Šílený Max: Zběsilá cesta

Detaily slastný, celek ne. Nechci koukat na "silné nezlomné ženy", nechci poslouchat pathos, který se nedá omluvit nostalgií. Přesto se na to klidně ráda podívám znova (ve 3D už ne, to si radši vyrejčuju oči), nejlíp na nějakou "instrumentální" verzi, kde jediný slova budou "I live, I die, I live again!" - zřete mě, bičis. Ta by byla minimálně za 4*. P.S. Hoult a vlasy by měli zůstat v opozici natrvalo, dík. (15.05.2015)

Jak sám George Miller říká, Mad Max: Fury Road je spíše „revisit“, nežli sequel v pravém slova smyslu. Stejně tak název filmu celou sérii jako úspěšnou franšízu spíše zaštiťuje a dává na vědomí, že se nebude příliš odchylovat od zákonitostí a vyobrazení původního fikčního světa; že v něm budou vystupovat podobně/stejně smýšlející postavy a že v něm bude Šílený Max. Nemusí jít už v druhé řadě o to, jestli jde o postavu hlavní, což přinejmenším v úvodní části lze celkem úspěšně rozporovat. Právě na to upozorňují některé zahraniční kritiky a recenze a je asi otázkou každého diváka, jak tento aspekt vnímat. Téměř každý ale bude film vnímat jako nekonečnou jízdu „tam a zase zpátky“, kde téměř neustálý pohyb (postav, dopravních prostředků, kamery) je esenciální složkou celého díla. Pohyb je to přímočarý – jede se po jedné, zběsilé cestě tam a zpátky, postavy (pronásledovaní, pronásledovatelé) v rámci dějových odboček celý film neopouštíme, přičemž jednotlivé cíle i motivace známe u většiny postav od samého počátku. [==] V dnešní, digitálem přesycené době působí film jako jedno velké zjevení, alespoň co se technické stránky týče. A i když CGI technologie nechybí, jsou využity velmi citlivě a nenarušují celkový realistický, pachem benzinu a prachu nasycený obraz postapokalyptického (či dystopického chcete-li) světa. A tím se nový Mad Max totiž odlišuje od tematicky (či žánrově) podobně zaměřených filmů. Přesněji tedy uvěřitelností fikčního světa, který nemá pevně ukotvené základy ve světě současném – nejde zpočátku o hrst načrtnutých pravidel a zákonitostí, kdy poté film zaplňuje různá schémata a klišé a naplňuje divácká očekávání o normách klasického vyprávění, přičemž četné nelogičnosti a vágnost konceptu strhávají celkový dojem značně dolů (především v žánru sci-fi by takových příkladů byl nespočet). Mad Max jde v tomto ohledu mnohem dál – nezahlcuje diváka hned zpočátku, ale dávkuje informace o fikčním světě postupně podle toho, čí krajinou nebo oblastí zrovna skupinka uprchlíků projíždí. Ta je pak představena specifickými pravidly jejích obyvatel (dopravními prostředky, vzhledem a vlastně celkovým zevnějškem, zbraněmi či přímo mytologií). Takto prezentovaný fikční svět postupně nabírá naprosto reálných obrysů a vytváří pocit všeobklopujícího organického kolosu, jehož komplexnost do nejmenších detailů promyšlená, i když napoprvé asi nezachytitelná, diváka totálně pohltí. [==] Film, ze kterého by Jeremy Clarkson měl nejdříve velkou radost (mužský svět, burácení motorů, honičky, pach benzinu a nafty na nekonečných planinách), při bližsím pohledu už asi úplně ne (žena jako záchrana společnosti ovládané muži pijícími mateřské mléko). Mad Max: Fury Road přitom není jen manýristická póza stárnoucího režiséra, ale auterská vize tvůrce, který si zaslouží uznání, minimálně za odvahu si takový film prosadit a za tu kytááááru. Ta byla genitální. (17.05.2015)

Nadfilm. Čekal jsem hodně, ale nečekal jsem, že mě Miller rozemele až tak nekompromisním a přesně vybalancovaným akčním náhulem. Šílený Max nejenže dorovnává energii a nápaditost trailerů. On ji ještě v pohodě převyšuje a servíruje živelné drama, ve kterém se opravdu bojíte o hrdiny a uhýbáte s nimi před každým zápalným kopím. Tom Hardy je jako tradičně boží, Charlize Theron už dlouho nedostala tak dobrou postavu a kupodivu zaujmou i lepé modelky a Nicolas Hoult. A to jsem ani nezačal řešit záporáky, kteří jsou děsiví, fascinující i pamětihodní zároveň. Že vás zajímá hlavně akce? No dobře. Ta kombinuje živelnost Bojovníka silnic s nejluxusnější moderní trikařinou, takže ujíždění z A do B nikdy nemá slabé místo. V podstatě tedy dvě hodiny zíráte na plátno a nechápete, jak mohl Šílený Max vůbec vzniknout – obzvlášť v době bezpohlavních popcornových omalovánek. Važme si ho, větší koule mělo v posledních letech jen máloco. A jedním dechem doufejme, že si na sebe vydělá a stane se inspirací pro mnoho nastupujících filmařů. Kde se Miller těch 30 let sakra flákal?!? (10/10) (13.05.2015)

Klikatá honička prapodivných vehiklů pouští tam a zpět asi jen těžko mohla být natočena efektněji. Byl jsem upozorněn na to, že v kině tohle nafouklé NIC dokázalo svým obrazem a zvukem pobláznit nejednoho diváka, ale mne to u obrazovky nechalo zcela chladným. Vypnout mozek sice umím, občas se mi podaří i vyndat si ho z hlavy, ale neumím ho zamknout do trezoru a ztratit od něj klíče. Abych však jen nehaněl, tak se mi líbila ta skvělá parodie na kytaristu visícího z náklaďáku a ještě to těhotné komando si zaslouženě vybojovalo svou hvězdu. A taky jsem si vědom, že mne za tohle hodnocení nečeká věčná jízda v naleštěném chromu, ale nemohu si pomoci. (30.10.2015)

Postapokalyptické filmy mě nebavily ani v pubertě, starého Maxe jsem nikdy neviděl, tenhle snímek je navíc tak strašně jednoduchoučký (jízda, zastávka, jízda, jízda, obrat, zastávka, zastávka, jííízda), až jsem si začal myslet, že je to nějaký vtip. Každá další nádstavba (ženský motiv, Maxovo trauma, či společenské narážky), všechno plné patosu a klišé, logicky příliš nepomáhalo. Krystalických 60%. (22.12.2015)