Phantom: Requiem for the Phantom

Mašimo tak, jak ho máme rádi - temný assassinský příběh, precizní režie, výrazné použití hudby a žádné zbytečné rozptylování humorem nebo fanservisem. Nejpříjemnějším překvapením ale bylo, že příběh seriálu není úplně přímočarý nebo předvídatelný a vlastně celkem dobrý. Jistě svět zločineckých superorganizací a superzabijáků je přitažený za vlasy, ale v jeho rámci se postavy chovají podle pochopitelných motivací - manipulátoři jednají tak, aby rozšířili svůj vliv nebo z touhy po odvetě, Ein a Zwei se zase snaží najít nějaké východisko ze své situace a nenechat se tím mocenským bojem úplně semlít. Poslední dějství ale naneštěstí neguje mnohá z pozitiv - umístění děje je naprostá demence, touha Drei po pomstě byla chabě motivovaná, celé finální zúčtování působí trochu vynuceně. Noir pořád zůstává po všech stránkách nedostižnou jedničkou. (28.09.2009)

Mám seriály od Mashima rád, to mi jistě nikdo neupře, ale tentokrát se do mého vkusu dvakrát netrefil. Sice jeho obvyklé umění práce s hudbou či jeho typická montáž vhodně užívající statické animace, cit pro kompozici záběru (nádherně působí např. v prvním díle ve scéně zabírané skrz mřížovou kovovou plošinu zespodu, v níž rozestavení postav a jejich se zbraněmi napřažené paže působí jak diagram z fyzikální úlohy) jsou přítomny a jim samotným lze máloco vytknout, horší je to ovšem s (a tady si dovolím s mandelbrotem nesouhlasit) s postavami, které jsou částečně vývarem děl minulých a částečně zajíkajícími se emo panáky. Uplakané ultrazabijáky se ztrátou paměti, vzpírající se loutky, jimiž vládne tajemná zločinecká organizace nelze konzumovat neustále. Tlačit se nesmí nejen na pilu, ale ani na emopilu. Neustálé pobreky v osudových přestřelkách - umírající je šťastný, zabíjející chudák - dosahují obludných rozměrů, přičemž ony konfrontace a důvody bojů jsou nejméně v polovině případů spíchlé horkou jehlou a jsou tu jen proto, aby se divák dojal vším tím neštěstím a tragickým údělem trpících, rozervaných nájemných vrahů. Postava Drei je nahozená už naprosto uměle a bez nějaké kontinuity (neodstávalo se dílů?). Hlavní záporák se z opatrnického, zákulisního technokrata jen s mírnými megalomanskými sklony promění v tak teatrální figurku, že i Friday Monday je bičován závistí. Ani fabule nepatří ke skvostům žánru, sestává z různých zákulisnějších bojů (v podsvětí jsou všechny boje zákulisní, některé jsou ale zákulisnější), které však v podání plochých postav nemají žádnou váhu a její části jsou mnohdy někde ukradeny (např. z Leona). Propracovanější charakter mají jen Ein, Zwei, Clau - ti však s výjimkou Clau jsou, i přes zabijácký potenciál, pouhými nástroji v rukou svých vládců nebo tupými přihlížejícími (s výjimkou závěru, kdy jimi vládne nepřejícný osud a zřetelná ruka scénáristova). Emoemomashimo, silné **. Edit: Nyní již vím, že se jedná o remake Phantom - the Animation. Musím uznat, že v hlouposti si se svým epigonem mnoho nezadá. Mashimo vzal zápletku víceméně beze změny, jen do ní kvůli nafouknutí objemu nastrkal děsivou spoustu věcí navíc. Nepřekvapivě právě u mnohých z těch navíc se mi zdálo, že se do Phantoma vůbec nehodí. Nakonec tedy spíše slabé **. (06.10.2009)

Phantom - Requiem for the Phantom - 31 - Canzone of death part I vypočujte si ešte predtým ako začnete súdiť toto anime. Máme tu totiž opäť starú školu anime a príbehu. O fúz napríklad lepšie ako Black Lagoon, ktorý trpí rovnakými neduhmi ako toto anime a tam to zdá sa nikomu problém nerobilo. Animačne by som povedal na rok 2009 slušne spracované až mierne podpriemerne (občas by si to zaslúžilo viac akcie v niektorých scénach). Hudobne no dal som sem jednu hudobnú časť, ktorá je naozaj nádherná a ťažko by sa na toto chytal nejaký zbor spievajúci na bohoslužbách, tento hudobný podmas sa ma naozaj dotkol a sedel mi. Postavy občas sa tvária ako neprítomné, ale to vo svete zabijakov je v celku normálny "output", normálne chovanie. Príbeh je vo svojej podstate pretkaný smrťou a snahou prežiť a jednotlivé postavy to naozaj nemajú jednoduché. Príbeh samozrejme nemá len jednu rovinu, ale postupne sa otvárajú nové zákutia, ktoré môžete prebádať. Napríklad vzťahová rovina, to že jednotlivé postavy majú svoje vlastné pohnútky a iné sú uzavreté v tom, že sú "pouhými lotutkami" v rukách svojich pánov a tým, ako jednotlivé postavy sa z toho snažia vymaniť, či do toho ešte viac padnú. Psychológia postáv je teda naozaj dôležitá a prinúti Vás pýtať sa prečo a čo sa stane ďalej, aj keď niekedy je to dosť predvídateľné, tu to vôbec nevadí. (27.03.2021)

Až do posledního dějství (po výbuchu) se mi seriál poměrně dost líbil, ne že by měl nějak fantastický děj, ale celkem se mu dařilo mě překvapovat, ať už zvraty nebo nějakým dialogem, ale závěrečných několik dílů byl totální výplach, aneb Cal ušla, ale s Drei se asi zbláznili. A ta škola... Ach jo. A navíc tam chybí výrazná hudba jako u trilogie Girls with guns. Zkrátka první dvě třetiny čtyři hvězdičky, poslední s bídou dvě. (18.02.2011)

Na tento seriál som sa celkom tešil. A preto ma dosť mrzí, že som bol mierne sklamaný. Ako písali mnohý predo mnou, seriál berie inšpiráciu v množstve v iných, niekedy to bolo na škodu, niekedy to aj pomohlo. No čo mi na "phantomoch" vadilo najviac bolo rozdelenie ako by na tri prepojené časti //čo sa mi však mohlo zdať s tým ako dlho som to pozeral ale i tak// , ktoré byť natočené každá samotne a možno trochu viac zapracovať jasal by som radosťou. No bohužiaľ ich nepomer, nielenže bráni sa vcítiť do postáv, ale kazí celkový dojem z diela. Ak sa však človek cez toto prekusne, spolu s tým, že postavy sú v podstate "psycho"zabijaci, takže častá neschopnosť konať samo za seba vám nepríde až taká divná, tak máte v celku slušný seriál, ktorý však nemá na svojich predchodcov. Takže ****. PS. tie hodinky si mohli odpustiť, je jasné, že patria len na jedno miesto. (21.07.2011)