Dokonalý smysl

Perfect Sense je hodně dobrý film, to bez debat. Ewan McGregor je můj hodně oblíbený herec a zde předvádí skvělý výkon, stejně jako Eva Green, kterou začínám mít čím dál tím radši (a není to jen proto, že se nestydí). Celým filmem prostupuje taková chladná atmosféra, která mi přesně pasovala k tématu. No a odehrává se to ve Skotsku (pro které mám vzhledem k tomu, že už tu téměř rok žiju, slabost). Ale kvůli pár věcem nemůžu filmu dát maximální hodnocení… Hlavně mi strašně vadil vypravěč (respektive vypravěčka), který mi zde přišel zbytečný. Hlavně proto, že nám řekne, co se bude dít za pět minut (např. nám popíše, jak probíhá ztráta toho a toho smyslu a my to vidíme za pár minut). Proč? Nebylo by zábavnější tohle nevědět a nechat to na divákovi, aby popřemýšlel, jestli se ta postava chová takhle kvůli viru nebo kvůli tomu, že z toho všeho šílí? Tohle je hlavní důvod, proč nemůžu dát maximum, těch dalších pár maličkostí bych klidně přehlídl (jak že se ten virus nebo co to vlastně je přenáší, jak vznikl a podobně… když už tam ten vypravěč je, tak bych především tyhle informace ocenil a ne to, co uvidím za pár minut) ale tohle mě opravdu štvalo. Nicméně mohlo to dopadnout mnohem hůř, speciálně když tohle natočil režisér zodpovědný za dost špatný film Spread. 80 %. (28.06.2012)

Už jen za tu odvahu pro koncept a obětování všech klasických diváckých klišé pro maximální emoční sílu, je vysoké hodnocení zasloužené. Ústřední dvojice je bezchybná a průběh rostoucí apokalypsy působí nejen věrohodně, ale také nebezpečně. Svět možná někdy skončí, ale člověk se neztratí, dokud bude cítit lásku k druhému, protože život je o pocitech a ne o fyzických věcech... Snad se najde dost diváků, kteří tuhle neobvyklou katastrofickou romanci ihned neodsoudí, bylo by to nespravedlivé. Osobně stavím Perfect sense vedle It's All about love, obdobně depresivní a experimentálně laděné. A stejně výjimečné. PS: hudbu má na starosti můj depresivně-emotivní skladatel číslo jedna, Max Richter, ale ta pomyslná špetka ji chybí. Nerozpláče, pouze rozesmutní... PPS: jdu si hodit kamenem... zase... (22.05.2012)

"It's dark now. But they feel each others breath. And they know all they need to know. They kiss. And they feel each others tears on their cheeks. And if there had been anybody left to see them, then they would look like normal lovers, caressing each others faces, bodies close together, eyes closed, oblivious to the world around them. Because that is how life goes on. Like that. All beyond fat and flour." ________ Šálí mne snad můj šestý cinefilní smysl – anebo je snímek 'Perfect sense' jedno z nejpůvabnějších filmových lovestory, co jsem kdy viděl? Máš recht kurde, samozřejmě že je, protože nejde o klasickou stereotypní romanťárnu, ale o neobyčejně emocionálně poddajnou alegorii o nepřemožitelný síle lásky. Snímek zároveň polytematicky osciluje mezi melancholickým podobenstvím a jakousi kontradikcí, potažmo přímo antitezí katastrofického žánru – takže nejde ani o pompézní apokalyptický armagedon, ale o subtilní existenciální romanci, kde role syžetu o skomírajících lidských smyslech - tedy čichu, chuti, sluchu, a naneštěstí i zraku - je až druhořadou složkou. Má to paradoxně ale i svý světlý stránky – infikovaní si kupříkladu mohou labužnicky pochutnat na mýdle, nebo pěně na holení – při hladu se meze nekladou.... Režisér David Mackenzie tak doopravdy mistrně dokázal relativně nízkorozpočtovému projektu propůjčit jedinečný punc kultovní klasiky – stačilo pouze vymyslet originální fintu s apokalypsou, ukecat dvě herecká esa, a prodat lukrativně aplikovanou pointu, která může vyznít banálně, ale zato není implementovaná nijak prvoplánově: láska je tím nejdokonalejším smyslem, který přetrvává i poté, co nás ostatní smysly opustí – a hle, 'Perfect sense' žije! Což ostatně vybízí k stěžejní otázce: má život bez smyslů vůbec smysl? Tento filmový requiem za lidstvo vám možná nabídne odpověď, a zároveň vás usvědčí v tom, že Hollywood už dávno není monopolem v produkci žánrový kinematografie, a jeho post tak legitimně převzala Evropa.... No a fenomenální a zcela nezapomenutelná hudba Maxe Richtera umocňuje již tak mimořádně intenzivní zážitek - což platí dvojnásob pro neskutečně jímavou finální katarzi, která je hotovou emocionální ždímačkou, z níž budete mít až nesnesitelný nutkání uronit slzu. Mimochodem, krom toho, že zde můžem vidět cecky Evy Green a lofasa Evžena MekŘehoře, oba dva zde i explicitně souloží, takže si nejde moc na co stěžovat. Aneb kam se hrabe láska koronavirová.... // VERDIKT: JDĚTE SE OČIPOVAT! 8,9 roušek z 10 // (19.08.2021)

Vynikající mysteriózní film, ve kterém se na pozadí podivného konce světa houpou cecky Evy Green. Co je to láska, to názorně předvede ústřední dvojka nejednou, no ten další rozměr tomu háže námět sám o sobě, který dokáže nejen ihned zaujmout, ale ke konci je docela i nepříjemně děsivý. Díky snesitelné stopáži nelze ani moc nadávat na místy melancholickou filmařinu Davida Mackenzieho, takže i přes sentimentální pointu jsem čuměl s otevřenou hubou. Doporučuju a stydím se, že jsem Perfect Sense neviděl už dávno. 90% (27.01.2015)

Milí lodníci, tento pseudofilosofický snímek, mi poněkud nesedl. Můj názor nezměnil ani Ewanův holý zadek, který byl k vidění. Film se až příliš soustředí na poměrně nudný vztah dvou hlavních hrdinů, než na ten k apokalypse směřující zbytek, což mě tedy velice intenzivně zamrzelo, protože ten samotný nápad není určitě zlý. Navíc je určitým závanem svěžího větříku. Lidé ztrácejí jeden smysl za druhým. Zpočátku se vše jeví jako naprostá katastrofa. Nakonec ovšem vše eskaluje spíše k lidskému semknutí a dává jakousi naději do budoucna. I když těžko hádat, kde by se ten kolotoč se ztrátou smyslů mohl až zastavit. Dle logiky filmu by jistě došlo brzy i na ztrátu smyslu nejcennějšího - zraku. Dokonce se mi příliš nelíbila ani Eva Green. Co se zejména vzhledu týče. No nebyl to můj šálek čaje optimist. Vidím to tak na jednu. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film mi vybrala uživatelka Mireldis. (13.04.2016)