Hra

|| Scenár: John Brancato, Michael Ferris | Hudba: Howars Shore | Distribúcia: PolyGram Filmed Entertainment | Štúdio: Propaganda Films | Rozpočet: 50 miliónov $ | Tržby: 109,423,648 $ || Sakramentsky ponurý, atmosferický film, ktorý diváka nešetrí ani na chvíľu. Typický prípad pikantného scenára, ktorý vám vlezie pod kožu, a spôsobí intenzívne nepríjemné pocity. Aj pre to nie za 5... 82% | Blu-Ray, THX, HU DTS | (11.09.2014)

Přišel jsem na to, že Fincherovi filmy je potřeba sledovat od začátku do konce, protože ony nedokážou zaujmout na první pohled. S nima je to krapet složitější. Hlavně tedy s příběhem, protože ten se postupně vrývá divákovi pod kůži, že si divák uvědomí až v půlce filmu, že posledně mrknul vlastně ještě předtím, než vložil DVDčko do přehrávače. Když proběhne první bod vcucnutí diváka do filmu, následuje druhý, kde už se to všecko veze, jenže nastoupí třetí bod, šokantní chvilka, kde ačkoliv můžu tvrdit celou dobu jak chci, že filmu dám tak tři čtyři, nakonec z toho vytáhne plnej počet. Proč? Protože o tom film má být. Má být chytlavý, zaujmout a hlavně si ho musím do budoucna zapamatovat. Ale tady to vcelku bylo jednoduché. Už jenom proto, že režisérské stolice se ujal sám David Fincher a hlavních rolí se zhostil geniální herec Michael Douglas spolu se Seanem Pennem, přičemž spolu udělali skutečně slušnou bratrskou dvojku, při které Hra odsýpala jako na běžícím páse. A tak to má fungovat. Fincher už je takový rutinnér, na jeho filmy divák většinou jde s úkolem dát do toho všecko, a většinou to vyjde, většinou. (29.08.2009)

„I´m being toyed with by a bunch of depraved children.“ Hra se má hrát za účelem radosti či vzdělání a právě v tomto případě má investičního žraloka naučit tomu, že člověk bez peněz sice ztratí na zajímavosti a respektu, ale může získat zpátky tvář. Nevím, z jakých pohnutek si se mnou pohrával Fincher, ale já si jen kvůli jeho jménu před precizně natočeným "souborem podivných náhod" na zadek nesednu. The Game měl být ten typ filmu, jemuž druhé zhlédnutí dodá punc výjimečnosti, ale tady to funguje, i díky značně uhozenému závěru sesazujícímu snímek o další stupínek k průměrnosti, přesně naopak. Škoda, že si Nicholas nestoupnul na okraji střechy kousek vedle a nepřistál Arminovi přímo do krevetového koktejlu. Brácha by pak možná dostal i slevu.. (22.03.2010)

Daiva Finchera mám rád pro jeho talent "udělat" velkou atmosféru a vtisknout každému filmu specifický styl. Přesto má s Hrou určitý problém, protože mi tahle scénáristická mystifikace připadá jako film na jedno použití. Ne že by mě nebavilo sledovat způsob, jakým se celá ta hra s divákem děje, ne že by Fincher neopatřil snímek svým typickým režijním stylem. Prostě tam chybí to neurčité jiskřivé něco, co má v sobě třeba "Sedm". Na druhou stranu, tohle je čistý a velmi přímočarý thriller, čili vytýkat mu nedostatek hloubky je nespravedlivé. Na pobavení dost dobrý filmový materiál. (28.03.2006)

Večer strávený sledováním Hry byl sice velmi příjemný, přesto tento film řadím mezi slabší kousky Davida Finchera. Novodobý mistr thrilleru postavil svůj film na dá se říct velmi podobném leitmotivu, který o pět let později zpracoval Joel Schumacher v Telefonní budce, od zmíněného filmu se však Hra výrazně odlišuje větší rozmáchlostí, větším důrazem na hru s divákem a bohužel i větší jednorázovou efektivností, jenž je zde budována na úkor uvěřitelnosti. A to je zlé, neboť divákova nedůvěra v možnost, že by se něco takového mohlo opravdu stát ho podvědomě nutí k bagatelizaci myšlenkového podtextu, který zůstává až příliš skrytý pod blyštivým formálním nátěrem. Ale je fakt, že Fincher je skvělý natěrač ;-) (25.02.2008)