Dokonalý smysl

Námet o apokalypse prameniacej z toho, ako ľudstvo postupne prichádza o všetky zmysly (!), je v podstate fascinujúci a bez debaty originálny. Neviem o tom, že by som niečo také videl v nejakom z tých tisícok a tisícok filmov, ktoré mi v živote prešli očami. A Ewana McGregora mám rád; pripadá mi ako jeden z mála hercov, ktorí to majú v hlave upratané. A Eva Green je samozrejme tiež fajn, lebo sa pred kamerou veľmi rada vyzlieka a má veľmi zvláštnu, sexi auru. Problém je v tom, že po zaujímavom rozjazde (a pred vcelku pôsobivým koncom) to začne dosť prudko nudiť a miestami až iritovať (nemalá časť deja je „hluchá“, v inej po sebe všetky hystericky vrieskajú, čo tiež nie je príjemné). Výsledné pocity sú veľmi zmiešané. Chápem hodnoteniam 80% a vyššie, i hodnoteniam 40% a nižšie. Ja dávam 40%. Sory, Eva. Viem, že si sa poriadne snažila. Ale na môj vkus je to proste príliš... čudné. (16.03.2017)

Podobenství s příměsí romantiky, povrchní mudrující blábol nebo apokalyptické drama? Vlastně ze všeho něco. Výborné fragmenty: uplakaná ztráta čichu, hysterická ztráta chuti a agresivní pojídání všeho kolem, absence zvuku při ztrátě sluchu, pseudodokumentární apokalyptické momentky ze světa, intimita Evy Green s Ewanem McGregorem. Zatímco si Perfect Sense krásně hraje s formou, posloucháme průběžně ženským hlasem vyprávěné něco, co se pohybuje mezi komentářem situace a lehkou úvahou nad lidskou neschopností vážit si skutečných hodnot. Dohromady nic závratně objeveného, každopádně dobrý nápad + dobře to vypadá + dobře se to poslouchá + není to dlouhé + jejich vztah je intimní a živý, nikoliv sentimentální a růžový = spokojen jsem. (06.03.2012)

Říkal jsem si kouknu na další romanťárnu a pak ji vyprovodím z komplu že se bude divit. Jaký pro mě šok, když jsem zjistil že film je hlubokomyslný a velice chytrý. On je to vlastně velice divný film. Na pozadí každodenního života má divák možnost sledovat jak by svět vypadal kdyby lidi přišli o své základní smysly (čich, chuť, sluch...). Eva Green je božsky krásná a nestydí se to ukázat. Ewanovi jsem veřejně záviděl, že s ní mohl točit. Tuším že některé scény možná úmyslně kazil:) 70% (06.02.2012)

Originálny no nie až ta zaujímavý pokus prepojiť silný emocionálny vzťah medzi dvoma mladými ľuďmi do apokalyptického kontextu. Boli tu filmy, kde sila lásky bojovala proti ničivému osudu či iným katastrofickým okolnostiam ( Jack a Rose na Titanicu napr. a mnohé iné...). Nepamätám si však film, kde popri rozvíjajúcej sa katastrofe a milostnom vzťahu by boli pozasúvané dlhé sekvencie obrázkov, ktoré mapujú kľúčové problémy tohto sveta a zároveň tým objasňujú to, čo si divák s priemernou diváckou zručnosťou vie vyvodiť aj sám. V tom je film určite originálny, neplatí, že aj zaujímavý. Obrazové vsuvky v priebehu rozvíjajúceho sa príbehu boli jednoducho navyše. A s tými filozofickými sa režisér mohol lepšie pohrať, pretože spôsob aký zvolil mi prišiel režisérsky lacný a nevkusný. David Mackenzie prejavil určite osobitý pohľad na zánik ľudstva, využil prácu s temnom, nepotreboval na to ani špeciálne efektné zábery, ktoré by podtrhli katastrofický efekt. Popracoval so sivou,čiernou, najoptimisticky pôsobiacou farbou bola biela. Spomeniem aj tie momenty, ktoré sa nevydarili (pri strate zmyslov), kde som sa miesto pochmúrenia skôr bavila ako na groteske. (02.02.2012)

Tak ještě jednou a lépe. Začal bych shadwellovským vtipem. Jaký je rozdíl mezi emocí a nemocí? Odpověď: Písmeno "n". V případě filmu Perfect Sense se ale takový hloupý žertík skutečně nabízí, protože v souvislosti se záhadnou a nezjistitelnou (alespoň vědeckými způsoby) nákazou hrají (potlačované) city ústřední roli. Jestliže se pak přesuneme na pole anglického jazyka, v jehož rámci se nachází i samotný film, pak slovo "emotion" v sobě jednoznačně obsahuje jako základ slovo "motion", tedy "pohyb". A právě takové nemocné emoce tady uvádějí do pohybu žánrová schémata melodramatu a ozvláštňují jeho sledování. S tímto filmem je to trochu podobné jako např. s Černou labutí, která, pokud ji budeme sledovat jako art film s vysokými uměleckými ambicemi, se ukáže jako nabubřelý film plný otřepaných klišé, ale v případě, že se na ni budeme dívat jako na horor, ozvláštněný přepjatými motivy z baletního prostředí, jeví se jako velice inovativní žánrovka. Podobně tak Perfect Sense sice zklamává jako "výpověď o stavu světa", ze které bychom si měli odnést jedinečné vyjádření k apokalyptickým náladám společnosti, kterou sužují nediagnostikované, a spíše metafyzické než fyzické, choroby, ale právě jako ozvláštněné melodrama funguje velice dobře. V klasickém romantickém příběhu se totiž předpokládá, že postavy chovají určité city a hromadí v sobě emoce, které pak projevují (např. náklonností k druhému) a posouvají tak děj romance kupředu. Všichni určitě známe klasické schéma hollywoodského romkomu, které zaručeně funguje na diváka, který chce vidět v zásadě pořád to samé jen trochu jinak (s jinými herci atd.). Perfect Sense jako kdyby tuhle artificiálnost ustáleného romantického narativu sebeuvědoměle komentoval tím, že upozorňuje na nevyhnutelnost až schematičnost jednotlivých důležitých "uzlových bodů" příběhu, které tady nevyvěrají ze samotných hrdinů (ti jako kdyby sami od sebe nebyli schopni emoce vyjadřovat), ale musejí být na ně "uvaleny" celosvětovou emocionální nákazou. Jednoduše a stručně: funguje to a je to působivé. Redukovat tenhle film jen na nějaký derivát Nákazy (mapování epidemie), Melancholie (úpadek lidstva soustředěný do několika postav) nebo Turínského koně (postupné "zhasínání světa" odrážející se v diegezi filmu), je nesmysl, protože Perfect Sense v samém základě operuje se zcela odlišnými kódy a schématy. Chápu, že to někdo onálepkuje jako midcult, ale mě to především v závěru docela upřímně dojalo a budu ten film kdykoli obhajovat. (21.03.2012)