Řada nešťastných příhod

Netflix nám opět naservíroval jeden velice očekávaný seriál. Tentokrát jde o A Series of Unfortunate Events. Knižní série mě minula a film, kde hrál hlavní roli Jim Carrey, mě nijak neoslovil, takže jsem byl zvědav, jestli Neil Patrick Harris dokáže zachránit reputaci a já budu mít další přírůstek do watchlistu. A poměrně se zadařilo. Obsazení Neila Patricka Harrise byl skvělý krok. NPH je sympaťák a bez problémů dává zapomenout na Barneyho. Velice mě potěšil a bavil taky vypravěč v podání Patricka Warburtona. Jak už bývá zvykem, tak Netflix nešetřil a je to vidět na zpracování s povedenými kostýmy. Kladem je podobnost s Pushing Daisies a navrch se přidalo pár povedených vtípků a dětské postavy, které nejsou otravné (vyjma Klause), ale zdařilé. Přesto se najde pár mínusů. Tím hlavním je, že se schéma rychle zají a opakuje - Olaf vystopuje děti, už je skoro má a pak se od něho zase dostanou. A když se to opakuje tak často, tak to přestane bavit a být zajímavé. Možná mám ještě jednu připomínku – čekal jsem, že mě to chytne víc. Je to sice dobrá a kvalitní podívaná, jenže mě nic nenutí se pustit do dalšího dílu… (08.03.2017)

6/10. První série mě fakt hodně bavila. A to i přes svou okatou sebeparodii, nepěkné digi triky a šílenou naivitu. Druhá ve všem přidala, což v mých očích spadlo do lehkého podprůměru a závěrečná řada se sice snažila, ale přesto jsem neměl pocit uspokojivého završení. Hrozně zvláštní projekt, u kterého jsem na jednu stranu rád, že dostal zelenou a zadaptovala se celá knižní série, z druhé strany bych se to bál komukoliv doporučit. Takže něco mezi. Ale nápaditý to je, o tom žádná! (13.01.2019)

Když už trpí hlavní hrdinové, tak ať trpí i diváci. A to jak znalci filmové adaptace, tak milovníci předlohy a logicky i úplní začátečníci. Všichni dostávají od začátku jednu pesimistickou vyhlídku za druhou, Patrick Warburton jako Lemony nemilosrdně ujišťuje, že bude hůř a jednomu by se ani nechtělo hlavním postavám fandit, protože podle všech předpokladů to ani nemá cenu. Jenže byla by škoda tuhle řadu příhod neprožít. Zápal všech zúčastněných je extrémně nakažlivý, galerie grimas Neila Patricka Harrise je nekonečná a těch nečekaných hereckých nástupů na scénu, kdy jsem v nejednom případě nadšeně vyskočil z křesla, to vše dává trablům sourozenců Baudelairových punc události, která překvapivě prolétla docela nízko pod diváckým radarem. Jediné, co mi zabránilo vyšplhat po ledové stěně až k nejvyššímu hodnocení, je už samotná pointa knižní série. Tedy vykutálený přístup k odpovědím, na které se nejvíce čeká a které nejednou zůstanou až průzračně jednoduché nebo dokonce zmíněné jednou větou ve druhém plánu. Komu je tahle potenciální frustrace sympatická, ten si ji užije dosyta, pro všechny ostatní je tu výše zmíněné, vše zabalené do nikdy neodpočívajícího černého humoru a jedinečného výtvarného řešení. (11.04.2023)

Po druhém díle to vzdávám (na mou obranu má každý díl hodinu). Je to brutálně stylizované jako třeba seriál Pushing Daisies, což mi obvykle vyvhouje, ale zdejší roztomilost, temnější a s černým humorem, mě nenadchla. Sem tam vtípky dobré, sem tam vyjdou do ztracena. Nějak jsem se nedokázal přenést přes to, že kromě ústředních děcek jsou všechny postavy děsně hloupoučké. Chápu, že to tak u pohádek bývá, a tak by mi to asi nevadilo třeba o půlhodinového animáče, ale tady se děj vypráví poměrně rozvážně, takže jsem měl problém se do příběhu ponořit. Není to zlé, asi záleží hodně na vkusu, ale já budu věnovat svůj čas jiným seriálům. (6/10) (24.02.2017)

Naprosto geniální a Neil Patrick Harris si zaslouží Emmy. Knihy jsem četla, když mi bylo asi 11 let a moc už si z nich přece jen nepamatuju, ale moje láska pro morbidní příběhy o sirotcích a psychopatickém strýčkovi přetrvala a Netflix dokonale zachytil atmosféru celého příběhu a se sarkastickým humorem nevýjimaje. Hudba Jamese Newtona Howarda je něco úžasného a prostě lahoda pro mé ucho. "And that's not how the story goes..." mi v hlavě bude znít dokud nedostaneme 2. řadu. (21.01.2017)