Řada nešťastných příhod

Mrtvý seriál. Ztráta času. Vše dobré na něm pramení z předlohy a kopíruje film z roku 2004, jen neúnosně natažené na šestinásobnou délku. Neil Patrick Harris má charisma jedné boty Jima Carreyho a z vypravěče mě přepadají návaly únavy. Stylisticky je to naprosto fádní (plus ošklivé a s horšími triky než třináct let starý film), opakující nenápaditě jeden vzorec znova a znova. Šílená nuda. Nevidím jediný důvod, proč to upřednostnit před filmem. (14.01.2017)

Jo! Konečně! Jo! Děkuji Netflixu za vzkříšení mé dětské lásky, báječné knižní série, na jejíž jednotlivé díly jsem čekávala v knihovně i několik měsíců. Stejnojmenný film mě nepředstavitelně zklamal, ale seriál je na úplně jiné úrovni. Popisuje Baudelairovic příběhy ve správném pořadí (možná zvláštní připomínka, ale pokud jste viděli film, víte, kam mířím) a báječně vystihuje atmosféru knih. Úvodní znělka geniální, vypravěč geniální, Patrick Harris geniální, děti geniální. Sem s druhou sérií! Edit: Druhá řada je minimálně stejně kvalitní, ačkoli chápu, že velké množství muzikálových čísel nemusí být pro každého. Nové postavy (hlavně mezi dobrovolníky) jsem si oblíbila (chyba, já vím) a čekání na závěrečnou sérii si zřejmě zkrátím znovupřečtením všech předloh. "Snad ty děti neupadnou, potřebujeme je upálit na hranici." Edit 2: Třetí série adaptovala díly, které už jsem neměla tak zažité, takže mě příjemně překvapovaly některé zápletky. A představitelka Sunny by si zasloužila minimálně nominaci na Emmy! Škoda, že těch knížek nenapsal víc. (01.02.2017)

Po čtyřech dílech (a dvou knižních příbězích) jsem naprosto nadšen a fascinován tím, jak strašně moc je to super. Knihy mě minuly a film jsem viděl kdysi dávno, takže nemám s čím srovnávat, to ale absolutně nevadí, protože tohle je pro mě osobně fakt naprosto perfektní. Má to super znělku, super vizuál (perfektní mix barev a kulis), je to naprosto perfektně obsazené a napsané, postavy jsou fantasticky vykreslené, je to vtipné, zábavné i napínavé a nehorázně správně ulítlé, něco takového tady strašně chybělo. Děti jsou super (hlavně mimino a Violet), Neil Patrick Harris je pán a vládne celému seriálu (a já se těším na jeho setkání se Scherbatskou) a právník Poe je neuvěřitelně debilní postava, ale tak perfektně zahraná, že ho prostě musíte mít rádi. A mě osobně skvěle sedí i vypravěč – výborná postava, výborný prvek, který mě baví. Celé je to tak nádherně švihlé, natočené, zahrané a - a to hlavně – černohumorné, perfektně to míchá žánry, je to plné popkulturních odkazů, dá vám to sem tam nějakou tu jazykovou lekci... Fakt je to super. Je poněkud bizarní tvrdit, že je to jeden z nejlepších seriálů roku 2017 v lednu, ale v prosinci to bude dost možná pravda. Těším se na pokračování a doufám, že mé obrovské nadšení neopadne. Geniální. 100%. (25.01.2017)

Třináct let starý film s Jimem Carreym coby hrabětem Olafem mi ve srovnání s tímhle seriálem přijde jako klenot. Stylizace byla podobná, ale o něco lepší, děj lépe ubíhá a herci jsou lepší. V téhle novince od Netflixu stojí za to Neil Patrick Harris (Olaf), ale dětští herci, kteří hrají sourozence, nemají dostatečné charisma a většina ostatních herců hraje podivně odměřeně a chvílemi až podprůměrně. A protože herci nejsou dostatečně zajímaví, nezáleželo mi na postavách a měla jsem problém přinutit se sledovat další díl. Tvůrci zkrátka nenašli rovnováhu mezi sarkastickým vyprávěním Lemonyho Snicketa a chladným odstupem. Navíc je seriál chvílemi až moc naschvál krutý (např. několik zvratů v posledních dvou dílech, které nebudu spoilerovat) a budil ve mě dojem, že příběh divům ukazuje zvednutý prostředníček. Lemony mě několikrát varoval, že pokud nemám ráda kruté příběhy, kde se stále dějí hnusné věci, nemám se dívat dál. Myslím, že ho poslechnu. (19.03.2017)

(po 1. řadě) Čtyři hvězdy za potenciál. Není to tak zábavné jako film - zatím. Je tam dostatek meta vtípků vzhledem k médiu, jedna z mých nejoblíbenějších věcí na ASoUE. Hlavní i vedlejší role obsazené na jedničku. Pan Poe ve mně vyvolával nenávist hodnou Dolores Umbridge. Hezky udělaná znělka i zpracování Lemony Snicketa, ale chápu, že někomu asi bude vadit jeho přítomnost a celkově vědomost, jak vypadá. Graficky to taky vypadá kvalitně, délka 2 epizody na knihu se zdá akorát. Příběhově tomu těžko něco vytýkat, když co jsem slyšel se to hodně drží knihy. Ze začátku jsem měl pocit, že je to ještě šílenější než film, scéna se zapalováním šály v noci pomocí dalekohledu z letadla mě v tom utvrdila a pak už jsem si to plně užíval. Navíc se seriálu podařilo něco, co se filmu nepodařilo - navnadit mě sehnat si knihy, abych zabil čas při čekání na další řadu. (po 2. řadě) Knihy jsem si zatím nesehnal, nicméně novou řadu jsem zhltnul ještě rychleji než tu první. Zejména kousky jako Austere Academy nebo Hostile Hospital byly prvotřídním mixem meta humoru, absurdního humoru a pořádné dávky bezvýchodných situací. (taky díky poměru umírání klaďasů a záporáků). I já sám jsem tak trochu smutný jako sourozenci Baudelaireovi - že jsem v mládí nikdy příliš čtení nepřivykl (když pominu různé hororové věci), protože tohle by byl určitě čtenářský zážitek. Naštěstí je to i zážitek takto přetlumočeně. Z druhé série si tak kromě pár hluchých míst odnáším jen jedno osobní mínus, a to že navzdory vynikajícímu castingu nových postav a jejich herecké stylizaci (kde u mě na plné čáře vede Carmelita Spats) se někdo rozhodl obsadit i Nathana Filliona, kterého, ať se snažím sebevíc, prostě vidím jako Nathana Filliona a ne postavu, kterou zrovna hraje. (po 3. řadě) Těší mě, že se na již představené postavy nezapomíná, je v tom punc uvěřitelnosti, že nejen autor, ale ani postavy nemají paměť akvarijních rybiček. Stejně jako v předešlých sériích prospívá seriálu neustálá změna prostředí a díky jejich volbě i větší dobrodružnost. I konec se seriálu podařilo ustát. Netflix skutečně zvolil dobře, ať už volbou adaptovaného materiálu nebo lidí, kteří ho adaptovali. (29.01.2017)