Lesní duch

SPOILERY „Feast on this, motherfucker“ aneb Proč muži nerozumí čarodějnictví a proč by si ženy neměly hrát s elektrickým nožem. Když se absurdně falocentrický horor v závěru – za použití citace z Carrie – zlomí v „ženský“ rape revenge movie, jde jen o poslední z přehršle projevů mimořádné obsahové nekonzistentnosti (řemeslné provedení je oproti tomu konstantně na výši). Lesní duch budí dojem filmu minimálně dvou režisérů, resp. několika scenáristů (kterým skutečně je), z nichž každý přistoupil k Raimiho originálu po svém. Někteří z nich jdou vstříc hororovým fanouškům, snaží se postmoderně vystupovat z žánru a dělat si z banality vyvražďovaček srandu. Jiní, jimž bohužel patřilo hlavní slovo, naopak zaspali několik dekád a prosadili do filmu děsy s dávno prošlou záruční lhůtou – strach z pohlavních chorob (prokletí se přenáší tělními tekutinami) a z divočiny, přesněji z lesa (který je ve finále ironicky pokořen neekologickou motorovkou). Tuto rozpolcenost přímo ve filmu zosobňují dvě mužské postavy, které zastupují dva možné typy diváků. David podléhá sentimentu a oplakává každou podlitinu. Chybí mu odstup. Racionální Eric je naopak nad věcí, jelikož si přečetl knihu (všechno již bylo napsáno). Stejně jako poučený hororový divák, také on zná předlohu, ví dopředu, co čekat, a společně s cyniky v publiku se vysmívá přecitlivělosti svého kamaráda. Potřeba jsou oba. Kdyby se David svým jednáním důsledně nedržel hororových klišé, film by skončil o několik tělesných amputací dříve, což si jako krvechtiví diváci nepřejeme. Paralelně jsme skrze Erica upozorňování, že někdo z tvůrců patří k poučeným a soucítí s komunitou hororových fanoušků. Vítězem nakonec překvapivě není ani jeden z nich, nýbrž zástupkyně do té doby vesměs jen pasivně trpícího (případně sebe-zmrzačujícího se) pohlaví. Opoždění vyrovnání genderových sil nás nutí k atypické re-distribuce empatií směrem k tělu, které ostatním způsobilo tolik nepříjemnosti. (V souvislosti s tělem a tělesností stojí za poznámku, kterou nechť si freudiáni rozvedou a interpretují dle libosti, že muži jsou ve filmu zpravidla něčím – broky, jehlou, hřebíky – „penetrováni“, zatímco ženy o jednotlivé části svého těla – o hlavu, ruce, nohy – přicházejí.) Zároveň se z nás díky uspokojivému završení drogové linie zpětně stávají svědci nejdrsnější odvykačky od Trainspottingu. Neujasněný tvůrčí záměr dal nezáměrně vzniknout subžánru melodramatického hororu, v němž je neurovnaným rodinným vztahům věnována málem větší péče než pálení čarodějnic a jiným lesním aktivitám (melodramatické „příliš“ se kromě gore scén týká také okázale oddalovaného pozdního smíření bratra a sestry). Jaká poučení z tohoto silně rozporuplného filmu plynou? Duše je důležitější než tělo a po drogách vám zhrubne hlas. Apendix: Rozhodně bych se neřídil dvakrát předvedeným „lékařským“ postupem – cokoliv krvácí, olepit izolepou. 65% Zajímavé komentáře: Marigold, Psema (04.04.2013)

Hodně intenzivní a bolestivá jednohubka. A taky další z filmů, který je posedlý především destrukcí lidského těla, takže se řeže, láme, pálí, bodá, kouše a drtí. Přesně jednou mi vyvstala husí kůže vskutku majestátně (Mia v zrcadle), přesně jednou jsem si říkal, že nechci vědět, co bude dál (Mia sedí na schodech) a přesně jednou to bylo opravdu cool (zmrzačená Mia versus plazící se démon v efektním záběru shora, zatímco nebe brečí krev). Zápletka s drogami a rodinnými výčitkami tu překvapivě má své místo, vše ostatní je typicky dementní. Pokud bych našel sklep, jehož obsah tvoří stádo mrtvých zvířat a prastará démonická kniha, načež by má ségra začala provádět nadpřirozeně znepokojivé věci, popadl bych všechno v dosahu a zdrhal pryč - jelikož radši budu zápasit s rozvodněnou řekou, než s nakrknutým lidožravým démonem. Mytologická pravidla nejsou příliš objasněna, lecos podléhá efektnosti, postavy se chovají jako idioti a navrch je tu porce hororových klišé, z nichž některá tvoří svým vzorům natolik identické kopie, že v divákovi vyvolají maximálně tak pocit smradlavého deja vu. Krví zbrocení žlutoocí bubáci jsou však se svými psychopatickými výrazy dostatečně děsiví, gore efekty stojí za to a celým filmem se line aura jednoho velkého gradujícího hnusu, který nikdy nepolevuje - vůbec největší plus. V kombinaxci s krátkou stopáží je to cajk. P.S. Původní filmy nebrat v potaz - vyjma prostředí a démonické knihy nemají společného prakticky nic a Bruce Campbell má několikavteřinový výstup až po závěrečných titulcích. Tahle řezničina si zasloužila vlastní název a na Raimiho zcela odlišně pojatou klasiku měla jen uctivě odkazovat. (12.07.2013)

