Stalingrad

Stalingrad, slovo, které ještě dnes nahání nejen v Německu husí kůži. Právě zde začal začátek konce třetí říše. A o to víc je zajímavé sledovat osudy vojáků právě z německé strany. Ono i po více jak 45 lety byla odvaha natočit film právě z tohoto města ze starny utlačovatelů. A já osobně musím říct, že se to celé povedlo náramně. A o to víc jsem byl překvapen, že na folmu spolupracovala i česká strana. Tak zaprvé, co se týče vizuální stánky. Výtečné. Rozbité továrny a všude kolem ty sračky, až mi to nahánělo hrůzu. Nebo třeba ten přepad tanků v zimě. Ono v tom filmu byly zakomponovány všechny prvky točící se okolo bitvy o Stalingrad (městské boje, zimní pochody, chaos na letišti, atd.). A použít tyto prvky do příběhu čtveřice vojáků bylo výborné. Rozhodně po této stánce na německé poměry unikát. Herecké výkony taktéž super. Hlavně Tom Kretschmann a Karel Heřmánek. A vše utvrzovala paradní a zároveň děsivá hudba. 90%. (22.01.2011)

Taký typický vojnový film, ktorý sa snaží tiež očistiť nemeckú armádu. Nemci boli vždy tí zlí a ten, kto proti nim bojoval, naopak dobrý. Pozitívom teda je, že tu vidíme, ako išlo o obyčajných chlapov a chlapcov, ktorí mali len málo na výber, ak vôbec. Táto psychologická časť bola dobrá, vojnové scény už tak veľmi nie a stopaž je dosť prehnaná. (18.07.2016)

Vilsmaier přespříliš odkazuje na myšlenku Remarqua (Na západní frontě klid) a mě to nevyhovuje. A to nejen díky tomu, že v každém případě se jedná o jiný světový konflikt. V první řadě mi vadí vykalkulovaná a v podstatě pouze kladná postava německého důstojníka von Witzlanda, rozumím pokusu poukázat na to, že ne všichni Němci byli nepřemýšlivé vraždící bestie, ale tím, že se z důstojníka udělá pouze klaďas si mé sympatie nezíská (mám rád komplikovanou psychologii postav). - Za další. I v prakticky pouze mužských filmech mám rád ženské postavy, obvykle jsou pro děj nějakým způsobem přínosné, což ovšem nemůžu říci zde o Irině (Hana Vávrová), která v každé scéně v níž se objevila působila jako pěst na oko. - Ovšem nejzásadnějším mínusem, který já ve filmu spatřuji je to, že pokud se Vilsmaier chtěl zaměřit především na psychologii postav a jejich protiválečné smýšlení, pocity a pohnutky, proč si nevybral jakoukoliv menší bitvu (nepochybuji, že by byla méně krutá, krvavá a zbytečná), ale proč rovnou sáhl po jedné z nejzásadnějších a největších bitev novodobé vojenské éry - Bitvu o Stalingrad ve které zahynulo přes dva miliony osob. Když o hrůznosti samotného konfliktu se něco málo dozvíme pouze díky počátečnímu a závěrečnému titulku. Ve filmu jako takovém vidíme pouze jednu tankovou bitvu o pěti šesti tancích proti pár zbídačeným pěšákům a jedno dobývání strategicky důležitého továrního komplexu. - Když k tomu navíc připočtu, že ani technická stránka není kdovíjak působivá na to, že se točilo v devadesátých letech a mnoho i o dvacet let starších snímků je mnohem promakanějších. - Někdo tu píše o tom, že film je působivější od amerických bratříčků v tom, že se soustředí na strach vojáků (voják se při bitvě strachy posere), rozklad morálky či nepatetické umírání (dělem rozpůlený voják). To vše je sice hezké, ale spíš můžu pochválit Vilsmaiera za to, že přečetl Remarquovo dílo a tyto scény aplikoval do svého filmu. - Vlastně se mi toho nelíbilo mnohem víc, počínaje mnohdy příšernými dialogy a konče nepříliš zvládnutým režijním vedením. - A závěrem. Jen kvůli tomu, že se na filmu podíleli také čeští tvůrci v čele s Karlem Heřmánkem nadhodnocovat nebudu. - 65% (08.12.2012)

Další z povedených válečných filmů, ale ne tak moc. Tenhle film měl německý děj, čili osudy něměckých vojáků, a tudíž se mi zase tak moc nelíbil. Samozřejmě, že film byl efekntě vynikající, taky dobrý námět, Stalingrad, nejkrvavější bitva. Šlo to poznat, ale spíše se jedná o zimu, jaká tam je. Taky jse tam objevují strašné záběry, jak někomu umrzne noha, lidé mají hlad... ale tohle se vše dělo za války a myslím si, že je to v tomhle snímku naznačené, jak to doopravdy vypadalo. 85% (12.01.2008)

Doslova mrazivý (proti)válečný snímek, který by klidně mohl mít podtitul "Ponorka bez ponorky", jak moc povedený je. Většinu si ho pro sebe sice krade excelentní Karel Heřmánek, který nezapomenutelně a hravě zastiňuje všechny ostatní herce, ale neznamená to, že by třeba Thomas Kretschmann či Dominique Horowitz byli špatní. Vůbec ne. Pět hvězd. (06.09.2011)