Sekretariat: Příběh šampiona

Koňské dostihy rozhodně nepatří mezi můj oblíbený sport, v podstatě mě tato oblast absolutně míjí, navzdory tomu, že krásu koní jakožto ušlechtilých zvířat uznávám. Secretariat mě také zpočátku příliš nezajímal, ale vydržel jsem a zhruba po půl hodině se mi film začal odměňovat. Poutavý příběh na základě skutečné události, který je bravurně natočen a nenudí. S blížícím se závěrem je snímek místy jímavý a značně přitažlivý. Chvíli jsem zvažoval i 5*. P.S. Zajímalo by mě, na kolika závodech Secretariata seděl Charles Bukowski. :) (07.07.2014)

Nie som priaznivcom dostihov, ale uznávam, že kôň je krásne zviera. Kedysi v sedemdesiatych rokoch mi plagát vo formáte A4 z časopisu Pionýrská stezka visel na záchode spolu s Ole Olsenom, Jody Scheckterom a inými osobnosťami. Takže viem, že vyhral Trojkorunu .... Pekný príbeh o tom, že nikdy sa netreba vzdať svojich snov 3*** (10.04.2015)

Některé filmy mají ten dar, že vám v závěru vženou slzy do očí. Secretariat takový vypjatý konec nemá, on je totiž dojímavý od počátku do konce. A taky nesmírně pozitivní; vždy, když se kamera detailně zaměřila na hlavního zvířecího hrdinu nebo když jsem Malkoviche viděla v jednom z těch jeho úžasných klobouků (není myšleno ironicky ani nadneseně) poskakovat a tančit kolem koně, měla jsem obrovskou chuť vlastnit svou vlastní stáj. Secretariat zkrátka asi nebude jedním z těch filmů, na který budou proudit davy, ale to nic nemění na tom, že je to jeden z těch nejpříjemnějších, nejupřímnějších a nejlepších filmů, které jsem v poslední době v kině viděla. (06.12.2010)

Během sledování tohoto filmu jsem nejednou měla husí kůži a to bylo dojetím a napětím, které ve mě příběh o Secretariatovi dokázal probudit. Všichni herci byli skvělý a mám možná takový pocit, že tam i většina z nich nehrála ale byli tam sami za sebe. Pocit, který jsem prožívala při konci filmu, když se záběr přiblížil na skutečnou Penny Chenery se nedá popsat. Byla jsem příjemně překvapená. (31.07.2015)

"Ešte nejaké otázky?“ – "Koľko stál ten klobúk?“ Je to dlhé, ale mám pocit, že (neviem prečo a ani mi to nijako mimoriadne neprekáža) ku konským filmom minimálne dvojhodinová minutáž automaticky patrí. A čo je zlé na tom, ak si režisér dá prácu s rozvinutím postáv, vzťahov a dialógov? Čo je zlé na tom, ak niekto na poctivý príbeh nechce 89 minút, ale 116? Nič. Že to občas nudí? Neberiem to ako nudu; jednoducho sú tu scény, ktoré sú strhujúce (naturalisticky nasnímané závody, dialógy) a scény, ktoré nie sú strhujúce, ale stále sú výborne zahrané (maniakálny John Malkovich ako „expert cez módu“) a krásne nakrútené (kamera, výprava, kostýmy). Režisér Randall Wallace (scenárista STATOČNÉHO SRDCA, režisér ÚDOLIA TIEŇOV) to nakrútil pôsobivo a hoci to miestami na laika môže pôsobiť prehnane, sú to v skutočnosti fakty (žriebä je naozaj schopné po narodení postaviť sa na nohy v podstate hneď). Povinnosť pre koniarov (neviem, či som niekedy v nejakom konskom filme videl ožrebenie v priamom zázname). „Ostatným“ odporúčam v prípade, že nemajú nič proti kvalitnému americkému filmu, inšpirovanému skutočnými udalosťami (Secretariat je údajne dodnes pokladaný za najlepšieho dostihového koňa a spokojne dožil na farme v Kentucky, kde splodil 600 žriebät). (25.02.2011)