Tamara Drewe

Ani nevím proč, ale líbilo se mi to. Kdyby tenhle film byla knížka, tak bych si ji do vlaku rozhodně nevybral, a i na záchodě by o mou pozornost musela svést tvrdý souboj s měsíce starým sportovním časopisem. Ale v hrané podobě mě tenhle příběh zaujal. A to nejen díky tomu co sebelepší román nabídnout nedokáže (Gemma Arterton). Tamara Drewe je plytká a naivní romantická jednohubka, snesitelná díky kouzelnému prostředí anglického venkova, a jemnému, téměř neviditelnému humoru. (06.11.2012)

Krapet moc postav, krapet nezvládnustá psychologie těch mnoha postav, krapet moc zápletek a krapet zmatek a tedy neudržitelná pozornost divákova. Jinak je to ovšem docela psina a poučení je: lepší pes na řetězu než zastřelenej, bacha na krávy, se nezdaj holky strakatý, když vám vyndají chrupavku z nosu, neznamená to, že vám s ní vyndali i mozek, jak dokazuje krásná Gemma s malým nosem. Jinak ty dvě puberťačky jsou bombový. (05.03.2011)

Námět není vlastně ničím originální: Hlavní hrdinka se po mnoha letech vrací do rodné vesnice, aby nejdříve tamní obyvatelé zjistili, jak moc se změnila, a aby v sobě i ona následně začala objevovat část svého starého já. Naštěstí je to ale celé zabalené do takového zvláštního indie kabátku a spíše než na zevrubnou studii jedné postavy se to zaměřuje na vykreslení celého maloměsta. Jinými slovy hlavní hrdinka je na plátně přibližně stejně často jako některé vedlejší postavy, čímž Fears příjemně načrtává hned několik příběhových linií, které se vždy čas od času propletou. Bohužel ze zajímavé struktury šlo podle mě vytežit víc a především závěr, kdy se náhle scénárista rozhodl všechny nitky rozmotat a dát postavičky do takových párů, jaké nám film v průběhu nenápadně předhazoval jako ideální, mě mírně zklamal. K Tamaře Drewe se tak sama asi nevrátím, rozhodně ale nemám pocit ztracených 107 minut. A pokud mi tento Frearsův počin v budoucnu ještě jednou skříží cestu, klidně se na něj podívám znovu. (23.05.2013)

„Why does the asshole always get the girl?" Až na Luka Evanse poměrně dost nesympatické postavy jsou ten hlavní důvod, proč je tenhle film víc otravnej, než zábavnej. Potěší staromilská atmosféra anglického venkova, který je jakoby odtržen od reality. Film však balancuje na hraně parodie a dramatu, což v kontrastu, že je to tam vlastně "každý s každým" a všichni se chovaj praštěně, vlastně moc nefunguje. (06.05.2020)

12.2.2011 ~ Tak tuhle "komedii" jsem už teda nepobral vůbec. Je mi až do pláče z toho, co je dneska schopen někdo za komedii vydávat. Největším zdrojem úsměvu tak má asi být fakt, že na buranskou vesnici přijede voražená hezká holka a vojede každýho, kdo se jí připlete do cesty. ~ Anglická vesnice, prdel světa. V jednom baráku se tu schází a sjíždí čerpat inspiraci zkrachovalí spisovatelé a spisovatelky. Majitelem tohohle útočiště je poměrně úspěšný pisálek, který má ale tendence manželce zahýbat. Ta mu vaří, slouží, snáší jeho xicht, ale... však víte co. A pak je tu také mužný zahradník, kterému kdysi patřil dům a pozemek, ale nějak to nevyšlo a odkoupila je od nich rodina Tamary. Voražené bohatší děvče s orlím frňákem, které zdrhlo do města a barák je tak prázdný. ~ Tamara ale ve městě nezahálela, nechala si frňák upravit a navíc píše pro nějaký novinový plátek. A chce se zbavit baráku. Přijíždí tedy do vesnice, nechává za sebou chlapy slintat, nabrnkne si u interview nějakou rockovou hvězdu-debila a vzápětí ho vojede, načež si ho chce brát. Nutno podotknout, že když byla ještě mladší a žila v tomhle zapadákově, měla se co k čemu i s oním dnešním zahradníkem, kterého v kůlně taky vojížděla. Nějak jsem se v tom pak začal ztrácet (zřejmě díky tomu, že mě to začalo nudit a nezajímat), takže už pak jenom vím, že zahradník vojížděl místní barmanku, ačkoliv stojí o Tamaru a ta nějak o něj, ubozí pisálci řeší krize identit a vyhoření, Tamara vojíždí onoho úspěšného namyšleného spisovatele (už si nevzpomínám, jestli vojela ještě někoho nebo to jen vystřihly z filmu, protože fronta na "kdo chce být vojet Tamarou" byla už moc dlouhá), pak se to tam pomlátí, pomře, Tamara přijde o frňák, jsou titulky, já to vypínám, mažu a připisuji další dvě hodiny ke ztracenému času. Fakt ultimátní komedie, až jsem se za žaludeční vředy popadal. (30.04.2013)