Řada nešťastných příhod

Od roku 2004 jsem dlouho čekala na pokračování stejnojmeného filmu a namísto toho jsem se (sice až po 13 letech, ale přece) dočkala úplně nového seriálu. Jako tehdejší čtenářka knih jsem se tak trochu bála, že seriál tu atmosféru z knížek zkazí. Opak je ale pravdou, zatím se podle knižní předlohy řídí téměř přesně, zachovává osobitost autorova vyprávění a mě vrací zpátky do dětských let. Dokonce se ještě přidává několik záhad navíc a tak se divák nenudí. Originální je také znělka a přítomnost vypravěče korespondujícího svými poznámkami a vysvětlivkami právě s knižní předlohou. Seriálový herci jsou zatím velmi srovnatelní s těmi filmovými. Nechám se překvapit dalšími řadami, ale prozatím spokojenost! (18.01.2017)

Netflix nám opět naservíroval jeden velice očekávaný seriál. Tentokrát jde o A Series of Unfortunate Events. Knižní série mě minula a film, kde hrál hlavní roli Jim Carrey, mě nijak neoslovil, takže jsem byl zvědav, jestli Neil Patrick Harris dokáže zachránit reputaci a já budu mít další přírůstek do watchlistu. A poměrně se zadařilo. Obsazení Neila Patricka Harrise byl skvělý krok. NPH je sympaťák a bez problémů dává zapomenout na Barneyho. Velice mě potěšil a bavil taky vypravěč v podání Patricka Warburtona. Jak už bývá zvykem, tak Netflix nešetřil a je to vidět na zpracování s povedenými kostýmy. Kladem je podobnost s Pushing Daisies a navrch se přidalo pár povedených vtípků a dětské postavy, které nejsou otravné (vyjma Klause), ale zdařilé. Přesto se najde pár mínusů. Tím hlavním je, že se schéma rychle zají a opakuje - Olaf vystopuje děti, už je skoro má a pak se od něho zase dostanou. A když se to opakuje tak často, tak to přestane bavit a být zajímavé. Možná mám ještě jednu připomínku – čekal jsem, že mě to chytne víc. Je to sice dobrá a kvalitní podívaná, jenže mě nic nenutí se pustit do dalšího dílu… (08.03.2017)

(po 1. řadě) Čtyři hvězdy za potenciál. Není to tak zábavné jako film - zatím. Je tam dostatek meta vtípků vzhledem k médiu, jedna z mých nejoblíbenějších věcí na ASoUE. Hlavní i vedlejší role obsazené na jedničku. Pan Poe ve mně vyvolával nenávist hodnou Dolores Umbridge. Hezky udělaná znělka i zpracování Lemony Snicketa, ale chápu, že někomu asi bude vadit jeho přítomnost a celkově vědomost, jak vypadá. Graficky to taky vypadá kvalitně, délka 2 epizody na knihu se zdá akorát. Příběhově tomu těžko něco vytýkat, když co jsem slyšel se to hodně drží knihy. Ze začátku jsem měl pocit, že je to ještě šílenější než film, scéna se zapalováním šály v noci pomocí dalekohledu z letadla mě v tom utvrdila a pak už jsem si to plně užíval. Navíc se seriálu podařilo něco, co se filmu nepodařilo - navnadit mě sehnat si knihy, abych zabil čas při čekání na další řadu. (po 2. řadě) Knihy jsem si zatím nesehnal, nicméně novou řadu jsem zhltnul ještě rychleji než tu první. Zejména kousky jako Austere Academy nebo Hostile Hospital byly prvotřídním mixem meta humoru, absurdního humoru a pořádné dávky bezvýchodných situací. (taky díky poměru umírání klaďasů a záporáků). I já sám jsem tak trochu smutný jako sourozenci Baudelaireovi - že jsem v mládí nikdy příliš čtení nepřivykl (když pominu různé hororové věci), protože tohle by byl určitě čtenářský zážitek. Naštěstí je to i zážitek takto přetlumočeně. Z druhé série si tak kromě pár hluchých míst odnáším jen jedno osobní mínus, a to že navzdory vynikajícímu castingu nových postav a jejich herecké stylizaci (kde u mě na plné čáře vede Carmelita Spats) se někdo rozhodl obsadit i Nathana Filliona, kterého, ať se snažím sebevíc, prostě vidím jako Nathana Filliona a ne postavu, kterou zrovna hraje. (po 3. řadě) Těší mě, že se na již představené postavy nezapomíná, je v tom punc uvěřitelnosti, že nejen autor, ale ani postavy nemají paměť akvarijních rybiček. Stejně jako v předešlých sériích prospívá seriálu neustálá změna prostředí a díky jejich volbě i větší dobrodružnost. I konec se seriálu podařilo ustát. Netflix skutečně zvolil dobře, ať už volbou adaptovaného materiálu nebo lidí, kteří ho adaptovali. (29.01.2017)

6/10. První série mě fakt hodně bavila. A to i přes svou okatou sebeparodii, nepěkné digi triky a šílenou naivitu. Druhá ve všem přidala, což v mých očích spadlo do lehkého podprůměru a závěrečná řada se sice snažila, ale přesto jsem neměl pocit uspokojivého završení. Hrozně zvláštní projekt, u kterého jsem na jednu stranu rád, že dostal zelenou a zadaptovala se celá knižní série, z druhé strany bych se to bál komukoliv doporučit. Takže něco mezi. Ale nápaditý to je, o tom žádná! (13.01.2019)

Mrtvý seriál. Ztráta času. Vše dobré na něm pramení z předlohy a kopíruje film z roku 2004, jen neúnosně natažené na šestinásobnou délku. Neil Patrick Harris má charisma jedné boty Jima Carreyho a z vypravěče mě přepadají návaly únavy. Stylisticky je to naprosto fádní (plus ošklivé a s horšími triky než třináct let starý film), opakující nenápaditě jeden vzorec znova a znova. Šílená nuda. Nevidím jediný důvod, proč to upřednostnit před filmem. (14.01.2017)