Utopím si ho sám

Český televizní film, který nesměřuje ke statické globalizaci ČT, ale naopak obsahuje víc emocí a neumělých citů, než kdejaký plnohodnotný projekt. Svěrák umí se scénářem dělat nepředstavitelné divy, pod jeho rukou vznikne vždy text plný lidskosti a dialogy fungující i bez hysterických scén a věčných póz. Vlastimil Brodský by měl jako občan USA právo na Oscara, Miloš Kopecký a Zázvorková taky nezklamali. Samostatnou kapitolou je překvapivě hudba, která s neuvěřitelnou přesností podbarvuje dění a dokazuje, že i v televizi by měla mít své místo, neboť tady měla obdivuhodný tah na diváka. Nakonec tam tedy těch 5* dám, pochybujíc, že v brzké době spatří světlo světa v naší zemičce nějaký obdobně kvalitní televizní snímek. (03.10.2008)

Dvojici zcela odlišných starých pánů absolutně s přehledem zahráli Vlastimil Brodský a Miloš Kopecký. Mohl bych stále dokola opakovat, že takové herce už nikdy mít nebudeme, ale je to prostě fakt! Hluboce lidský příběh z pera Zdeňka Svěráka. Veškeré situace nádherně doplněny hudbou Jaroslava Uhlíře. František Filip opět dokázal, že je v režírování televizní tvorby naprostá jednička. Perfektní scény, když se opilý pan Havlík (Bróďa) rozčílí na paní domovnici (skvělá Stella Zázvorková) a z okna jí povídá (no spíše huláká a přitom se na ni ani nedívá), že konečně žije, do toho mísí svoje útrapy jako bývalý tramvaják - zkrátka příběh ze života. Nebo scéna na hřbitově a paní Růžičková (Marie Rosůlková, která postavě dodala perfektní šťávu) vykládá Chouňovi (Kopecký) o podstatě smrti a cigaretách, že předbíhá ostatní, kteří stojí v řadě na smrt, a do toho výborná hudba - to je prostě neskutečná krása. A poslední scéna v soudní síni je odrovnávající (v dobrém slova smyslu). Ještě nesmím opomenout postavu Jiřiny Bohdalové, která ztvárnila prostitutku Jarmilku. (06.12.2015)

Pánové Kopecký, Brodský, Filip i Svěrák by mohli dokázat víc. Zajímavý námět, ale scénář se příliš nevyvedl. Tam, kde situace vybízela k humoru, nic, jen ticho po pěšině. Kde se dalo zahrát na city diváka, opět nedotaženo. Utopím si ho sám je takový polovičatý film, který se dočkal vyššího ohodnocení zřejmě proto, že podle oblíbeného scénáristy ho zrežíroval dobrý režisér, který do něj obsadil spoustu hvězdných herců. No, ale nevyšlo to. (17.04.2011)

To, že tam je pár úsměvných scén, ještě ani zdaleka neznamená, že to je komedie (a taky že není). Popravdě jsem se velmi divil tomu, že autorem je Zdeněk Svěrák, kterého jsem měl až doteď zaškatulkovaného jako téměř ryze komediálního autora. Neuvěřitelný herecký koncert obou protagonistů ukazuje jedno neobvyklé přátelství dvou stárnoucích mužů s odzbrojující přesvědčivostí. Brodského gesto lásky a dobroty vůči kamarádovi, který jej zradil, představuje jeden z vůbec nejsilnějších a nejdojemnějších okamžiků, který jsem kdy ve filmu viděl. (10.11.2012)

Snad jen u nás mohl vzniknout film o dvou dědcích, co si po večerech vypráví nemravné historky, jeden z nich je blbej jak troky, druhej vychcanej jak mraky a konec mě zvedl mandle heverem... toto je slabší Svěrákův pisatelský koutek, kam vtěsnal elegantní nudu skloubenou se starosvětskou nostalgií nad emhádéčkem, svůj lehce úsměvný humor a pořádnou dávku toxicky jedovatých rozhovorů. Kdyby party obou rentiérů nehráli Brodský/Kopecký, tak by nestačili ani dva Svěráci k udržení mé pozornosti. Navíc Uhlíř tu částečně vykrádá S čerty nejsou žerty (jeden motiv je skoro úplně opsaný). Celkově sečteno a podtrženo: ačkoli pro mě Svěrákův humor a styl představuje vrchol kvalitní čssr zábavy, tento film je ryzí průměr, spíše než "úsměvná komedie" se mi sem hodí "hořká tragédie". (04.04.2011)