Tajemství jejich očí

Nebýt skvělého konce, tak asi půjdu s hodnocením o něco níže, ale nemůžu si pomoc. Takovou kriminálku jsem dlouho neviděl. Na začátku odhalíte veškerá pravidla hry, vstoupíte do příběhů a na konci se všechny kapitoly uzavřou. Jak by správný detektiv řekl: "Případ uzavřen." Konečně něco neokoukaného a vy si vychutnáváte příběh, neznámé herce, cizí jazyk, sytost barev apod. Režisérovi Campanellovi úspěch přeji a snad už se vymaní ze spárů seriálového režiséra, i když epizody pro seriál House M.D. by mohl točit dál. Mezitím však snad dostane nabídku na zajímavý, ryze americký film. (28.02.2010)

Zaslúžený oscar. Neskutočne vydarená krimi, ktorá sa nebojí experimentovať. Veľké časové rozdiely medzi jednotlivými časťami filmu bývajú často kameňom úrazu aj pre skúsenejších tvorcov a keď k tomu pridám úplne rozdielny štýl rozprávania príbehu, tak klobúk dole, že si príbeh ako celok dokázal udržať takúto komplexnosť. Rovnako aj zakomponovanie romantických čŕt filmu absolútne neublížilo thrillerovému mrazeniu, ktoré síce prichádza veľmi sporadicky, ale zato omnoho účinnejšie než v mnohých žánrovkách. Herci veľmi precízni, ale takisto chválim kameru (nielen záber ponad futbalový štadión a následné prenesenie sa priamo do hľadiska sú v tomto filme skvostom), maskérov a dizajnérov a všetkých, ktorí dotvárali úžasnú atmosféru sedemdesiatych rokov. Takže teraz už len čakať kedy z tohto filmu spravia americkí zúfalci ďalší zbytočný remake. 90%. (22.07.2010)

Žánrové zařazení trochu klame, protože mnohem spíš než kriminálka je Tajemství jejích očí milostný příběh zasazený do země se složitou politickou situací a vyrovnávající se s léty vojenské diktatury. O pěti hvězdičkách jsem ani na okamžik neuvažoval, ale mezi třemi a čtyřmi jsem se rozhodoval celkem těžko. On ten scénář má něco do sebe a několik scén má obrovský emoční náboj, na druhou stranu je ten film značně rozvláčný, na svůj žánr přespříliš lyrický a potřeboval by přinejmenším odvážnější střih. Celkový dojem: 75 %. Dodatek: Většině filmů s odstupem hvězdičku spíš ubírám, tady konstatuju, že jsem mu spíš při prvním kontaktu ublížil, protože jak týdny plynuly, v myšlenkách jsem se k němu vracel a zpětně jsem jeho kvality docenil. Ten kousek je komornější a vede příběh jinými cestami než severoamerická nebo evropská konkurence, je svůj, latinoamerický a v tom je jeho přidaná hodnota. Navíc ten motiv nemilosrdné pomsty v běhu času je nesrovnatelně kultivovanější a přitom působivější než tragikomická braková historka z jihokorejského Old Boye. (24.05.2015)

(Ne)obyčejná detektivka. V něčem připomíná Fincherova Zodiaca, ale mnohem větší roli v ní hrají osobní vzpomínky, dlouho skrývaná tajemství a politika (k vraždě dochází rok po smrti Peróna). Film se úspěšně vyhýbá jednoznačným závěrům a v interpretování některých událostí nabízí stejnou volnost, jakou mají (a využívají) postavy. Naše verze celého příběhu jen doplňuje skládačku, která nikdy nebude úplně kompletní. Stejně jako žádná z postav nedokáže naplnit svou touhu (po pomstě, lásce, přátelství…). I když s Espositem trávíme nejvíce času a v důsledku bude mít právě on největší podíl na podobě naší verze, není jediným vypravěčem. Okamžiky, kdy předává slovo druhým jsou stejně nepostřehnutelné jako momenty, kdy kriminální thriller přechází v buddy movie. Tajemství jejich očí je vyzrálým počinem, který se dotýká mnoha konkrétních i obecnějších témat. Možná až příliš mnoha, ale koho by nezaujal obsah, může obdivovat formu. Zejména „našeptávající“ kameru, která v záběru-scéně z fotbalového stadionu předvádí kousky vyvolávající podezření z užití černé magie. A magie, akorát ne černá, film s jeho délkou a tématickým záběrem nadnáší a chrání před těžkopádností. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, Radek99, Bluntman, ZkuKol, JohnFarst (05.12.2010)

Úžasné, kolik rovin a významů v sobě spojuje tento argentinský snímek (a čerstvý držitel Oscara) a jak je to přesto celistvý a konzistentní celek. 1. metažánrový film, který by bylo velkou chybou vnímat jen jako pouhou kriminálku. Spojuje v sobě hned několik žánrů (detektivní, romantický, komediální, politický, historický), přičemž jejich významovému rozložení porozumíte teprve až s úplným závěrem snímku. 2. postmoderní snímek, který je vyprávěn kontinuálně ve třech rovinách (současnost, minulost a její reflexe prostřednictvím stylizace románového pohledu), které se ale pozvolna proplétají a místy je lze snadno zaměnit, vytvářejí navíc prostor glosovat a reflektovat dění, které má charakter současnosti. 3. velmi osobitá variace s odkazy latinskoamerického magického realismu, kde nechybí tradiční atributy - osudová žena, láska přetrvávající dekády, prvek pomsty jakožto jediného principu bytí, výjimečně silný příběh, úkladné vraždy, různorodá interpretace reality, narační světy... 4. rámcová kompozice pointovaná dvojitým závěrem, který snímek a celý příběh skutečně korunuje a svádí do jednoho řečiště rozložité povodí dějových linek 5. skutečně zdařilou estetiku snímku a stylizaci do 70. let minulého století, pod níž tiše probublává šedé bezčasí peronismu a následných vojenských diktatur, tedy polototalitní a totalitní režim, který přímo ovlivňuje události v příběhu. 6. neobvykle silně vyvážená forma a obsah - snímek působí skutečně jako homogenní tvar, od použitých kamerových clon, autentické mizanscény coby dobové kulisy, nenápadného střihu, gradace, členění do několika celků ukončených vždy patrnou minizatmívačkou, několika stylizovaných pasáží, hereckých výkonů, scény na fotbalovém stadionu...až po výše popisovaný pouhé kriminálce neadekvátní obsah. Skutečně silný a sugestivní film se výraznou stopou artového směrování... PS: Hanekeho Bílá stuha si ale Oskara zasloužila víc... (10.03.2010)