Svět za sto let

I když odmyslím dobu vzniku a tudíž dnes směšné trikové efekty, zůstane mi patos, patetické dialogy, přehnané tlačení na pilu, nekonzistentní scénář a nejednotný celek. Když si vezmu, že ve stejném roce vznikla daleko kompaktnější Moderní doba, kde strach z války Chaplin vyjádřil jedinou němou scénou s globusem... Patetické a velkohubé. Zvlášť z pohledu ani ne za sto let od vzniku filmu. (09.09.2010)

Hodnotit bez ohledu na rok natočení opravdu nejde. HG Wells byl velikán své doby a William Cameron Menzies dokázal jeho vizi převést ve velmi potěšující podobě na velké plátno. O to více si zaslouží ČT2 pohlavek za "ořez" původního formátu pro televizi, který ubírá na velkoleposti obrazu. Na druhou stranu pustili původní, černobílou verzi. Efekty jsou přesto působivé, na svou dobu úžasné a trochu mi připomínají několik slavných pohledů na město v Metropolis. Vývoj civilizace během 100 let není možná nejdetailnější, ale podává dostatečný pohled na Wellsovy obavy ze světa, který přijde a jeho technokratická podoba není určitě "pouze" radostná. Futuristický design, myšlenky i pokrok jsou zde dovedeny skoro k dokonalosti. Mimochodem předloha byla vydána v roce 1933 a Wells v mnoha detailech dokázal promyšlenost díla (umístění "nové civilizace", odkaz na "válec" z Války světů). (21.01.2010)

Jsem přesvědčen o tom, že H.G. Wells byl daleko lepší spisovatel než scénárista, protože tenhle tíživě prorocký snímek postrádá jakékoli sympatické či vůbec uvěřitelné postavy a časté střídání časových období diváka prostě ruší. Velmi pěkné byly speciální efekty v druhé polovině snímku, na svou dobu jistě jedinečné. Určitě se tenhle snímek stal inspirací mnohým dalším sci-fi, ale mě opravdu neokouzlil. Bohužel zklamání, možná někdy příště. (21.08.2012)

Pojem budovatelský film českým divákům asociuje primárně komunisticky zabarvené tituly, které vznikaly po druhé světové válce a zrcadlily ideály obrody a vidinu ustanovení kýžené utopie. Existují ovšem také jiné než komunistické ekvivalenty tohoto konceptu, a to dokonce ani ne spojené s nějakou dobově dominantní ideologií, jak dokládá fenomenální britská sci-fi Svět za sto let. Mimořádně ambiciózní a nákladná produkce nepřestává fascinovat coby prorocké dílo, které mrazivě předpovědělo druhou světovou válku a bitvu o Británii, ale právě také jako výjimečný příklad vědeckého budovatelského filmu. Zrovna vědecký pokrok oproštěný od ideologií, národních sentimentů a dalších konfliktních neduhů společnosti dvacátého století představuje zdejší dokonalý ideál. Příznačným milníkem, jenž má stvrdit dosažení cílů této společnosti, by mělo být překročení hranice Země a cesta člověka do vesmíru. Autorem této vize je jeden z největších sci-fi autorů všech dob, H. G Welles, jenž zde zopakoval své teze stran vývoje civilizace v průběhu dvacátého století, které již dříve formuloval v několika dílech, především pak v o tři roky dříve zveřejněném románu The Shape of Things to Come. Mamutí projekt inicioval ambiciózní producent Alexander Korda a můžeme jej vnímat jako kulminaci formálních postupů prvních dekád kinematografie. Film se chlubí rozlehlými dekoracemi, masivními davovými scénami i vynikajícími předdigitálními trikovými sekvencemi, které vznikly za užití miniaturních modelů, optických triků či citlivým zakomponováním archivních záběrů do nového materiálu. V souladu se zastřešující myšlenkou, že pokrok si žádá oproštění od ideologií a nacionalismu, tvůrci uplatnili postupy evropských avantgard i ruské montážní školy, a ke spolupráci na zhmotnění futuristického světa oslovili světové umělce zvučných jmen jako Fernand Léger, Le Corbusier či László Moholy-Nagy. I když převážná část jejich návrhů nakonec na plátně neskončila a snímek samotný se částečně odklonil od původní Wellesovy vize a nakonec ani nebyl takovým kasovním úspěchem, v jaký producent doufal, během nadcházejících dekád si získal nezpochybnitelné místo v historii nejen sci-fi žánru, ale i celé kinematografie. [psáno pro LFŠ 2017] (03.07.2022)

Trochu netradiční sci-fi, které bude pro současného diváka nejspíš dost těžko snesitelné. V první řadě je to proto, že zde nejsou žádné hlavní postavy, ale prostě lidé a myšlenky, které prezentují. Ve druhé řadě je to proto, že jsou zde poměrně rozsáhlé skoky v čase, kdy film pojímá celé jedno století. H. G. Wells však přesto ukazuje, jak byl vizionářský a jak dokázal o světě přemýšlet. (13.08.2014)