Suspiria

Nápad remaku Suspirie mi přišel jako nesmysl, ale Guadagnino ho vzal od podlahy a nebere zajatce. Výsledkem je artová šílenost, která spíš než Argenta připomene s přihmouřením oka třeba Lynche. Hlavně v tom, že režisér má bez ohledu na obskurnost námětu pevnou vizi (podpořenou suverénní filmařinou), která diváka při troše snahy naprosto pohltí a vyplivne až se závěrečnými titulky. Take it or leave it. (13.01.2019)

Zatímco v ulicích řádí RAF, taneční škole šéfují čarodějnice a připravují se na velkou oběť. Tedy jestli jsem to dobře pochopil. Argentova tvorba je pro mě nestravitelná, takže k remaku jsem přistupoval bez možnosti srovnávání a docela se mi to líbilo. Vedle solidního vizuálu nabízí film výborné herečky, několik bizarních výjevů, které potěší i mainstreamové fandy a dvě naprosto rozdílné taneční scény mající společné jen to, že jsem na ně vyjeveně zíral. Mínusem je natažená stopáž a fakt, že se Guadagnino nechal až příliš často unášet psychadelickými náladami. 60% (06.02.2019)

Příliš umění, málo červený. Tak náročný taneční kreace by utahaly slona a mě Luca Guadagnino málem urajtoval k smrti. V tomhle případě platí, že "méně je někdy více." Tančírnu "U tří matek" tedy otevírat nebudu. S původní Suspirií stejně nic neotřese.. zůstává stále nohama pevně na zemi. A až přijde chvíle, kdy si opravdu budu chtít zatančit (třeba na své svatbě), bude to taky spontánně, taky od srdce.. a hlavně bez ztráty na životech! A holky se sice vlnily a nadnášely moc pěkně, ale Sergej Polunin je Sergej Polunin. (13.07.2020)

S původní Suspirií to nemá prakticky nic společného. Stačilo trošku překopat premisu se třemi matkami – která je zde stejně dost alternativní – a změnit zasazení do taneční školy a hned by z toho byl soběstačný film, který by se vůbec nemusel balit do hávu remaku hororové klasiky ze 70. let. Těšil jsem se na artovější pojetí, ale nikdy by mě nenapadlo, že se z toho stane srdceryvná holocaustová love story s čarodějnicemi. Z nové Suspirie cením jen některé dílčí momenty a místy znepokojující atmosféru – celé je to ale natolik nekonzistentní, že i když se objevilo něco, co mě zaujalo, tak to hned vzápětí bylo rozmeteno něčím úmorným či nezajímavým. Nerad haním filmy za jejich délku, ale tady je tolik zbytečných a nic neříkajících scén, že ta přestřelená stopáž je zcela neodpustitelná. Guadagnino bohužel moc nepracuje s nějakou postupnou gradací atmosféry a mysteriózna – škola přijde o roucho tajemna hodně rychle – a film nemá ani žádnou pořádnou příběhovou kostru. Ve výsledku to na mě působí jako taková experimentální feministická vyhoněnost, která pro své účely zneužila dobré jméno Suspirie. Pachuť v hubě po tomhle zážitku asi jen tak nezmizí a začínám litovat, že remake Suspirie nenatočil raději David Gordon Green, který se původně kolem projektu motal předtím, než ho dostali Guadagnino s Kajganichem a vytvořili tenhle paskvil. (05.10.2018)

Rozohraná známa situácia. Hlavná postava prichádza do domu v ktorom nie je všetko s kostolným poriadkom. Zoznámenie s obyvateľmi domu. Z každého srší určitý stupeň podivnosti. Postupne sa začnú náznaky meniť v nápovedy a tajomno začína odkrývať svoj plán. Herečky výborné. Či už známe alebo neznáme, všetky prispievajú k atmosfére. Suspiria po všetkých stránkach pôsobí, ako keby jej dátum vzniku bol skutočne zo 70. rokov. Bohužiaľ príbeh sa nedrží len v dome, čo sa prejavilo na minutáži, ktorá je myslím o 30-40 minút prestrelená. Cesta k finále mala porozbíjanú hororovú atmosféru, ktorú vylepšuje finále mixujúce Eyes Wide Shut a Texaský masakr motorovou pilou (1974). Vizuálne a herecky áčkové. Priveľmi art, primálo horor (scény s Olgou sú však naozaj okrasou žánru). Napriek tomu zanechávajúce v pamäti hlbokú stopu. Nesmiete prehliadnuť, musíte vidieť. (04.08.2019)