Dokonalý smysl

Malý nenápadný film, o kterém ale už asi třetí den po projekci docela přemýšlím. Přitom se tam postavy labužnicky cpou mýdlem nebo pěnou na holení. Děje se to teď a tady a připravený není nikdo. Film Perfect Sense se nevyhne srovnání s tematicky podobnou Soderberghovou procedurální Nákazou, přesto je jiný. Divák vnímá neznámou epidemii skrze dvě hlavní postavy, sukničkáře a šéfkuchaře a epidemioložku, která o mužích ztratila veškerá dobrá slova. Jejich vztah urychlený okolnostmi poměrně rychle chytne, a i díky tomu, že je poměrně chladný, tak se jeho nedostupnost pak plně zúročí ve finále. Než se k němu ale dopracujeme, tak britský režisér David Mackenzie nabídne řadu dynamických a nápaditých momentů, Ewan McGregor a Eva Green holé zadky i slušné herectví a Max Richter velmi povedený hudební doprovod!! Prostě bez čichu nebo sluchu má život pořád smysl. Cynikové budou ale zcela jistě upozorňovat na příliš velkou interpretační volnost. Přesto skvělý námět a velká spokojenost. PS: Mackenzieho jsem po jeho (dle mého ne úplně špatném) Samci s příjemně nehollywoodským závěrem neodepsal a Connie Nielsen jsem tu téměř přehlédl!! (23.02.2012)

Podle mě velmi pěkný film. Sice by se mi více líbil, pokud by se vypustila ta apokalyptická omáčka okolo, a byl by to jenom čistý romantický slaďák sledující vývoj vztahu ústřední dvojice. Ale to by byl už docela jiný film :-) Při sledování jsem si uvědomil, jak mě neskutečně baví Eva Green - ta herečka je naprosto fantastická a dosud jsem ji neviděl ve vyloženě špatném filmu (resp. v takovém, kterému bych dal méně než 4 hvězdy). Rovněž se mi velmi líbila hudba - už se těším, až si budu moci pustit soundtrack. Za mě celkově asi spokojenost - film mi sice přišel krapet dlouhý a ne vše mi tam sedlo na 100%, ale 4 hvězdy dám za sebe úplně v klidu. Poznámka závěrem: film mě mimo jiné přiměl k myšlence, jaký život asi vedou lidé, kteří jsou skutečně postiženi v podstatě stejnou ztrátou smyslů jako v tomto filmu - oká, čich i chuť jsou jen takové třešničky na dortu, bez toho se dá v pohodě žít, ale vemte si, že vážně existují lidé, kteří jsou slepí i hluší současně - jaký to asi musí být život?! (19.11.2013)

Nedávno nám Soderbergh ukázal, jak s Nákazou bojovat. V komornějším Perfect Sense se bojovat nedá. Člověk zde může přijmout jen úděl, že o všechno přichází. Pozvolna, ve smutku, vzteku, soucitně .. Pro mě je tenhle film obrovské překvapení, jeden z těch bijáků, na které dlouho nemám šanci zapomenout. (27.05.2012)

Pět fází vynuceného vyrovnání se s nelidskostí a zkázou, kterou jsme způsobili světu i sobě navzájem, na cestě k obnovenému lidství. Po lítosti a vzteku přichází přijetí, z nezbytnosti, a procítění ryzí úchvatné tresti toho, co znamená být a milovat. ***** All the things beyond fat and flour. ***** Jednoduchý koncept. V přehlcené době stresu, únavy, izolovanosti, nedůvěry, destrukce ekosystému i lidských hodnot a krysích závodů ke dnu se teprve odnětím všech možností, jak se ještě dál zaměstnávat, bavit a ubližovat, stávají otupělí lidé znovu citlivými, vnímavými a soustředěnými jen na to, na čem doopravdy niterně záleží, a v úplné bezbrannosti a odevzdanosti jimi znovu proudí ryzí láska a úžas ze zázraku života a spolubytí. I když už to vědomí nebude možné k ničemu využít, samo o sobě je ve své naplněnosti utišující a hojivé. Dokonaná tragédie, která naplní svůj účel: po katastrofě nastává katarze, očištění. *** Film, který naprosto bez patosu a emočního vyděračství zvládl svou náročnou látku, způsobuje zimnici, zastavuje dech a vyvolává jímavou reflexi a dojetí. Kamera, střih i zvuk jsou bravurně podřízeny celku, umocňují postupné vyznění ztráty smyslů a posilují emoční náboj v dramatickém spádu až do neúprosného, odzbrojujícího a právě tak děsivého jako uklidňujícího finále v tichu a tmě, zpátky v lůně bezpodmínečné lásky. *~ (16.12.2022)

Vynikající mysteriózní film, ve kterém se na pozadí podivného konce světa houpou cecky Evy Green. Co je to láska, to názorně předvede ústřední dvojka nejednou, no ten další rozměr tomu háže námět sám o sobě, který dokáže nejen ihned zaujmout, ale ke konci je docela i nepříjemně děsivý. Díky snesitelné stopáži nelze ani moc nadávat na místy melancholickou filmařinu Davida Mackenzieho, takže i přes sentimentální pointu jsem čuměl s otevřenou hubou. Doporučuju a stydím se, že jsem Perfect Sense neviděl už dávno. 90% (27.01.2015)