Utrpení mladého Boháčka

Velmi ráda bych hodnotila čtyřmi hvězdičkami, ale nebylo by to spravedlivé vůči, příkladově jmenuji, Láskám jedné plavovlásky a Já, truchlivý bůh, u nichž jsem se bavila a nasmála více než u tohoto snímku. Film je velmi povedený, Landovský hraje excelentně a velmi přirozeně, děj je záživný, je zde spousta vtipných scén a dialogů, ale i přesto mi něco chybělo a já bohužel nevím co. (04.11.2009)

Tak to jsem nikdy zcela nevstřebal... ale nevadí... příště.. příště snad... zpracování, děsivé trapasy a herecké výkony příště umožňují... :) 2009-11-21 To bylo včera další příště. Nu, moje milá žena je skpokojena! Já otřesen! Doufám, že Boháčka pan Landovský hrál!!! Zdrcující! Všechno to podělal ten mamlas Boháček, který se někdy uměl chovat úpln normálně, ale scénář mu do huby strčil něco, čím to kompletně podělal! :) Proč lezl té ženské do baráku, když si v lavórku myla nožky?!? :-O :-D A že pak ona na konci plakala, jako by měli kriziv několikaletém vztahu, když se viděli cca 15 minut?!? :) Skupinky podivných pražských živklů byly kouzelné!! :-D Opravdu byl svět tehdy tak jednoduchý na linii: "Slečno, vy se mi líbíte. Nechcete si trochu zašpásovat?" "Kde jako?" "Třeba pod širým nebem..." Uuuuu! Rodičové moji! To byla zrovna Vaše generace!! :) No a pak můj oblíbený pan Satoránský jako mladý hejsek!! Supééér!! :) Párkát jsem to stopnul na vydýchání a zkusil se to brát s úsměvem, jako že je to komedie a celkem to přežít šlo" Ale zvěrstvo neuvěřitelné! Současní čeští filmotvorci: Podívejte se na tu filmovou uvěřitelnost a vůbec to nezkoušejte napodobit!!! Nedokážete to!!! (29.10.2009)

Seznamte se s Tondou. Na první pohled nevycválaný buran, ovšem na druhý pohled citlivý mladý muž. Ryzost jeho srdce vystupuje ve srovnání s trampskými intelektuály hledajícími jenom vulgární povyražení pod širákem. A proto dívky, husu do tašky a hurá do pohraničí, do míst s čistým vzduchem, kam nepronikne zkaženost města, kde není místo pro uslintané flirtování, protože zde roste socialismu budoucnost. Tato výchovná konstrukce je natočena formanovským stylem, takže patří k tomu lepšímu v oblasti českých komedií. Nesnaží se o hrubozrnou satiru, neutíká do sci-fi, jen je bezzubě televizní. (11.06.2010)

Scénář: Eduard Verner .. Jednoho Boháčka znám. Co vy? ___ Až se počet zhlédnutých repríz vyrovná počtu utlumujících brček při první projekci, bude to bezkonkurenční kultovní nářez. I tak je Pavel Landovský mistr herectví z placu a některé pasáže scénáře jsou jistě někde v jeskyních vytesány od pradávna, protože platí stále. ___ Ženský nesnáším, zvláště ty, co mi hledá máma, víš? :-)) (12.03.2009)

Československá kinematografie po roce 1969 zčásti reflektovala na rychlé ochlazení politické i společenské atmosféry po vpádu sovětských vojsk, zčásti se snažila ještě prosadit svým způsobem odvážná díla. Komedie Utrpení mladého Boháčka se řadí něčím k oběma směrům. Režisér František Filip vypráví příběh, který by mohl být inspirací pro film, právě promítaný v kinech pod názvem Lemra líná – mladý a skutečně, vlastně neskutečně líný muž, který ze všeho nejraději má nicnedělání a vysedávání doma za pecí, by se měl podle matky co nejrychleji oženit. Jenže když synek na nějaké ženění ani známosti není. Poté, co však náhodně cestou na rande přes inzerát vezme stopařku, napadne ho, že by ji před matkou mohl vydávat za tu dívku z inzerátu. Tím však jeho trampoty nekončí. Film stojí na vynikajícím výkonu Pavla Landovského, který v podstatě hraje sám sebe, dále zde hrají Stella Zázvorková, Regina Rázlová, Jorga Kotrbová nebo Jaroslav Satoranský. Na DVD najdeme film – na rozdíl od toho, co tvrdí obal, takže pozor na to, v anamorfním širokoúhlém formátu 2,35:1 (tedy nikoliv 1,85:1), což u disku od Bontonu spíše příjemně překvapí. Zvuk najdeme v Dolby Digital 2.0, k dispozici jsou i české titulky. Bonusy zahrnují klasickou bontonskou sestavu – stručné filmografie, fotogalerii a rozhovory. Jsou čtyři, a nejzajímavějším asi bude ten se Stellou Zázvorkovou, protože jde pravděpodobně o její poslední rozhovor (v květnu 2005 zemřela) a je to na něm znát. Rozhovor s Pavlem Landovským je zase podobný jako on sám – roztěkaný a poněkud mimo témata, člověk by řekl, že pan Landovský není střízlivý. Pak je zde kratičký rozhovor s Jaroslavem Satoranským a konečně s panem režisérem, který jako vždy velice zajímavě vzpomíná na samotné natáčení a řekne nejvíce informací z té doby. (18.11.2018)