Sebevražedný oddíl

Chtělo by to být komiksovou verzí Tuctu špinavců, ale je to spíše jako Ďábelská brigáda. Tedy ta nepokrytá vykrádačka slovutnějšího a lepšího předobrazu, která je ve všem (od motivací až po akci) horší, ale ne zase až tak špatná, aby vás donutila šáhnout po ovladači a přepnout na jiný program, byť si již při sledování uvědomujete, že s náběhem závěrečných titulků se vám to celé vykouří z hlavy a vzpomenete si na to jedině, až to zase bude někdy v televizním programu. A přesně takový je i Sebevražedný oddíl; charakterizace postav s přimhouřením obou očí jednorozměrná (mohutně to zachraňuje obsazení), děj veškerý žádný (a když už, tak plný lapsů a nelogičností), motivace a cíle sotva naznačené, akce stejně tak našlapaná jako zaměnitelná a stylem je to rozlítané jak štos papírů ve vichřici. Jenže to není špatné (především díky první polovině, tempu a výkonům); pouze nedotažené v onom špinavém antihrdinském konceptu a navíc výrazně krácené způsobem, že to bije do očí i laika. Ovšem zdaleka nejvíce tomu ve finále (krom nepovedeného finále) škodí existence animáku Útok na Arkham, který zvládl totéž lépe a s vlastním ksichtem navrch. (04.08.2016)

Nemohu tvrdit, že by čarodějnice jako z béčkového osmdesátkového fantasy byla tím, co mi v současných komiksových filmech scházelo. Ve skutečnosti jde o zcela zaměnitelného DC zlosyna, který chce zničit svět zkrátka proto, že může. Inovativní už dnes není ani (nechtěné) stvoření zlé Enchantress těmi, kteří by svět měli chránit (čímž je hned zkraje prozrazena pointa filmu – spolupráce s padouchy se vám může vymstít). Zaměnitelná je většina prvků, které Ayer bez ladu a skladu, byť s jistým citem pro rytmus, míchá dohromady. První hodina působí jako zhuštěná rekapitulace desetidílného seriálu – samá expozice, žádný vývoj. Druhá je časoprostorově trochu sevřenější superpadoušskou variací na válečné filmy à la Tucet špinavců a westerny typu Divoké bandy (včetně fatalistického dialogu před finálním střetnutím, ovšem bez podstatnějšího vývoje vztahů mezi postavami nebo schopnosti navzájem spolupracovat). Přestože prolog naznačuje, že protagonisty vyprávění budou Deadshot a Harley, jejich soukromá dramata (vztah k dceři/Jokerovi) vyprávění nepopohánějí, ale pouze zpomalují, neboť mají minimální dopad na směřování děje. Joker, který vypadá jako gotik, jenž vysadil antidepresiva, a vzbuzuje více soucitu než znepokojení, se vždycky jen objeví, napáchá trochu škody a zmizí. Podobně jako navracející se bossové v některých počítačových hrách, jimiž se Ayer zřejmě inspiroval, když za běhu (jak to alespoň působí) vymýšlel a látal zápletku. Kdyby Jokera nebylo, nic se nezmění. Stejně zbytečný a nedomrlý je celý film, který si sice hláškujícími postavami, našlapaným soundtrackem a mírně psychedelickou vizuální stylizací dokáže získat a udržet vaši pozornost, ale ve výsledku jde jen o dvě hodiny rozptylování hlasitými pestrobarevnými atrakcemi bez vážnějšího zaujetí. 55% (04.08.2016)

Sabotage reloaded. Výmluvami na studiové zásahy se dá omluvit ledacos, například příšerná úvodní třicetiminutovka, která má 3 úvodní scény a všechny jsou na pytel. Anebo nekonečné montáže, které působí spíš jako character featuretty na YouTube než jako součást dvouhodinového bijáku. Co se ale omluvit nedá a za co může s největší pravděpodobností sám Ayer, to je celková demence příběhu, který nedává vůbec smysl, nezvládá vybudovat koherentní tým, jenž by spolupracoval (to fandění na konci - LOL), a ve výsledku poukazuje na skutečnost, že Suicide Squad by měl problém poradit si i s výrazně menšími rybami, než je "budoucí Superman". Ty voe, tuhle bandu joudů, která z poloviny ani není "meta" (čím je Deadshot, Harley nebo Boomerang zvláštní, he?) by rozprášil i Batfleck, natož někdo s opravdovými schopnostmi. Dialogy z kanálu (Flagg jen drtí vojenské one-linery a brečí, Deadshot hází psycho-moudra a brečí, El Diablo mlčí a brečí, Harley hýká... a brečí). Akce nudně statická a absolutně bez nápadu (to finále, proboha!). I London has fallen dává Ayerovi KO a to je co říct. Tragicky naroubovaný a otravně generický Letův Joker už je jen smutná třešinka na dortu, který si může DC stržit obratem do zadele. Což při pohledu na moji knihovnu nacpanou DC komiksy docela dost nas*re. (05.08.2016)

Čekal jsem něco svižnýho a drzýho, dostal jsem dejchavičnej mash-up prvků, které fungují ve filmech Marvel, ale ne u DC. Jejich nové multiverzum je nepřehledná a nesourodá drť, která budí dojem něčeho, co se rodí v hlavách kravaťáků od stolu a ne v mozku člověka, který má skutečně přehled a jasnou vizi, jak má celek vypadat. Prostě tu chybí někdo jako Kevin Feige (strážce DC Sandboxu Snyder není schopnej uhlídat ani svoje filmy, natož celý univerzum). Ayer režijně i scenáristicky zoufale tápe (jediný zvrat v nulovém ději je scéna, kterou divák viděl záběr po záběru hodinu před tím, wtf?), typy sociopatů jsou spíš na první dobrou a často nevyužité (ovet the top Letův Joker jako romantická vložka?). Soundtrack je tak nabušený a eklektický, až vyznívá do ztracena. Vysloveně kopou hlavně scény s Deadshotem, ze kterého Will Smith udělal čistej požitek (proto ***) a pár kousků sexy magorky Margot Robbie. Jinak je tahle wannabe radikální facka konkurenci jenom upocený potvrzování superhrdinského status quo, které bohužel není ani zpola tak zábavné jako v případě Strážců galaxie. No a pokusy vytvořit temný obraz světa, kterému místo Nicka Furyho vládne brutální bitch Amanda Waller... sorry, to už působí tak křečovitě, že to nejde moc brát vážně. DC tápe (a furt to není zábava). (03.08.2016)

Zničení světa s obřím čímsi nad městem, co pracuje s gravitací a dělá velký bordel. Po 201. stále to samé dokolečka, jen v jiném tónování a jiných barvách. Z bad guys jsou během 30ti minut good guys a stopu zanechá jen ultra roztomilá psycho Margotka, která hláškuje a většinu scén krade pro sebe. Zbytečný komix, který měl vybalancovat nadvládu Marvelu a měl do DC dodat to co umí konkurence velmi dobře. Hravost, souhru postav, nadsázku. Takhle to ale nepůjde. BvS nastavila dobrý směr, je potřeba pracovat na něm a učesat ho. (07.08.2016)