Hra

Hra je pevnou součástí zlatého období filmografie Davida Finchera. Chladné pojetí s odtažitým hlavním hrdinou ihned pohltí a Douglas jako ikona 90. let byl jedinou správnou volbou. Fincher rozehrál neskutečně zamotanou paranoidní jízdu a její šokující finále patří k tomu vůbec nejlepšímu v dějinách kinematografie. (06.03.2023)

Typický Fincher. Scénář je do detailu propracovaný, sálá z něj stupňující se napětí a v tomto případě i zvyšující se úzkost o osud hlavního hrdiny, který hraje vlastně proti všem. Ponurá výprava, vynikající Douglas a množství brilantních režijních vychytávek, tím vším se může Hra pochlubit a to všechno pracuje v tak šlapající symbióze, že je radost se na to dívat. Velkým otazníkem je podle mě jen závěr, který je určitě dobře natočený, Fincherovi do té jeho mozaiky jistě skvěle zapadal a dokázal mě i docela dost šokovat, ale já jsem prostě tak jednoduché vysvětlení tak velké zápletky nečekal, takže nakonec o fous stupeň dolů. (15.06.2012)

David Fincher je dnes celosvetovo rešpektovaný, uznávaný a oceňovaný režisér, ktorý má na svojom konte mnoho filmových klenotov (tak napríklad: "Klub bitkárov", "Zodiac" či "Podivný prípad Benjamina Buttona"). Svoju režisérsku kariéru odštartoval v roku 1992, kedy viac menej úspešne prevzal štafetu po takých borcoch, ako sú Ridley Scott a James Cameron a natočil tretie pokračovanie kultovej sci-fi horrorovej série "Votrelec 3". O tri roky neskôr naplno zabodoval temným thrillerom "Sedem" a v roku 1997 prišla na rad jeho perfektná "Hra". Scenáristicky premakaná mysteriózna dráma, v ktorej hlavnú úlohu famóznym, dychberúcim štýlom stvárnil Michael Douglas. David Fischer to dokázal dokonale spracovať. Týmto titulom definitívne upevnil svoju pozíciu prvotriedneho, prvoligového režiséra. ***** (21.04.2022)

„I´m being toyed with by a bunch of depraved children.“ Hra se má hrát za účelem radosti či vzdělání a právě v tomto případě má investičního žraloka naučit tomu, že člověk bez peněz sice ztratí na zajímavosti a respektu, ale může získat zpátky tvář. Nevím, z jakých pohnutek si se mnou pohrával Fincher, ale já si jen kvůli jeho jménu před precizně natočeným "souborem podivných náhod" na zadek nesednu. The Game měl být ten typ filmu, jemuž druhé zhlédnutí dodá punc výjimečnosti, ale tady to funguje, i díky značně uhozenému závěru sesazujícímu snímek o další stupínek k průměrnosti, přesně naopak. Škoda, že si Nicholas nestoupnul na okraji střechy kousek vedle a nepřistál Arminovi přímo do krevetového koktejlu. Brácha by pak možná dostal i slevu.. (22.03.2010)

Baví mě, když si se mnou tvůrce filmu hraje, zvláště, když mu jeho hru nejsem schopný prokouknout. Je to pak napínavé a já jsem nucen soustředit se pouze na tento jeden jediný vjem a všechny okolní podněty pro mne pozbývají na důležitosti. Jistě ještě mnohem a mnohem více zúčastněně prožíval i Nicholas Van Orten to, když si jeho bratr najal progresivní entertainmentovou společnost, která pro něho připravila jeho ,,hru". O tom ovšem, stejně jako Nicholas Van Orten, ani já jako divák nemám zpočátku ani v průběhu filmu žádné tušení a se zatajeným dechem sleduji, co všechno mu osidla tohoto sugestivního thrilleru připravila. A jako divák zvláště oceňuji, že závěr filmu mi v rámci rozuzlení přinese hned několik logických a věrohodných konců a já je Davidu Fincherovi všechny naivně zbaštím... Dokonalé a zábavné. A tak to má být:-) Podobné filmy: Obvyklí podezřelí, Interview, Klub rváčů, Nerovná partie (30.01.2007)