Sebevražedný oddíl

Mohlo to byť úžasné. Ale nebolo. Niektoré pasáže sú vynikajúce, rovnako ako casting, soundtrack alebo niektoré konkrétne scény. Má to diabolské tempo, takže nuda nehrozí, ALE.....ten film je absolútne režijne a scenáristicky nesústredený a čo je horšie podliezavý. Záporácka aura nefunguje, všetci sú skôr klasické kladné postavy robiace hrdinské činy. A čo je najhoršie, sú totálne nevyužité, čo zamrzí hlavne u vyložene tragického Jokera. Mnoho scén vôbec nie je pripravených a hlavná zápletka je absolútne dramaturgicky odfláknutá. Takže vlastne vôbec nevieme o čo a prečo a s kým sa bojuje. Respektíve vieme, ale emočne to absolútne nefunguje.Aj napriek tomu sa na to minimálne prvú poldruha hodinu dobre pozerá a baví to. Ale s nástupom poslednej tretiny sa všetko presúva do kvalitatívnych vôd Káčera Howarda alebo Warcraftu. Je to celé preplácané, nefunkčné a občas si to žiada facepalmy. Je to obrovská škoda a vzbudzuje to pocit neuveriteľne nevyužitej príležistosti na trochu inú komiksovku. Stále je to však sympatickejšie ako filmy z MCU aj napriek tomu, že to nedosahuje ich jemne nadpriemerných kvalít. Mohla to byť drzá, originálna a štýlová žánrovka, takto ostal zameniteľný priemer s obrovským potenciálom, využitým sotva z polovice. Veľká škoda. 5/10 (06.08.2016)

Když je tam jen bezmyšlenkovitá, klipovitá akce, tak se to dá, protože písničky jsou vybraný dobře. Jakmile ale tempo malinko zvolní, je zle. Nečekal jsem filosofické pojednání o existencionalismu, ale ono je to občas až komicky debilní. U velkého počtu scén například není jasné, jak dlouho se odehrávají a jaký je jejich vztah k dění ve zbytku filmu. Ničí tam čarodějčin brácha metro pět minut, nebo dva dny? Fakt nevím, čestný slovo. Nejvíc mě ale rozsekalo, že do týmu metalidí, kteří nás mají dostat z každé bryndy typu Superman je teorista zařadili i slovutného Slipknota - "muže co vyleze všude." Ten se pak začne superpomalu soukat na barák pomocí jakýchsi debilních nindžaroupů načež chcípne. No jsem rád, že v tu chvíli ten zlej Superman nezaútočil. Pořád tam ale zbyl třeba ožrala s bumerangem. Další geroj jehož superschopnost je, že umí hovno. Logické lapsy bych ale i prominul. U mě to zabila scéna v baru, kdy si všichni začnou vylévat srdíčka. To se tam tak nehodilo! Každopádně Harley Quinn byla dobrá a Will Smith taky. Bavilo mě, že hrál správnýho pouličního negra a ne oduševnělého vzdělance. (08.08.2016)

#3 DCEU. Původní Suicide Squad to neměl snadné, musel se vyrovnat s představením antihrdinského týmu, s originy mnoha a mnoha postav a zároveň se napojit na souběžně vydávané filmy se Supermanem a Batmanem. Díky tomu se úplně nedařilo tempu filmu jako celku, ale jinak je to vcelku paráda i na několikáté shlédnutí. Zážitek nicméně předpokládá znalost komiksových sérií z The New 52 (a dnes už i z Rebirthu) a těch knih není málo. Na každý pád se povedl zářez především pro Harley Quinn. #ReleaseTheAyerCut (02.10.2016)

Najväčšie sklamanie roku, ktoré som ale aj tušil. Zlepenec postáv, kde sa niektoré "hlavné" charaktery dvojnásobia, a scenár, ktorý by som označil za jeden z najprostoduchejších a najprimitívnejších za posledných niekoľko rokov vrámci žánru. Ešte aj tak by to mohol byť priemer vďaka osobným výkonom Smitha a Robbie, keby aspoň technická stránka vytrela zrak, no opak je pravdou. Technické a efektové nápady sú bez inovatívnosti. Neviem, či to bolo rozšírenou verziou, ale niektoré scény vyzerali, ako keby neboli z Áčkovej produkcie... Jednoducho a krátko povedané: Takmer všetko zle, a hlavne: bez duše a vtipu. To ešte zlatý Batman vs Superman, a to už je čo povedať... (19.11.2016)

Nezapomeňte, jsme padouši... Tož já mám dojem, že zapomněli docela dost. A ta nejdůležitější věc ze všech, nejdůležitější, ta, co mě štve nejvíc, ta, co mě naštve hned na začátku a už mě to nepustí až do konce: Když už ve filmu chcete používat písničkový soundtrack, tak do těch písniček nekecejte! Když se rozhodnete použít skladbu jako vyjadřovací prostředek, nechte ji vyjadřovat. Když pustíte písničku jako první věc, která je ve vašem filmu slyšet, uvádí ho, navozuje náladu, nastavuje pravidla, nechte ji hrát bez přerušování delší dobu než nicotných patnáct vteřin. Nezeslabujte mi House of the rising sun, sotva začala působit, abych místo toho slyšela někoho říkat: -"Čas na polívku. Večeře. Floyde, pojď ke dveřím." -"Jenom kamarádi mi říkají Floyd." Vážně byla tahle dialogová výměna tak zábavná, potřebná, originální a poutavě provedená, že si zaslouží překrýt megamocný časoprostor manipulující tajná přání vyjevující baryton Erica Burdona? Nemyslím si. Nekecejte mi do mojí hudby. Nedělejte to. Ne. A jenom úplný šílenec a sebevrah (sic!) takovému barbarskému zacházení podrobí v jednom filmu dobrých dvacet tři písniček. Hanba. Hanba. Hanba. (05.12.2016)