Defektní lesní puch zas nemá svůj den aneb postmoderní lekce v sebepožkozování... Nesnáším, když mi krev z nebe chčije do ksichtu a já zrovna nemám deštník (!!!) Tohle prostě nejde srovnávat, z celé té série soudobých remakeů, tady speciálně nelze myslet na originál. Proč? Před víc jak třiceti lety, Sam Raimi si s démonem hrál, bral ho s nadsázkou, ironií a on pak dokázal být skutečně děsivý, nadčasový. Fede Alvarez oproti tomu bere démona smrtelně vážně a ta mrcha se mu pak vysmívá. I když se topí ve všech těch sračkách, odřezcích a nečekaně obrazným gore, přesto zůstává pouze zlem konzumním, povrchním, s okamžitým datem spotřeby. Přitom vizuálně Evil Dead šlape, skvělá kamera, výrazem skoro cítím zatuchlý analog a ta atmosféra dobrou polovinu filmu příjemně graduje. Jenže druhá půlka, samotný závěr, jakoby se v tom vizuálu začal utápět, jakoby to všechno šlo okatě na efekt, jakoby lesní duch neměl ducha (!!!) To samý muzika, Roque Baños nejprve exceluje, má to náboj, sílu a přesto vše zařízne vykrádačkou Goldsmithova legendárního Ave Satani. Kdyby byl Evil Dead vol. 2013 samostatným filmem, bez odkazů, šel bych z prožitku mnohem dál, protože v kontextu moderních hororů, tohle mělo chvílema víc než jen formu. Jenže tady je až příliš cítit ta snaha převést atmosferickou klasiku do soudobý šablony, samospásná brutalita, obřezaný potenciál. Klidně si skřehotej v suterénu šmejde, revize zahradního nářadí na uruguayský způsob u mě funguje na [final rate: 65%] (26.07.2013)

Jestli si dobře pamatuju, duch z lesa tu startoval na sedmdesáti procentech, po domácí předpremiéře padnul na padesát a teď se zvolna škrábe nad šedesát, kam patří. Podívejte, já nejsem Matty, abych se v tu rozplýval ve slohovém cvičení proč že mi tahle krvavá lázeň přišla průměrná. Mně naslibovali "nejblablabla film, jaký kdy blablabla", čili hororový masakr brutálním duchem, ke kterému si mám prý přinést kyblíček a ubrousek, no a ono ejhle - někde mezi vysílačem a přijímačem se něco podělalo. Zajímavý, že tu spousta lidí píše "na scénář sere pes, když to má atmosféru." No jo, jestli někomu nevadí nesmtelnej Lennon s kobercovkou, postavy, které skoro hodinu nevidíme, názorná ukázka vyproštění zpod auta mocným trhem anebo manuál k zacházení s motorovkou pro handicapované, a když navíc ve všech těch krvavých záplavách klišé cítí atmosféru temného lesa, tak to potom není co řešit. Chápu, že je to podruhé mlácená tatáž sláma, ale snad právě proto mě tyhle žně nechaly chladným. (07.04.2013)

Velice těžké pro mě tento film zhodnotit. Jednak nejsem fanoušek série (původní Raimiho filmy jsem neviděl, ovšem minimálně na Armádu temnot se chystám) a hororu vlastně také ne, i když to doháním. Každopádně mě ale zajímalo, co na nejkrvavější horor všech dob řeknu já. Takže, když pominu žánrová klišé, tak pro mě vlastně dobrej horor. Režisér Alvarez se prý kasal, že nemá zapotřebí jednak používat hudbu jako prostředek k prohloubení zážitku a jednak točit bezduchou lekačku. Jenže já si myslim, že právě tohle natočil. Ta mytologie okolo je pro mě novinka, takže nemůžu nijak srovnávat, ovšem dle mého skromného názoru si pro nás tvůrci připravili solidní rubačku. Že bych křičel či se nějak bál to vůbec (to je ale u mě velká vzácnost, spíše se, pokud jde o kvalitní zážitek, bojím otevřít dveře), ale nějakou atmosféru to má a bral bych to spíš jako thriller než horor. V brutalitě se nijak nevyžívám, ale nevadí mi, pokud je opodstatněná (v tom je rozdíl mezi Saw 1 a 2) a nejde jen o přehnaný jatka, což Evil Dead splňuje jen částečně. Abych to shrnul, zážitek to pro mě rozhodně je, ale nedá se říct, že bych z toho byl nějak extra odvařený. Spíš se jsem si jen splnil další rest z watchlistu a znova jej delší dobu vidět nepotřebuji. PS : Vím, kdo to je Bruce Cambell a chápu to nadšení fanoušků u potitulkové scény. (pro mě asi něco jako Thanos na konci Avengers) PPS : KUNDA STRATTA MONTOSA KANDA!!! ...70% (08.08.2014)