Hra

Komentář obsahuje SPOILERY. Fincher se po veleúspěšném Sedm vrací k motivu manipulace hlavním hrdinou - v níž nebyla hlavním tématem - manipulace jemnější, přesnější... manipulace tak jemné a přesné, že je to až k neuvěření. Naprosto. Docela rozdíl, od Sedmičky - tam věřit šlo. Dost dlouhou dobu jsem podezříval autory, že i přes tu zjevnou nemožnost naši důvěru žádají. Nebo si stačí uvědomit, že scénář a režie vládne postavám, diktuje jim, co mají říct, kam mají jít, co tam mají udělat, ba co si mají myslet. I Nicholas van Orten to již brzy zjistí. Veden na nitkách Fincherem pletených koná, jak je do detailu předvídáno, vlastně předurčeno. I uvědomění vlastní ovladatelnosti mu bylo vštípeno zvenčí, stejně jako jeho nutně k neúspěchu odsouzený pokus se vládě pera vzepřít. Ba falešný pocit, že Hra končí a jeho finální proměna osobnosti, stejně bizarní jako jeho předchozí dobrodružství - i to je dílem Pánů jeho. Hra přesahuje hru... Člověk běžně samozřejmě chápe, že tvůrci a ne postavy doopravdy rozhodují, obyčejně však je po něm jako po divákovi požadováno, aby na tuhle skutečnost při sledování filmu blahosklonně pozapomněl a pořádně se vcítil. Zpětná reflexe prožitku díla ve světle uvědomění, že nejenom Nicholasem, ale i Subjektivem je manipulováno - fajné. Hru jsem si přesto příliš neužil. Tam, kde třebas Mrtví Rosencrantz a Guildenstern diváka od počátku směřují k pohledu mimo dění k tvorbě, k ukotvení jejich světa do našeho světa, neúplnosti jejich světa atd., tam Hra až příliš dlouho člověka provádí po událostech, jejichž smysl možná později odhadne, ale do té doby předpokládá, že sleduje nepříliš důvěryhodný thriller, který jej nenapíná, neboť začne tušit, že Nicholase doopravdy nic neohrožuje a zároveň se společnosti CRS nemůže doopravdy vymanit. A to, prosím, trvá film 2 hodiny. Když přeci jen přijde na myšlenky z počátku komentáře (pokorně: "Možná nepravdivé, určitě neúplné."), řekne si: "Aháá, tak takhle," a zažije chvilkový pocit radosti z poznání, zkalený uvědoměním možné falešnosti toho poznání. Ta možnost Subjektiva ale trápit nemusí, onen pocit stejně po pěti minutách beze stopy vyhnije. Nebo mu přece jen někdo bude chtít namluvit, že jde o hyperbolu důsledků ovládání obou směrů informačního toku jednou osůbkou/skupinou? Možná by mu uvěřil, ale co by to změnilo? Filmové zažívání ne. (01.05.2011)

Celý film byl bezesporu perfektní až do doby jeho konečného vyvrcholení, resp. propadáku. Aby se Michael Douglas, alias Orten přesně trefil a skočil v tom správném místě do určitého bodu. Tak to už je teda extrémně nevěrohodný. To by byla až příliš velká náhoda. Za mě jenom *** hvězdy. A to jenom proto, že zbytek filmu jak už jsem říkal, byl opravdu mysteriózně dobře zpracovaný a to vč. hudby. (31.08.2013)

Nepřiznaný spin-off Gordona Gekka z Wall Street a civilnější verze cronenbergovských thrillerů Videodrom a Existenz. Scenáristický tandem Ferris/Brancato se po řadě béček a průměrné Síti vybičoval ke krásně paranoidnímu scénáři, který Fincher natočil s luxusním vizuálem a tísnivou atmosférou jemu vlastními a Douglas v hlavní roli sálá arogantním charizmatem a jako morousovitý bankéř je nucen (velmi doslovně) opustit svou komfortní zónu a padnout na dno. Ano, celou dobu se vkrádají pochyby, že to nebo tamto se snadno mohlo nepěkně zvrhnout, ale ten film mě od prvního zhlédnutí v kině baví (dokonce víc než Sedm) a jsem ochoten to ignorovat. (29.05.2016)

Tak tohle je totální magořina. Nemyslím to úplně ve zlém, ale po závěrečném dění nemůžu jít přes 3 hvězdičky. Jako drama to funguje docela dobře, ale samotný příběh je prostě ujetý a nereálný. To samé konec, který je sice překvapující, ale působí hodně divně a vyumělkovaně. Plusem nebyl ani Michael Douglas, který je mi dost nesympatický. Za nápad a podařenou atmosféru dávám alespoň ty 3*, ale víc ani náhodou. 65% (13.08.2010)

║Rozpočet $50miliónov║Tržby USA $48,323,648║Tržby Celosvetovo $109,423,648║ Nervy drásajúci príbeh prináša úzkosť akú nám môže ponúknuť svojou zručnosťou len majster ako je David Fincher. V podstate z nudne začínajúceho príbehu sa vykľuje nápaditosť, poprepletaná premyslenými "skrytými" pascami zasadené do dráhy z akej niet len tak úniku, aspoň pre Michaela Douglasa. (18.05.2005)