Suspiria

Klobouk dolů.. Zdaleka to není dokonalé, ale je to tak odvážně osobité, zároveň prokalkulované i intuitivně plynoucí, že to má mé upřímné sympatie... Takovýhle remake, takovýhle horror má v mých očích smysl. Žádné debilní lekačky, žádná polopatická doslovnost.. Atmoška, soustředěnost, postoj..Zde je místo pro imaginaci. K divákovi se nepřistupuje jako k tupému konzumentovi. Bravo! Rok 2018 se tak v mých očích stal jedním z nejnabušenějších horrorových roků za hodně dlouhou dobu, protože, spolu s Mandy, vylezly na světlo světa hned dva horrory s koulema a jasnou vizí. (26.01.2019)

Hrůza moc Guadagninovi nejde a mystérium má sterilní a teatrální. Na psychologii je mistr, ale o té jeho Suspirie není. Čím je tedy koukatelná, kromě hereckých kreací známých tváří? Vzbuzením zvědavosti, co se z toho zvláštního, chladného filmového tvaru s historickým podhoubím Německa 70. let a nekonvenčním profilem čarodějnického klanu vyklube. Nejenom díky poetickým zpomaleným záběrům jak z romantického retro videoklipu Mariky Gombitové to ale dopadne nad očekávání špatně. Matka čarodějnic, která vypadá jako Jabba the Hut ve frajerských slunečních brýlích, je k smíchu. (03.04.2024)

Jsem velkým fandou Argentovy trilogie a všechny tři díly o „Matkách“ považuji za velmi kvalitní tvorbu, na kterou nedám dopustit. I z tohoto důvodu jsem k tomuto „remaku“ – i když bych tento film moc tímto označením nenazýval, přistupoval s obrovskými obavami. Originální Suspiria totiž dle mého žádnou „renovaci“ nepotřebovala a nikdy potřebovat nebude – je to téměř dokonalost sama. Režisér Luca Guadagnino si toho ale byl vědom a svým způsobem se tímto filmem nechal jen inspirovat, použil hrubou kostru příběhu a natočil si to celé po svém. Nechtěl jen zbaběle kopírovat scénu po scéně – což mu přičítám sice k dobru, ale i tak si můj obdiv nezískal. Proč? Místy byl děj až moc zbytečně natahován v mých očích zbytečnými pasážemi – což bylo vzhledem k přepálené stopáži až ubíjející. To však nebyl jediný problém, který jsem tu zaregistroval. Dalším byla nevyvážená atmosféra a fakt, že obrovské množství odlišností mi přišlo spíš na škodu, než abych se z toho posadil na prdel. Argento si jel svoje, dokázal si bravurně pohrát s atmosférou, skvěle dokázal skombinovat snové pasáže s obdivuhodnou konstelací barev a vynikajícím hudebním doprovodem, při čemž samozřejmě nezapomněl ani na filmové násilí – což se do jisté míry povedlo i zde, ale ne tak jak bych si představoval. Jasně, násilí bylo i tady – takové lámání kostí nebohé baletky dokázalo jistě otřást nejedním divákem, ovšem vůbec nejpodivnější mi přišel samotný závěr. Čarodějnický rituál, nahatá děvčata a až šílené učitelky – to vše mělo něco do sebe, ale totálně mi to zprotivil červený filtr, vybuchující hlavy a gejzíry krve – to bylo co za pičovinu? Guadagnino to chtěl co nejakčnější, ale v mých očích se to míjelo kýženým účinkem. Spíš jsem jen nevěřícně zakroutil hlavou, jak to celé dokázal takříkajíc „posrat“. Co se hereckých výkonů týče, tak ty byli celkem slušné. Dakota Johnson si nevedla zas až tak špatně (přestože ji moc nemusím), Mia Goth se mi ale líbila o něco více. Jasný prim tu měla až odporná Tilda Swinton – na tuhle ženskou bych nevlezl ani v největším draku, ale zvládla to vcelku obstojně (na to že si zahrála těch postav víc). Moc ale nechápu, proč hrála i „hlavní“ mužskou roli – asi pro své „mužatství“. Potěšila i krátká přítomnost Jessicy Harper – která hrála v původní Suspirii Suzy Bannion. Byl bych však padlý na hlavu, kdybych tomuhle chtěl dát stejné ohodnocení, jako Argentově filmu. Vždyť to bylo o třídu horší – naštěstí tak odlišné…60% (26.11.2019)

Jediný smysl remaku je překonat původní film. Ten jsem neviděl. Pokud jste fanoušci hororu, film není špatný. Noční můra se vám dostane do mozku v kombinaci s vlastním podvědomým. Herci jsou dobří a příběh je komplexní. Fungovalo by to lépe jako komedie, protože tuhle zápletku nelze brát příliš vážně. (02.02.2019)

No do prdele. Nemáme tu originál a nějakou snahu o remake. Máme tu dva výborné, v podstatě samostatné variace na dané téma, kdy se jedno nepokouší připodobnit druhému. Naprosto skvělé herecké obsazení, v němž se stírá cokoliv, co by se dalo nazvat hlavní postava, protože v každém daném okamžiku filmu do popředí vystupuje jiná postava a chvíli ho táhne, aby štafetu předala dál. Parádní dobové usazení a propojení. Tohle jsem opravdu nečekal. Čarodějnice rules! (29.01.2021)