Klub rváčů

Titulky doběhly před 9-ti hodinami a mě se stále vrací v myšlenkách útržky z filmu, přemýšlím nad dějem a říkám si, jak by to bylo fajn, kdyby bylo víc takových režisérů, jako je David Fincher. Předkládá nám tady dílo, které je perfektní snad po všech stránkách... Inteligentní scénář s pro mě nečekaným, ale povedeným rozuzlením, opravdu sugestivně odvyprávěné a odehrané (Brad Pitt pod dobrým vedením opravdu umí hrát, Edward Norton je dobrý jako vždy) a hlavně - ta atmosféra! Dokonale stylově vystavěný temný svět - kamera, hudba, výprava, kostýmy, světla, to všechno skvěle doplňuje děj, vyvíjí se s ním a vlastně posouvá ten lehce fantastický příběh blíž ke skutečnosti a uvěřitelnosti. (24.03.2006)

VAROVÁNÍ: KOMENTÁŘ OBSAHUJE SPOILER Schizofrenie sem, schizofrenie tam, došlo mi, jak je to ve skutečnosti s Tylerem, ale spíš než aby mi to otevřelo oči, mě napadlo, proč si tuhle hovadinu nemohl Fincher odpustit. Už pomocí poblikávání Pitta během filmu a dalších "znamení" mě totiž napadalo, že by to "takhle nějak mohlo být", ale doufala jsem, že se pletu, protože pointu celého filmu jsem viděla někde jinde. Mám ráda filmy s podobně realistickým násilím, zvlášť, když je takhle hezky vykreslený. Ne, že bych si nějak libovala v uřezaných hlavách na filmovém plátně, ale undergroundové, gangsterské a podobné filmy jsou prostě mou krevní skupinou. Jenže tady to Fincher trochu přehnal. Na jedný straně vytvořil efektní podívanou, na té druhé pro mě příběh vyzněl naprosto do prázdna. Na podobné téma už jsem viděla mnohem zajímavější dílka; kvůli nespoilerování informací i o dalších filmech je ale radši vyjmenovávat nebudu. (01.09.2007)

Pokud jde o Chucka, jsem Faidřiny vlhký kalhotky. Jedná-li se o Davida, jsem Faidřino dobrovolně znásilněné blazeované vědomí, že čemu bych se v šestnácti možná ukláněla až pod zem, je o desítku let později skvěle natočená, odehraná a vcelku zábavná... póza. Která zůstává pózou až do závěru bez ohledu na to, že ten se autorovi předlohy zamlouval víc než jeho vlastní. I když slova anarchie, cynismus a nihilismus skloňuje i v neexistujících pádech, film mi na rozdíl od knihy nenabídl skličující poznání, že i zdánlivé osvobození je jen hryzání se do vlastního ohonu, a otevřel mi dveře dokořán, místo aby mi je se škodolibým zachechtáním přibouchl před nosem. A to mi sem krutě nesedí. Protože bez ohledu na to, co si jistí publicisté myslí, některé věci nebyly nikdy cool. Ani před 11. zářím. (18.05.2011)

Nejde o stejně smělou anarchii, jakou je vlepování pornografických políček do dětských filmů, ale přesto se mi líbí, jak Fincher pod záštitou velkého studia a s použitím reklamní estetiky nachcal líbivému světu komerce do tváře. Klub rváčů je vším možným, jenom ne filmem příjemným a uživatelsky přístupným. Alespoň na imaginární rovině nás vystavuje stejnému nepohodlí, do jakého je ze svého zaprdněného konformismu vtažen Jack. Realita Klubu rváčů je realitou nadopovanou steroidy. Intenzita některých scén se přenáší z předkamerového prostoru na samotný filmový aparát (obraz třesoucí se, jako kdyby chtěl filmový pás vyskočit z kamery). Nepřirozené CGI kamerové průlety od mikrodetailu k polocelku na jeden zátah vyvolávají pocit nevolnosti, okatě předváděná (a přesto jen zdánlivá) kontrola vypravěče nad příběhem ztěžuje naše skládání soudržné zápletky, neboť od hlavní linie je neustále někam odskakováno, případně se velké časové úseky přeskakují. Forma filmu se podobá životnímu postoji protagonisty – destrukce, nikoli konstrukce. Poselství Klubu rváčů už sice dnes, kdy se nihilismus a ironický odstup společnosti posunul o kus dál, nerezonuje tak silně jako na přelomu tisíciletí, ale otázky, které kniha a film kladou – například co v postmoderním světě zanikajících tradičních hodnot znamená být mužem (neboť nerovný zápas protagonista ve skutečnosti nevede se společností, ale se svým hypermaskulinním já) – mají stále dostačující relevanci. Za originální lze z hlediska gender studies považovat především fakt, že moc rváčů není reprezentována penězi, majetkem či politickým vlivem, ale jejich vlastními a zranitelnými těly, která s celým svým životem dávají všanc. Tělesnost je tak zbavena svých tradičních sexuálních a převážně feminních konotací. V ohrožení jsou muži, resp. samotný koncept maskulinity. 85% Zajímavé komentáře: kiddo, choze, RAPIDUS, Triple H, Olivier, ANTI-frog, Tatannka (06.05.2005)

Zajímavej film, ale když se nad tim trochu zamyslim, tak je to naprostá blbost. Magor s rozdvojenou osobností úplně v pohodě přesvědčí davy lidí, který jinak žijou celkem normální život, aby mu dělali poskoka a bezhlavě plnili jeho absurdní rozkazy. Na druhou stranu musim uznat, že i když má film celkem brutální stopáž, tak to docela svižně ubíhá (i když najdou se i nudný pasáže). Hlavně se u toho nesmí moc používat mozek. Klub rváčů je takovej ideální film pro případy, kdy má člověk 2 promile alkoholu v krvi a je schopen překousnout i nějaký naprosto absurdní situace. Obávám se, že tvůrci tuhle debilitu ovšem mysleli vážně. Hodnocení je pro mě dost těžký. Po první projekci (byl jsem vožralej) jsem tady filmu udělil 4 hvězdičky, teď bych dal tak 2. Takže zlatej střed - 3 hvězdičky. (06.08.2008)