Svět za sto let

Jako film je Svět za sto let takový nesourodý, nefunkční, trochu zdlouhavý, avšak je svým způsobem unikátní, krásný, pestrý a bohatý a jen někdy jsem zaregistroval patetičnost a naivitu hereckého projevu. Velmi se mi líbilo konečné vyznění filmu i jeho pesimistický průběh (málokdy se ve sci-fi stane, že by jeho tvůrci věřili v rychlost lidského pokroku tak málo, jak tady) (21.01.2010)

Pre mňa je Things to come popri Metropolisu najdôležitejší sci-fi film prvej polovice 20. storočia. Monumentálnosťou sa mu asi nevyrovná, ale zaostáva iba o chlp. Navyše si myslím, že výpravou prekonáva skoro všetko, čo vzniklo počas zlatého obdobia sci-fi 50tych rokov. Rovnako ako v Metropolise je film známy svojou ústrednou myšlienkou, vyslovenou v závere filmu. Najviac ma potešila záverečná pasáž filmu, odohrávajúca sa o oných avizovaných 100 rokov, architekti a dizajnéri filmu si za ňu zaslúžia maximálne uznanie. (29.07.2012)

Koukám, že někteří lidé tu koukali asi na nějaký jiný film, protože jejich popis nebo interpretace je nějak mimo. Film mi přišel, jako by ho na střídačku točilo několik režisérů, scény k nepřečkání a k naštvání se střídaly s povedeným vedením děje. Třeba prostřední část se nejprve zdála stupidní a plochá až běda, ale postupně se vynořily velmi solidně podané nestupidní postavy... No, když srovnám s Metropolis nebo Just Imagine, abych vzal podobné filmy z podobné doby, tento vychází velmi slušně. (19.05.2012)

Musí se uznat, že výtvarná stránka je vzhledem k roku výroby zvládnutá na jedničku. Ale tím to pro mě končí. Vše ostatní je jen patetická, nudná změť podivných scén se spoustou nakousnutých problémů (válka, diktatura, technický pokrok, mor), ale ani jedním řešením nebo pointou; se spoustou postav, přičemž ani jedna nemá prostor nějak nám představit svůj osud, a tak nás donutit, abychom s ní aspoň trochu soucítili. Všichni jen strašně vážně deklamují bezobsažné fráze o tom, jak je válka zlá a pokrok nezastavitelný a kdesi cosi. Bílá nemoc je proti tomuhle oscarový velkofilm. (15.09.2010)

Megalomanské dielo s iniciatívou slušnosti a riešenia problematických vízií sveta základnými hodnotami mieru a čestnosti. Vizuálni architekti a technickí štáb tvorcov odviedli bravúrnu úlohu. To bez debaty. Ale keď sa bavíme ohľadom príbehovej kostry rozprávania a jej umelo našróbovanom syndróme nervozity a zápasenia o lepšie zajtrajšky, som sklamaný. Veď predsa hlavným kladom dystopických a vizionárskych sci-fí-čiek je vždy ukazovanie a nie moralizovanie za každú cenu - viď Metropolis, Blade Runner, ale aj 12 Opíc. Zároveň, keby ju postavím do úrovne pokojnejšieho Deň, keď sa zastavila Zem (1951), konštatujem ďalší zlyhávajúci prvok - plytkosť a nedotiahnutosť prerozprávanej linky posolstiev naprieč tématickej vážnosti. Tým pádom ma vzletné reči a lacnejšia excentrickosť scenára (keď to Wells takto napísal aj v knižnej predlohe, nemám o ňu záujem) nechávajú chladným. Škoda, lebo záverečná fáza 100 rokov PRED súčasnosť vzniku snímky, datujúca rok 2036 je očným orgazmom. (05.10.2014)