The Loved Ones

Australané se za poslední roky stále více tlačí na pomyslný hororový „vrchol“. Jejich snímky samozřejmě nemůžou konkurovat těm asijským, severským či španělským, ale tu a tam se objeví nějaký ten „klenot“, který uchvátí fanoušky tohoto filmového žánru. Za poslední dobu jsem narazil (a věřím, že nejen já) na několik opravdu solidních filmů a The Loved Ones určitě patří k těm (jenž se vám z hlavy jen tak rychle nevykouří…). I tentokrát si pro nás protinožci připravili pěkně zlomyslnou podívanou, která vás nenechá chladnými. Atmosféra nám sice nenabídne žádné nervy drásající pasáže, ale za to na nás čekají stupňující se krvavé hrátky (i když na můj vkus až moc „light“). Ne nadarmo se říká, že dívka by se odmítat neměla – zvláště ta, co to v hlavě nemá moc v pořádku. Ale kdo to mohl tušit, že? Je ovšem pravdou, že já bych se spíše zařadil mezi ty, jimž je povahově blíže kamarád hlavního hrdiny Jamie. Ten si na rozdíl od Brenta užívá opravdu plnými doušky, což bylo působivým paradoxem tohoto snímku. Solidně prostříhané scény mi vlily novou krev do žil (protože začátek nebyl zrovna dvakrát záživný). Nechat se ojíždět zhulenou borkou na školním plese – to by se mi líbilo rozhodně víc, než být přinucen chcát do sklenice od mléka. Přišlo mi, že tu ale opravdu „normální“ nebyl snad vůbec nikdo, takže jsem si tuhle lehce zvrácenou podívanou nakonec užil až do konce. Jak Robin McLeavy tak Jessica McNamee však měly něco do sebe. Jedna pomatená „princezna“ v růžových šatičkách a opravdu zajímavým deníčkem plným vzpomínkových fotek, druhá zhrzená dcerka policajta, které opravdu o tančení v šatičkách moc nejde. Hlavní prim tu však mělo hrát mučení, na které jsem se těšil nejvíc. Sadisti si však vystačí i s málem a hlavně mimo záběr kamery. Přesto mi to tady zas až tolik nevadilo, protože tvůrci chtěli dát především prostor divácké fantasii – no a následně nám ukázali výsledek. (13.08.2014)

Pokud vám dívka odmítne provést frontální lobotomii za pomocí malých domácích elektrospotřebičů, je to jen obyčejná poletucha, je nad slunce jasnější, že vás nikdy opravdu nemilovala a nemůžete se před kamarády pyšnit, že jste spolu dělali úplně všechno!! Dokonale krvavý klokaní stejk, který musí každý fanoušek "romantických komedií" slupnout jako koala eukalyptus. Protinožci prokázali, že i když chodí hlavou dolů, dokáží s wombatím šarmem vypotit originální žánrový klenot, na který jsem čuměl jako Eskymák na ptakopyska. (22.12.2010)

Exploiter pro teenagery, už to začíná, podobně jako slashery v 80. letech zjemnily, aby byly přístupný většímu záběru diváků ... Je to dobrý, je tam hodně krve, ale je to celkově slabota a postavy mi vůbec nepřirostly k srdci .. Navíc "tortura" ve srovnání s asijskou či evropskou vlnou je naprostej čajíček ... (09.10.2010)

,,Budeš mé první vrtání. Já se tak těším!" Bože, to ale byla psychopatka! Vcelku nenápadně se rozvíjející thriller se rozvine do řádně krvavé růže. Zvrácená láska otce a dcery přinese své otrávené ovoce. Hlavní hrdina se dostane do spárů středoškolské spolužačky a vše nasvědčuje tomu, že není šance na svobodu. Skvělá muzika, která je mixem rocku, metalu, punku a přihlouplých zpívánek jepičích hvězdiček, je zaštítěna Ollie Olsenem, hlavním to skladatelem. Zpočátku jsem nechápal, proč se rocker řeže žiletkou, ani proč místo gothičky je nepříjemná emačka. V průběhu děje však do sebe začalo vše pěkně zapadat. Erotická scéna v autě (ta první) je až dokumentárně realistická, zato většina brutálních scén je v náznacích a mimo kameru (což tentokrát vůbec nevadilo). I tak se jedná o drsný snímek, kde se filmovou krví nešetřilo. Zpočátku jsem viděl daleko nižší hodnocení, jako celek mne film nakonec překvapil. Jediné k výtce je občasné chování postav, jako by měly v hlavě sekanou. Prchající člověk přece sedne do auta a ujede a ne, že z něj vystoupí, a pak utíká pryč, stejně jako kličkovat před autem je nesmysl, stačí běžet za roh (jenže to ve scénáři nebylo...). (31.01.2012)

Léčebná kúra pro emo jedince, která místo aby zůstala půlhodinovým kraťasem, tak je uměle; byť vtipně; natahována dvěma nesouvisejícími liniemi... Přitom stačilo z černovlásky udělat přítelkyni Brenta a byl z toho nejúdernější kraťas za hodně dlouhou dobu. Štěk českého béčkového (pod)guru Romana Kroufka jsem sice nezaznamenal, ale aspoň je motivace ke druhé projekci. A ta story jak se po vzoru Jaroslava "pohladil jsem Obamu" Suchého vetřel na natáčení; to je materiál na dobrý kraťas sám o sobě. (26.06.2011)