Varieté

Taťka Chicago fiknul mamku Showgirls, přičemž výsledný prcek zvaný Burlesque je spíš celá maminka a taťkovi se jen neúspěšně snaží vyrovnat a sem tam ho i zkopíruje. Herecké obsazení, režie, ani kamera ale nemají šanci vyrovnat se své muzikálové konkurenci a všechno zůstává průměrné, k tomu je film rozdělen na dvě části - Část první je kouzelná podívaná, při níž jsem si dokonce řekla, že mnou neoblíbená Aguilera je oproti své pop kariéře na plátně docela zajímavá a sympatická, na 75 minutě přijde reklama v podobě nesmyslného muzikálového čísla Cher, které do filmu absolutně nezapadá (točíme muzikál a vlastně nám v něm hraje Cher, měli bychom jí tam nacpat alespoň jedno číslo) a po reklamě přichází část druhá, podprůměrný romantický cajdák o ničem, který nemá s první půlkou filmu absolutně nic společného a jen kazí dojem (skoro by se dalo říct, že jakmile začne Cher zpívat, jde film do loje XD). Za 75minutovou verzi dávám čtyři kusy, za tu oficielně prodlouženou dva. Sakum prdum tři kusy a ryzí průměr s příšerným čtyřicetiminutovým koncem je na světě. (27.08.2011)

Jakoby nám chtěl někdo připomenout, že Cher ještě žije. Mnohokrát omletý příběh dívky, která se z ničeho vysápala na vrchol, odrazila tak trochu uměle se vyskytnuvší potíže a našla toho pravého. Velký úsměv, opona. Christina Aguilera a Cher umějí sakra zpívat. Jen to jaksi někdo za kamerou neuměl prodat!! (31.05.2014)

Proč jsem si to pustil: Cher, Christina, Kristen. Předesílám, že muzikály nemusím. Nadchlo mě leda tak Moulin Rouge – jeho hloubce se sice Burlesque nemůže rovnat, ale povedlo se skloubit hudbu s dějem bez pasáží, kde hudba „vypráví“ děj (které mě nudí). Cher za fúrou plastik skrývá nesporné charisma a vzbuzuje u mě respekt. Ne všechna hudba je můj šálek čaje, ale Christina prostě umí, to je bez debat. Sice jako herečka na mě působí jak z laciného porna, ale to je vedlejší. Celkově mě muzikál dokázal upoutat, nemluvě o tom, že ve mně probudil chuť spatřit něco takového na vlastní oči (a slyšet na vlastní uši), což je ode mě pořádná pochvala. Je to svým způsobem takový pohádkový příběh – v jednoduchosti je krása. # příběh 7 | hudba 7 | humor 2 | akce 0 | napětí 0 | pustil bych si znovu 6 (28.11.2011)

Tato návštěva Varieté naprosto naplnila má očekávání. Silné ženské hlasy mi postavily veškeré ochlupení na mém nedepilovaném těle, sexuální choreografie zase poškádlila jeden z mých orgánů a triviální romantika okořeněná drobným materiálním problémem neměla sílu nějak zásadně rušit velmi dobrý dojem. A ač mé oči přeblikávaly z jedné slečny na druhou, tak hereckým vítězem je pro mne tradičně vynikající Stanley Tucci, i když „kope za růžové". (19.08.2012)

Co na tom, že děj je prostinký a pitomý i na muzikál a předvidatelnější než ta nejpraštěnější romantická komedie. Naštěstí ale příběh není to jediné, co Varieté nabízí - tak trochu návrat do starých dobrých časů kabaretu plného skvělých tanečních čísel a výborné hudby v podání dvou výborných zpěvaček (a u Cher navíc i dobré herečky). Rozhdoně jde o příjemnou letní oddychovou podívanou, která je o dvě třídy výš, než Marshallovo "Nine". (04.07.2011)