Útes smrti

Kdyby podobný survival vznikl v Americe, zabraly by plátno ňadra a odhalený penisy, teeangerská svoloč v ústředních rolích a exploatativní lascivnost, jenže tady jsme na australský půdě a vše je jakoby tlumené, přiměřeně, adekvátní a přirozené, včetně žraloka, jehož uměřeností dávají tvůrci patřičně najevo, že na rozdíl od Spielberga neztratili veškerý smysl pro proporcionalitu. Nejzajímavějším a málo viděným úkazem celého filmu je ovšem Luke, prototyp muže, se kterým se ženy cítí pokaždé v bezpečí, frajer, který nikdy nefrajeří, jsa si vědom toho, že wannabe leader nikdy doopravdovým leaderem není. Hrdina se zkrátka pozná podle toho, že o sobě nikdy netvrdí, že je hrdina. Jak říká Connery ve Skále: „Ubožáci vždycky tvrdí, že se budou snažit. Vítězové jdou domů a opíchají královnu krásy.“ Ještě lépe vystihuje podstatu hrdinství Conan, zastánce kréda, že nejlepší v životě je hnát nepřátele před sebou a slyšet nářek jeho žen, ale neříká to jenom tak, sám od sebe, nýbrž coby odpověď na požádání. Jakmile přejde hrdinství k vychloubačnosti, neřkuli k pochybovačné sebereflexi, je s ním fakticky amen, viz post-osmdesátkové traumatické nekrology hrdinství v Posledním akčním hrdinovi či Smrtonosné pasti 4. (-spoiler-) Nakonec ale i nezištně statečný Luke dojde symbolické porážky od žraloka, který sama sebe nikdy reflektovat z principu nemůže, a tak je tím nejstatečnějším a nejchrabřejším žralok sám - ušlechtilá prostota, tichá velikost. (26.12.2010)

„Skôr zomriete na bodnutie včely, než by vás zožral žralok.“ Mám slabosť pre žraločie horory a tento patril k najlepším, aké som videl. Na Čeľuste samozrejme nemal, no raz za 5 rokov vznikne žraločí krvák, ktorý nie je úplne hlúpy. Napríklad Otvorené more. A práve s ním má Útes smrti veľa spoločného. S ním, a s predchádzajúcim filmom režiséra Trauckého, s Krvavou lagúnou. Realistického krokodíla nahradil realistický žralok, ktorý realisticky zabíja realisticky jednajúcich ľudí v austrálskej prírode. Ako vtedy, i tu mi prekážali prehrešky voči logike. Ak by vám žralok spolovice zožral kamaráta a v jeho okolí by boli litre krvi, plávali by ste k torzu alebo čo najďalej od neho? A ako minule, ani tu sa mi nepozdávalo (ako laikovi), že zviera útočí na skupinu ľudí, pritom všade, kam len pozriete, sa nachádzajú DESIATKY KILOMETROV teritória s TONAMI potravy, ktorá je pre dané zviera prirodzenejšia, ako ľudské mäso. Tieto drobnosti (?) mi k pomerne realistickému Trauckému prístupu nesedia. Ale áno... páčilo sa mi to. (29.11.2010)

Oceňuji především to, že to bylo natočeno vkusně a v nějaké přijatelné normě. Že se postavy nechovali jako vykouření týnejždři, že žraloci neměli čtyřicetosm metrů a že neskákali kilometr nad hladinu, nebafali ze zálohy a tak dále, jak normálně v tomto žánru bývá k vidění. Od otočení plachetnice kýlem vzhůru se filmem nese takové celoplošné napětí, jak to skončí, kdo přežije. Pěkně natočená jednohubka. (18.12.2012)

Atak na čtyři hvězdy. Je to celou dobu napínavé, hudba až na několik perfektních smyček na piano abstinuje, a má to tu správnou atmosféru. Sem tam zabolí jednotvárnost záběrů, snímek ale moc prostoru k manévrování nedává, takže se podle mě tvůrci s tímto problémem poprali více než obstojně. I když mohlo mrazit o něco více, nemám proč si nějak razantněji stěžovat... (20.03.2011)

Konečně někoho napadlo využít záběrů National geografic, promíchat je s filmem a vysrat se na používání těch nafukovacích žraločích maket, co vyhráli loni při tombole na pouti. Výsledek je tak naturalistickej, že se budu ve vaně koupat už jenom s harpunou a to navíc za dohledu mé sbírky cínových vojáčků. Jediným vroubkem Sharkyho je, že žere lidi přesně podle holyvůdskýho schématu - toho sežeru prvního, protože má divnou ofinu a zatím měl jenom tři repliky; pak sežeru támletu blondýnu, jelikož její bratr je indián a navíc je ošklivější, než ta druhá blondýna; toho sežrat nemůžu, protože musí nejdřív dostat tu hezčí blondýnu z plavek... (06.10.2011)