Hra

Typický Fincher. Scénář je do detailu propracovaný, sálá z něj stupňující se napětí a v tomto případě i zvyšující se úzkost o osud hlavního hrdiny, který hraje vlastně proti všem. Ponurá výprava, vynikající Douglas a množství brilantních režijních vychytávek, tím vším se může Hra pochlubit a to všechno pracuje v tak šlapající symbióze, že je radost se na to dívat. Velkým otazníkem je podle mě jen závěr, který je určitě dobře natočený, Fincherovi do té jeho mozaiky jistě skvěle zapadal a dokázal mě i docela dost šokovat, ale já jsem prostě tak jednoduché vysvětlení tak velké zápletky nečekal, takže nakonec o fous stupeň dolů. (15.06.2012)

Výtečně napsaná postava Michala Douglase a zajímavý námět jsou jednoznačnými plusy. Nevyrovnané tempo a lehce kostrbatý sled jednotlivých scén jsou pak jednoznačné nedostatky, kterými tento prapodivný snímek oplývá. Fakt je ovšem ten, že Fincher se vyhýbá jakémukoli tématickému klišé a každý jeho film je naprosto originální a jiný. Michael Douglas je opět vynikající a tentokráte mu zdatně sekunduje Sean Penn. Děj je příjemně neotřelý a plný strhujících scén. Je otázka, jak moc jste na tuto hru Davida Finchera přistoupit. (11.05.2004)

SPOILERY! Kolem postaršího mrzouta se srotila banda "andělíčků". Kdyby Fincher odstranil finální vývojový zvrat, film by skončil sice bez úplné pointy, ale zato tak depresivně, jak se celý film vyvíjel. A ta narůstající paranoia, pocit, že tohle všechno je jen zlý, po čertech zlý sen, tohle zkrátka Fincher uměl na jedničku. Ta paranoia! Po chvilce už máte dojem, že ONI jsou všude, sledují každý váš krok a je s nimi spolčen kdekdo od Dalajlámy přes prodavače zmrzlin po bezdomovce nabízejícího noviny. Je to na slabší búro, hlavně za ten konec, který vám vysvětlí do puntíku vše, já bych dal přednost o 180° otočené alternativě. Ale i tak - je to Fincher, který nezklamal. PS: Za takovej dárek bych kombinačkama formoval dutinu ústní.......... (19.09.2006)

Tak tohle je totální magořina. Nemyslím to úplně ve zlém, ale po závěrečném dění nemůžu jít přes 3 hvězdičky. Jako drama to funguje docela dobře, ale samotný příběh je prostě ujetý a nereálný. To samé konec, který je sice překvapující, ale působí hodně divně a vyumělkovaně. Plusem nebyl ani Michael Douglas, který je mi dost nesympatický. Za nápad a podařenou atmosféru dávám alespoň ty 3*, ale víc ani náhodou. 65% (13.08.2010)

Komentář obsahuje SPOILERY. Fincher se po veleúspěšném Sedm vrací k motivu manipulace hlavním hrdinou - v níž nebyla hlavním tématem - manipulace jemnější, přesnější... manipulace tak jemné a přesné, že je to až k neuvěření. Naprosto. Docela rozdíl, od Sedmičky - tam věřit šlo. Dost dlouhou dobu jsem podezříval autory, že i přes tu zjevnou nemožnost naši důvěru žádají. Nebo si stačí uvědomit, že scénář a režie vládne postavám, diktuje jim, co mají říct, kam mají jít, co tam mají udělat, ba co si mají myslet. I Nicholas van Orten to již brzy zjistí. Veden na nitkách Fincherem pletených koná, jak je do detailu předvídáno, vlastně předurčeno. I uvědomění vlastní ovladatelnosti mu bylo vštípeno zvenčí, stejně jako jeho nutně k neúspěchu odsouzený pokus se vládě pera vzepřít. Ba falešný pocit, že Hra končí a jeho finální proměna osobnosti, stejně bizarní jako jeho předchozí dobrodružství - i to je dílem Pánů jeho. Hra přesahuje hru... Člověk běžně samozřejmě chápe, že tvůrci a ne postavy doopravdy rozhodují, obyčejně však je po něm jako po divákovi požadováno, aby na tuhle skutečnost při sledování filmu blahosklonně pozapomněl a pořádně se vcítil. Zpětná reflexe prožitku díla ve světle uvědomění, že nejenom Nicholasem, ale i Subjektivem je manipulováno - fajné. Hru jsem si přesto příliš neužil. Tam, kde třebas Mrtví Rosencrantz a Guildenstern diváka od počátku směřují k pohledu mimo dění k tvorbě, k ukotvení jejich světa do našeho světa, neúplnosti jejich světa atd., tam Hra až příliš dlouho člověka provádí po událostech, jejichž smysl možná později odhadne, ale do té doby předpokládá, že sleduje nepříliš důvěryhodný thriller, který jej nenapíná, neboť začne tušit, že Nicholase doopravdy nic neohrožuje a zároveň se společnosti CRS nemůže doopravdy vymanit. A to, prosím, trvá film 2 hodiny. Když přeci jen přijde na myšlenky z počátku komentáře (pokorně: "Možná nepravdivé, určitě neúplné."), řekne si: "Aháá, tak takhle," a zažije chvilkový pocit radosti z poznání, zkalený uvědoměním možné falešnosti toho poznání. Ta možnost Subjektiva ale trápit nemusí, onen pocit stejně po pěti minutách beze stopy vyhnije. Nebo mu přece jen někdo bude chtít namluvit, že jde o hyperbolu důsledků ovládání obou směrů informačního toku jednou osůbkou/skupinou? Možná by mu uvěřil, ale co by to změnilo? Filmové zažívání ne. (01.05.2011)