Ďábel

Tak kde začít? Kdo je kdo, mi bylo jasné cca po dvaceti minutách, jak to asi bude odsejpat se taky dalo poznat, jen ten konec mě trochu zaskočil. Ďábel a pravidla? Super, pokud je to tak, vůbec není nic ztracené, protože dostat se z pekla je jen o podrobné znalosti pravidel a šikovnosti v práci s nimi:-)) (19.12.2010)

Sympatická žánrovka, který sice výtečný nápad nevytěží úplně na dřeň, ale v potemnělém sále, s výborným zvukem, funguje na jedničku. Na otázku ‚Kdopak asi by to mohl…?‘ si zřejmě nakonec hodně lidí tipne správně, ale vzhledem ke stopáži to funguje docela slušně, i když kamera stráví hodně času poletováním po budově a ne v inkriminovaném výtahu. Konec diskutabilní, ale přeci jenom to vychází z obyčejné povídačky... a Shyamalanovy hlavy. Dowdle je každopádně talent. (17.11.2010)

Když budu hodně sarkastický, tak napíšu, že Devil je nejlepší Shymaillanův film od Vyvoleného. Mistr Dowdle si po svém skvělém debutu zasloužil určitě lepší náměty než remake REC a film podle námětu šíleného Inda. Každopádně kvality prokázal i tady .. a dejte mu konečně něco pořádného.... Ďábel na 80 minutách parádně pobaví, víc z toho vytřískat opravdu nešlo. (28.12.2010)

Zlo neprochází kolem nás, ale vždy skrze nás aneb ďábel schizofrenní a klaustrofobický... Jedna věc platí u M. Night Shyamalana s čím dál tím zarputilejší platností - on vždycky vypráví příběh v příběhu, tak, aby plnně obhájil motiv a zároveň přichystal půdu pro šokující pointu. Devil má v poměru k sympatické stopáži takřka pekelné tempo, přímočaře pulzuje, mlží a mate, to vše v precizní obrazové kvalitě s bezmála spektakulární kamerou. Postupem času samotné vyprávění funguje na principu jakéhosi podmíněného Pavlovova reflexu (zla), kdy tma předznamenává další level. Ovšem psychotizující hudební doprovod Fernanda Velázqueze je pro mě bohužel tím posledním, co můžu jednoznačně pochválit. John Erick Dowdle podal přepointovaně vypointovaný scénář tak, jak soudobé digitalizované strašení předepisuje - tj. pár působivých okamžiků, spontánní atmosféra, ale suše sterilní zpětná (filmová) vazba navíc se spoustou prakticky nefunkčních, divných postav. Díky tomu je Devil stravitelnou moralitou, pohádkou (ukřižovanou) vzhůru nohama i slušný hi-tech průměr, co tak úplně nen(ab)udí. [final rate: 65%] (09.03.2011)

Lidi tady píšou, jak se nebáli, jak všecko očekávali včetně pointy, jak ani efekty jim nepřišli nijak zajímavý a jak je atmosféra nudila tak, že si museli na pětkrát zkontrolovat čas, a to i přesto, že film má sotva 80 minut. A já se ptám proč...proč se tohle tady musí řešit každý horor. Já sám horory v lásce nemám, ale když se nějaký zajímavý nápad objeví, rád se na něj podívám. A Ďábel je přesně to, co jsem od tohodle filmu očekával. Já si teda popravdě nedokážu představit, co by mohlo, například v takovém kině, navodit lepší atmosféru než tma a nejistota, co se v té tmě děje s pocitem, že určitě nic dobrého, protože zvuky z ní rozhodně nepřipomínají zvuky včeláka sbírajícího med z květu pampelišky. O co těm lidem pořád jde. Co od těch filmů očekávají? Ví to někdo? Já to zřejmě nikdy nepochopím. Pro mě osobně byl tenhle horor jedním z nejlepších za poslední dobu. Proč? Protože právě nabídl neskutečně jednoduchej nápad natočený naprosto perfektním způsobem. To mi stačilo k tomu, abych nad tím přemýšlel právě takhle. (29.03.2011)