Utrpení mladého Boháčka

Vesničan Tóna, ztělesnění rétorického neumu, studu, mamánkovství, ale i upřímnosti a bezelstnosti, se dostává do spirály milostných trapasů. Nešťastnou lásku však na rozdíl od Werthera neřeší střelou z pistole, ale mastnou husou a pivíčkem a tak je to myslím správně.. Neohrabanost postav vedoucí k trapnu jako by vypadla z ranných Formanových děl. Lanďák ve své přirozenosti skvělý, stejně tak S.Zázvorková v roli paní Batesové...pardon, Boháčkové.. (26.07.2018)

Český komediální skvost, který jasně dokládá fakt, že česká (československá) kinematografie byla v 60. let na svém dosud nepřekonaném a těžko překonatelném vrcholu a to jak v komediích, tak v dramatech. Utrpení mladého Boháčka je vtipná komedie s výborným scénářem a výborným Pavlem Landovským v ústřední roli, skvělá byla i Zázvorková, která podobné role prostě uměla. Originální komedie, která stojí za víc než jedno zhlédnutí. 90% (23.08.2009)

Jo Tóňa Boháček ten to neměl jednoduchý, znáte to jak to občas chodím s těmahle pochybnýma známostma s inzerátu....Užasný a dodnes velice svěží film, plný omylů a různých trapasů. Lanďákův na první pohled tak trochu nesmělý humor mi sedl, dialogy ze života naprosto trefné, sám Lanďák byl na vrcholu svých uměleckých sil a podle toho to také vypadalo..Jistá podobnost s Formanovými Láskami tu v některých scénách byla.. (03.11.2009)

Landovský mi nikdy sympatický nebyl, takže jsem se tomuto filmu dlouho vyhýbal. Nicméně, buď je geniální herec, nebo mu byla role Tondy psaná přímo na tělo. Byl totiž natolik přesvědčivý, že jsem mu toho hulváta s velkým srdcem, sežral i s navijákem. Ale ani tak skvělý výkon nezastínil ostatní herce. Zázvorková, Rázlová i Kotrbová, byly toho hereckého koncertu nedílnou součástí. Ale ten festival trapností, který k životu patří, je stejně tak dílem režie a scénáře. Zcela banální příběh zachycený tak, že se jeho sledováním bavíte, ale současně je vám těch postaviček líto. A přejete jim, aby to dobře dopadlo. Postavy Jany mi bylo líto obrovsky. Málokdy ve mě film probudí tak velkou vlnu empatie. Asi i proto, že se ta odzbrojující bezelstnost vytratila nejen z venkova, ale vlastně obecně ze světa lidí. Takové filmy pak slouží jako paměť duše národa a současně nastavují zrcadlo každému z nás, protože i v takových postavičkách najdeme kus sebe. Filmy, jako Hoří, má panenko, Homolkovi aj. (28.06.2022)

Příběh starého mládence, kterého maminka chce bezpodmínečně oženit. Vidět "Lanďáka", jak chrlí jednu kouzelnou hlášku za druhou je fakt zážitek. Ve své roli je tak neuvěřitelně přesvědčivý a přirozený, že ho podezírám, že hraje sám sebe. Celý film stojí na něm, dokazuje ohromný komediální talent a lze jen litovat, že po roce 1968 nemohl hrát. Přišli jsme tak o kopu srandy. (20.04.2003)