Úkryt

Mnohovrstevnatý inteligentní snímek, ve kterém si každý (vnímavý) divák najde to své. S lehkostí odvyprávěný, umně si s divákem pohrávající, ale beroucí jej za rovnocenného partnera a nesnažící se (velké díky) za každou cenu šokovat. Když se vám navíc pro vaše vyprávění (vizi), podaří najít typově přesné herce, schopné pojmout hned několik poloh (pro verbala a spol-hereckých) najednou, jakými bezesporu J. Chastain resp. M. Shannon v současnosti jsou, můžete příběh směle vystavět na pomezí hned několika žánrů. Divákovi myšlenky se tak mění jako počasí před domem Curtise. SPOILER! Od úvodního (lehce) pesimistického „ doprdele, zase další, dávno vyčpělá, mysteriózní variace alá Shyamalan“, přes tohle vypadá na vskutku umně vystavěné psychologické rodinné drama, až po apokalyptické „blázince jsou přecpané vnímavými (schizofrenními) vizionáři a po ulicích se volně pohybují šílenci“, aby si nakonec divák......zakrojil ten kousek dortu, který je mu (nej)bližší. Já jsem již od plenek vybíravý jazíček a tak jsem si s dovolením zakrojil ze všech stran. 90% (16.12.2013)

To nejlepší z americké nezávislé scény za poslední roky. Miluju, když nevím, coby divák, na čem vlastně jsem a když si se mnou režisér hraje jako kočka s myší. Přesně to splňuje tenhle film – nesmírně atmosférický, plný paranoie a narůstajícího strachu, kdy ze začátku nevíte, jestli je šílený hlavní hrdina, nebo jeho okolí, díky vašemu racionálnímu uvažování se postupně přikláníte k té „rozumnější“ variantě, aby pak přišel závěr, který je jak rána pěstí mezi oči. A Michael Shannon je tu na Oscara. (27.01.2013)

Vynikajúca "klubovka", ktorá ťaží predovšetkým z paranoidnej temnej atmosféry, ktorá sa zhusťuje až k záveru, nad ktorým som dumal ešte nasledujúce ráno po nočnej projekcii. Michael Shannon je parádny herec - vie byť citlivý, dramatický, démonický, bláznivý, pričom všetko mu veríte a jeho dvojmetrová postava to celé iba umocňuje. Jeff Nichols zabodoval! (30.01.2014)

Imponuje mi vidiecke prostredie obývané prostými typmi, ktorých životy sa potýkajú s problémami rôznorodého rázu. Neprekáža mi pomalé tempo, perly vyhľadám v nezávislých rybníkoch a slintám pri pokusoch filmárov ponechať multiplexového diváka vlastnej nechápavosti a unudenému výrazu v tvári. To sú atribúty, ktorými disponuje i Nicholsov titul, no faktorov, prečo jeho počin nemôžem označiť za viac, než snaživú prácu nadaného študenta, ktorý sa musí na svojej filmovej púti ešte mnohému učiť, je hneď niekoľko. Akceptujem, že kronika filmových postáv s narušenou duševnou rovnováhou by nemala byť paletou jedincov, s ktorými by ste chceli okamžite tráviť svoj drahocenný čas, a preto si i Michael Shannon, majúci patent na podobný typ úloh, pravdepodobne nezíska vaše sympatie, no jeho herecká presnosť je najväčším pozitívom filmu. Pomalé budovanie napätia a emočnej vypätosti postáv mierne dopláca na dramatickú nerovnomernosť, na ktorej sa prejavuje prehnaná minutáž, no minimálne sekvencie odohrávajúce sa v stiesnenom podzemnom bunkri hodnotím o hviezdičku vyššie ako celkový film. Za samoúčelné a klišéovité považujem snové sekvencie, až na úvodnú, nakoľko v prípade nasledujúcich som nemal problém identifikovať, kedy sa film nachádza v realite a kedy v mysli titulnej postavy. Ich stvárnenie je výborné, no ich samoúčelnosť mi evokovala tisícky tuctových lacných hororov, čo však považujem hlavne za svoj subjektívny problém, nakoľko ma už dlhšiu dobu zaujíma viacej psychológia postáv, než efekty. Nad stavom súčasnej americkej produkcie možno až príliš predpojato lámem palicu skôr, ako sa oboznámim s konkrétnym výsledkom, preto ma každý podobný príspevok núti veriť v lepšie filmové zajtrajšky. (25.06.2012)

O filmu jsem před zhlédnutím takřka nic nevěděl (krom nástřelu námětu a pozitivních recenzí) a vám doporučuju to samé, takře přestaňte číst, hned teď :). Hodně velký unikum v rámci subžánru "hlavní hrdina je (možná) blázen". Michael Shannon je ženatý s Jessicou Chastain (mimochodem skvělé herecké výkony, oba dva) a má hluchoněmou dcerku. A apokalyptické vize o jakési superbouři, která nepřinese nic dobrého. Jeff Nichols (režisér i scenérista) zvolil zajímavý přístup, kdy o sobě nechává hlavní postavu pochybovat. Ale blázni si většinou nemyslí, že jsou blázni, což v divákovi budí poměrně oprávněnou obavu, že se nakonec fakt něco semele. Hlavně ale neočekávejte katastrofický snímek - Take Shelter je z větší části tíživé rodinné konverzační drámo, sem tam obohacené nějakým takřka hororovým výjevem. V závěrečných patnácti minutách mě několikrát (ne)příjemně zamrazilo, na čemž nese velký podíl vynikající soundtrack. O úplně poslední scéně by se dalo dlouze diskutovat (nakolik ji brát doslovně / co případně symbolizuje), za což taky palec nahoru. Veliká spokojenost, ale nebude to zdaleka pro všechny. 9/10 (28.01.2012)