Utopím si ho sám

Svěrákův jímavý příběh dvou osamělých mužů, kteří prostřednictvím náhodného setkání objevují všecky krásy světa, je bezesporu brilantní hereckou partiturou Vlastimila Brodského a Miloše Kopeckého v rolích životních outsiderů rozdílné úrovně i charakteru. Epilog, ohromující svou neobyčejnou obyčejností, potom napovídá, že opravdové přátelství je nade všechny křivdy světa. (05.06.2010)

Oslava mužského priateľstva napriek všetkému, a vlastne priateľstva ako takého. Alebo sa na film dá pozerať aj ako na výstrahu pred dôverčivosťou seniorov, o ktorej počúvame v správach stále veľmi často. Konflikt medzi usporiadaným životom podľa susedy Uriášovej a veselým životom po hospodách podľa kamaráta Chouňa vystihol Zdeněk Svěrák výborne a pri filme určite nemôžem ísť pod štyri hviezdy. A nie je to kvôli hereckým hviezdam ani režisérskemu menu, jednoducho ten príbeh a hlavne jeho záver má v sebe tú silu. –––– To je lahůdka, když si může člověk sám bez cizí pomoci bafnout. –––– Pane vrchní, já vám řeknu, tohle není žádná hospoda, to jsou Lurdy! (03.03.2018)

Nádherný herecký koncert pánov Brodského a Kopeckého ..... radosť sledovať ich výkony a veľká radosť počúvať skvelé trefné a veľmi vtipné dialógy od pána Svěráka. Nenápadný snímok televízneho spracovania je priam nabitý krásou filmového umenia....skvelá hudba ktorá sa presne triafa do scény....krásny ľudský príbeh ktorý opisuje dvoch starých mužov ktorý sú tak odlišný a predsa si k sebe nájdu cestu....nezabudnuteľná scéna je výmena postelí .... a hláška filmu je určite tá o Vinohradskej ulici ... kto videl vie svoje o tom,že aj ulica sa môže vydávať :))) naozaj ! a dokonca asi 8 krát :) (09.11.2013)

No vida, vsadil bych několik výplat, že to napsal Hubač, a on zatím Svěrák. Stačí se podívat na námět, obsazení, režiséra a zdejší hodnocení a dalších slov asi není potřeba. V hlavě mi už asi navždy utkvěla hláška, která zněla nějak takto: "Co bys dělal s takovou bábou? Vždyť by to mohla být tvoje spolužačka!!" (02.11.2018)

Vlastimil Brodský svým hereckým stylem, naturelem a nakonec i fyziognomií přímo sváděl scénáristy, aby mu psali postavy vzbuzující lítost a soucit přímo na tělo. Namátkou: Smích se lepí na paty, Případ Platfus, Babí léto atd. Jeho postavy tak, alespoň u mne, trpí schématismem a přesto, že jsem si vědom jeho mistrovství, je to důvod proč ho nemám ve své první desítce českých herců. Symbióza s Milošem Kopeckým, zde neuvěřitelně zchátralým je však zajímavá a originální. Film je však pro mne dost fádní a za to odebírám po jedné hvězdičce jak Františku Filipovi, tak i Zdeňku Svěrákovi. Všichni víme, že oba jsou schopní vyšší kvality. (05.10.2008)