Klub rváčů

Šialenosť a psycharčinu najväčšieho rangu nám naservíroval môj obľúbený Fincher a musím povedať, že tento film bol u mňa prvýkrát veľmi ťažko stráviteľný a vôbec, celkovú podstatu som pochopil až na druhý krát. Ono mi to najprv trochu svojim smerom pripomínalo Lyncha a spolu so záverom sa to aj potvrdilo. Na svoje si v tomto filme preto prídu uznávači azda všetkých žánrov. Pitt sa prekonal, Norton mu počas celého filmu nasadzoval latku a páni potvrdili svoje kvality. Ale kto ma veľmi prekvapil, bol Meat Loaf. 90%. (06.08.2006)

Interpretačně nejbohatší film, který znám. Kritika konzumu, satira na ultrapravicové a anarchistické spolky zároveň, či jen provokativní thriller o potřebě násilí? Možná všechno v jednom. Každopádně to chce mít pořádný kus génia v hlavě, aby to i přes tu svou vyblýskanou fasádu nepůsobilo podobně jako mladá rozhněvaná generace, která chce spasit svět s dlažební kostkou v ruce, ale spíše jako vážný antický filozof, který to má všechno do posledního detailu promyšlené. Ve dvaceti zlomový životní film, o dekádu později (už "jen") fantastická filmařská jízda bez kompromisů, která reflektuje finále devadesátek jako máloco. (21.11.2008)

Když se ve filmu sejde můj nejoblíbenější režisér s mými nejoblíbenějšími herci, tak to snad ani nemůže dopadnout špatně. Když si navíc začnou utahovat z konzumní společnosti, tak jsem na vrcholu blaha. Kdo by se taky nepobavil na úkor lidí, kteří rezignovali a žijí podle šablony. Klub rváčů je prostě taková pecka, že se ihned pasoval do role mé absolutní jedničky. Jak bývá u Finchera zvykem, tak nechybí prvotřídní gradace děje s náběhem na závěrečné vyražení dechu. Filmová verze Klubu rváčů dokonce překonala už tak skvělou knihu. (06.01.2010)

Finchera mám hrozně rád, ale tenhle film mi furt tak nějak mezi prackami unikal, až jsem si ho nakonec chyt a s chutí se na něj podíval. Už ze začátku jsem totiž cejtil, že tady koukám na něco, co mě zase dokáže na dlouhou dobu zarazit do křesla a tak se tomu skutečně stalo. Jen jsem po půlce filmu zjistil, jak to ve skutečnosti je, a celý příběh se mi trošku zprotivil, ale né že bych mu to měl za zlé, jen se mi ten obrat nelíbil natolik, nakolik by režisér chtěl, i když jsem asi jeden z mála. Na druhou stranu by to zase nemělo ty tajuplné a mysteriózní prvky, který rád Fincher do svých filmů cpe. Tím mi to trošku zazdil, já totiž nevěděl co si o tom filmu mám myslet, celé to v tu chvíli bylo hrozně zapeklité a jediné co mi dokázalo zlepšit náladu byl závěr samotný, ale naplno to bohůžel nedokázal. I přesto mám Finchera hrozně rád. Čekáte kopu rváčů a hromadu zpřeráženejch nosů a dostanete mysteriózní příběh, který na ty řízky zas tak často nenarazí, ale určitě si na nich vybere svou daň. (12.04.2009)

V osemnástich, keď som bol naštvaný na systém a ulietaval som na Doors (ako hudbe) a Pulp Fiction (ako filme), by bol Fight Club film môjho života. Ale dnes si nemyslím si, že by som nemohol byť filmová hviezda, keby som naozaj chcel a urobil pre to všetko. A v systéme som sa už pohybovať naučil. Čo je dostatočný dôvod k tomu, aby mi tento film pripadal iba ako veľmi efektne sfilmovaná blbina. (23.02.2003)