Suspiria

Z původního hororového příběhu o studentce, která rozkrývá temné spiknutí uvnitř taneční školy, zbylo jen na hlavu postavené torzo, zbytečně doplněné o druhou narativní linii, v níž osmdesátiletý německý psychoanalytik vyšetřuje na vlastní pěst zmizení jedné z tanečnic a pátrá i po své dávno ztracené manželce. Dualitu děje symbolizuje i prostředí na dvě části rozděleného Berlína roku 1977 (kdy byla v kinech původní Suspiria), kam byl příběh přesazen kvůli odkazům na terorismus RAF a post-nacistické ideologie. Výsledkem je zmatený a špatně stříhaný umělecký video-art, jenž permutuje motivy původního filmu po svém a výrazně se tak odlišuje od originálu včetně celkového vyznění. Přepáleně barevné zázemí školy z Argentovy verze nahradila nudná šeď, vizuálně působivé jsou akorát ty sekvence, v nichž se Guadagnino snaží diváky šokovat, a na hudbu si tentokrát ani nevzpomenete. Nová Suspiria je filmem o probouzení ženství a ženské síly, která slouží k ponižování mužů a k boji o nadvládu v matriarchálním společenství, v němž i hlavní mužská postava je hraná ženou, a kde se tanec rovná sexuálnímu prožitku. Je ale utopená ve zbytečně roztahaném a rozbředlém vyprávění, v němž pozvolně stupňované napětí a znepokojení střídá okázalá a nijak nebudovaná brutalita a přímočarost, projevující se i tím, že film se rozhodně nenamáhá skrývat, co jsou učitelky v taneční škole zač, a hraje od začátku s vyloženými kartami. (05.10.2018)

Příliš umění, málo červený. Tak náročný taneční kreace by utahaly slona a mě Luca Guadagnino málem urajtoval k smrti. V tomhle případě platí, že "méně je někdy více." Tančírnu "U tří matek" tedy otevírat nebudu. S původní Suspirií stejně nic neotřese.. zůstává stále nohama pevně na zemi. A až přijde chvíle, kdy si opravdu budu chtít zatančit (třeba na své svatbě), bude to taky spontánně, taky od srdce.. a hlavně bez ztráty na životech! A holky se sice vlnily a nadnášely moc pěkně, ale Sergej Polunin je Sergej Polunin. (13.07.2020)

S původní Suspirií to nemá prakticky nic společného. Stačilo trošku překopat premisu se třemi matkami – která je zde stejně dost alternativní – a změnit zasazení do taneční školy a hned by z toho byl soběstačný film, který by se vůbec nemusel balit do hávu remaku hororové klasiky ze 70. let. Těšil jsem se na artovější pojetí, ale nikdy by mě nenapadlo, že se z toho stane srdceryvná holocaustová love story s čarodějnicemi. Z nové Suspirie cením jen některé dílčí momenty a místy znepokojující atmosféru – celé je to ale natolik nekonzistentní, že i když se objevilo něco, co mě zaujalo, tak to hned vzápětí bylo rozmeteno něčím úmorným či nezajímavým. Nerad haním filmy za jejich délku, ale tady je tolik zbytečných a nic neříkajících scén, že ta přestřelená stopáž je zcela neodpustitelná. Guadagnino bohužel moc nepracuje s nějakou postupnou gradací atmosféry a mysteriózna – škola přijde o roucho tajemna hodně rychle – a film nemá ani žádnou pořádnou příběhovou kostru. Ve výsledku to na mě působí jako taková experimentální feministická vyhoněnost, která pro své účely zneužila dobré jméno Suspirie. Pachuť v hubě po tomhle zážitku asi jen tak nezmizí a začínám litovat, že remake Suspirie nenatočil raději David Gordon Green, který se původně kolem projektu motal předtím, než ho dostali Guadagnino s Kajganichem a vytvořili tenhle paskvil. (05.10.2018)

Zatímco v ulicích řádí RAF, taneční škole šéfují čarodějnice a připravují se na velkou oběť. Tedy jestli jsem to dobře pochopil. Argentova tvorba je pro mě nestravitelná, takže k remaku jsem přistupoval bez možnosti srovnávání a docela se mi to líbilo. Vedle solidního vizuálu nabízí film výborné herečky, několik bizarních výjevů, které potěší i mainstreamové fandy a dvě naprosto rozdílné taneční scény mající společné jen to, že jsem na ně vyjeveně zíral. Mínusem je natažená stopáž a fakt, že se Guadagnino nechal až příliš často unášet psychadelickými náladami. 60% (06.02.2019)

Tenhle hodně volný remake myslím není horší než originál, spíš naopak. Každopádně je ale úplně jiný. Film nepochybně obsahuje (a nebo se jen tváří že obsahuje?) strašnou spoustu všelijakých parabol, hyperbol, alegorií, symbolismů, hermetismů, okultismů a podobných artových i spirituálních závažností, ale já jsem ho do svých pracek uchopil především jako fantaskní a fascinující filmový bizár a už jenom z tohohle úhlu pohledu jsem hodně hodně divácky spokojený. Fascinovaly mě třeba podivně zneklidňující taneční scény, připomínající mi jakési prastaré černomagické rituály (nezapomenutelná je hlavně ta s rozlamováním ubohé Olgy). Líbila se mi Dakota Johnson, ale ještě víc se mi v menší roli líbila Mia Goth. A všem herečkám (i těm pár hercům) suverénně kralovala aristokratická sfinga Tilda Swinton ve své trojroli. Vlastně to byl taky jeden z mých postřehů - že film téměř postrádá mužský prvek, mužům je určeno jen několik málo vedlejších rolí a jedinou větší mužskou roli hraje ženská. Ale tenhle způsob filmového feminismu já můžu. Zvlášť když ho režíruje chlap. I zasazení děje do rozděleného Berlína v době hysterčení okolo RAF mi přišlo zajímavé. Nová Suspiria moje srdcovka sice asi nikdy nebude, ale jelikož jsem té (taky povedené) Argentově dal čtyři, tady musím ještě výš, nedá se svítit. 90%. (05.08.2019)