Hra

Originální nápad a myšlenka, toho si ve Hře užije každý. V průběhu filmu jsem hltal každou další zápletku, stále nové a nové nápady, byl jsem ohromen, často i pobaven humornými hláškami, vystresován bezvychodností situace, napjatý neustálým očekáváním. Hra je v té neskutečně vyrovnané první pětici Fincherových dokonalých filmů snad nejpůsobivější a jediné, co mě na ní mrzí, je to, že bylo téměř nemožné nevystavit se brutálnímu útoku spoilerujících maniaků (televize Nova, příbuzní), kteří svojí šanci prozrazovat děj daleko dopředu, využívali více, než je zdrávo. (28.03.2006)

film s asi nejprekvapivejsim zaverem, ne s jednou ale s nekolika tvystridajicimi se pointami, a kazda totalne znici to, co sis do tehdy myslel. dokonale. rozhodne pro ty, kdo maji radi paranoidni skvele natocene a scenaristicky propracovane thrillery, doporucuji.. fincher je na poli filmoveho prumyslu neco uzasneho, mozna i proto, ze si vybira takto neklasicke pribehy (nebo z casti klasicke, ale pritom jen ty nejlepsi) (21.07.2009)

Další hodně dobrý psycho film zaobírající se rozlišováním mezi realitou a hrou. A buďte si jistí, že nepoznáte co je hra a co ne. Dobrý Michael Douglas, také mě velmi zaujala působivá hudba Howarda Shoreho a nutná hodně vychytaná závěrečná pointa, která hnidopichy určitě naštve (Je jasné že takhle by to nikdy nešlo udělat). (29.09.2003)

Určitě mám dlouhá léta budovanou slabost pro velké filmy Michaela Douglase z 80. a 90. let a Fincherova Hra patří mezi vrcholy této skvělé epochy. Kdo by odolal napínavým thrillerům, ve kterých Michael prakticky nesleze z plátna? Parťáky mu jsou Sean Penn a Deborah Kara Unger, téma je dobově poplatné v mnoha ohledech a je to celé velmi příjemné. Takovému požitku nelze odolat. (10.09.2022)

Typický Fincher. Scénář je do detailu propracovaný, sálá z něj stupňující se napětí a v tomto případě i zvyšující se úzkost o osud hlavního hrdiny, který hraje vlastně proti všem. Ponurá výprava, vynikající Douglas a množství brilantních režijních vychytávek, tím vším se může Hra pochlubit a to všechno pracuje v tak šlapající symbióze, že je radost se na to dívat. Velkým otazníkem je podle mě jen závěr, který je určitě dobře natočený, Fincherovi do té jeho mozaiky jistě skvěle zapadal a dokázal mě i docela dost šokovat, ale já jsem prostě tak jednoduché vysvětlení tak velké zápletky nečekal, takže nakonec o fous stupeň dolů. (15.06.2012)