Zrodila se hvězda

V nepříjemném slova smyslu mě překvapilo, jak moc to tíhlo spíše k (až festivalovému!) dramatu než směrem ku svižnější hudební romanci. Subjektivně a dle očekávání tedy o fous jinde, než bych si býval přál, všechno ostatní ale šlape na výbornou. "Oscarově" paf z Coopera sice nejsem, ale nenudil jsem se a konec splnil účel... (18.10.2018)

Líbilo se mi, že děj nesklouznul do klišé kolejí, líbilo se mi fatální vyznění příběhu, líbil se mi projev baby Gagy, líbila se mi muzika, samozřejmě. Ale co může za to, že jsem do kina mazal znova, to je absolutní odevzdanost Bradleyho Coopera celému tomuhle projektu, která tu byla hmatatelnější než lidi na sedačkách vedle mě. Měl jsem z něj pocit, že fyzicky musel být po poslední klapce stokrát odrovnanější, než naši obránci po včerejším kolotoči Američanů v útočném pásmu. Chvála filmovým bohům, že ještě někdo dneska dělá filmy tak, že pro ně dýchá. (Vancouver, Kanada) (04.01.2019)

Omladina si začíná libovat v hudebních filmech a i když je toto už na ní staré (2018!) - no comment, chtěla tohle vidět. Já to bral zase jako escort mission, protože sám bych si to asi nepustil. Nicméně Coopera beru za sympaťáka, poprvé jsme se potkali na Pařbě ve Vegas (to už je taky pár let) a docela mne zajímalo jak zvládne zpívat a jak mu to šlo z rejžovskýho křesílka. V údivu až po skončení filmu jsem zjistil, že ta nehezká dívka byla Lady Gaga. Do konceptu filmu ale zapadla skvěle! Trochu jsem se zastyděl, nicméně já poslouchám jinou hudbu než uřvaný mainstream a ona je úplně mimo moji přijmovou frekvenci. Pokud ovšem něco od ní nevřeští někde z rádia třeba v restauraci což neovlivním. A ačkoliv jsme s ní viděl i pár klipů, vždy měla na sobě nějaké hábity a vlastně jí nebylo vidět do obličeje. První půlka filmu byla fajn ač nešlo o žádný wov efekt. Takovýchto filmů tu už bylo, kdy se dívka najednou dostane do velkého světa... Sáhnu teď hoooodně zpátky a připomenu třeba Madla zpívá Evropě... Druhá půlka je méně hudební a více se tlačí na pilu drama a  slziček. Písničky z filmu mne moc nebavily a nemám potřebu se po nich shánět... Snad jen ta V Mělčinách zaujala. Když jsem byl loni na vánoce na Trafalgar Square nějaký umělec tam tohle zpíval, kolem dav lidiček a když přišlo na pasáž co zpívala ve flmu Gaga on ztichnul a lidi spontánně začali zpívat refrén. Já tu písničku neznal a přísahám, že jsem měl tehdy husinu po celém těle z toho jak to bylo krásné. Londýn, Trafalgar, kolem se prokousávaly červené autobusy a tady zpíval dav lidí z celého světa spolu tuhle hezkou písničku o vánocích... Ještě teď mám z toho krásné pocity. Takže pokud tento film má na svědomí vznik této písně, pak má u mne bod. Cooper hrál skvěle a docela jsem si ho jako kytaristu užíval. Skvěle tam fungovala ta hraná chemie v kapele, kdy si hudebníci dávají vzájemně signály atd... Gaga kupodivu nehrála taky špatně. V souhrnu to byl docela koukatelný hudební film, který nepřináší vůbec nic nového, ale na který může koukat celá rodina, protože je pořád lepčí než Hvězda padá vzhůru...  Dávám tedy za 3 panáky s ledem a pásek raději zamykám do skříně. * * * (02.07.2023)

Začátek je kulervoucí. To jakou hitparádu rozjede Bradley Cooper "the rockstar" před nabitými tribunami, je filmový opening, který si nic nezadá s tím nejlepším co se vůbec ve filmové tvorbě nechází. Je to živelné, osobité, opravdové a s neskutečnou šťávou. Ostatně podobně by se dala charakterizovat celá první polovina filmu, protože ani v komorních pasážích to neztrácí jiskru a fantastickou atmosféru, natož herecké výkony hlavní dvojice. Film s velkou dávkou muziky, ve kterém se paradoxně často jede pocitově acapella, protože při interakci dvou hlavní hrdinů máte pocit, že vnímate jen jejich hlasy a jinak je ticho, nic dalšího kolem neexistuje. U Coopera se to dá čekat, protože se obecně ví že má talent a když mu režisér řekně, že se bude muset naučit huhňavý rockový bariton, tak to taky tak bude. Ale Lady Gaga - neherečka - předvádí herecký a emocionální nátřesk první kategorie. Kdyby dostala plešouna, nikdo by se asi moc nedivil. Bohužel laťka nastavená první polovinou nevydrží do té druhé. Ta závěrečná proměna nemá dostatečný zátah a zkrátka nejde to moc zbaštit. Spíše mi přijde, ze Cooper s Libatiquem se díky dojákovskému závěru nenápadně snaží pokukovat po cenách, ale na diváka to působí spíše degresivně. Pořád ale setsakramentsky dobrá filmařina, spontánní, plná energie a fantastických songů i hereckých výkonů, ale na plný počet to o kousek není. (04.11.2018)

Líbí se mi, jak první záběr toho filmu je, jak se Bradley před vyprodaným sálem láduje prášky a chlastem - veškerá střídmost jde okamžitě z okna a vy víte, že máte čekat melodrama větší než sám život. Mám rád exhibice arogantních filmařů, kteří točí okázalé tříhodinové filmy výhradně proto, aby dokázali světu svojí brilianci, a nikdy by mě nenapadlo, že jedním takovým filmem nás obšťastní zrovna Cooper. Škoda, že jeho pojetí je dost stylisticky rutinní, i když střet pseudorealistického uchopení a dějových i vizuálních gest občas vyvolává určité napětí, které mě bavilo sledovat. Jinak škoda, že je Cooper vůči své postavě tak opatrný - hraje alkoholickou drogovou trosku, ale projevuje se to tak, že prostě odpadne a spí jak miminko, což Lady Gagu trápí. I když poněkud realističtější by bylo, kdyby se, jak se u alkoholika sluší, projevoval vůči ní nějak agresivně a násilnicky. Stejně tak je film o střetu konzervativního zpěváka a nové krve - ale tento střet zůstává na rovině hudebního vkusu, protože obě postavy bezproblémově sdílejí stejné progresivní hodnoty (Cooper si vyrazí na drag - jak přesvědčivé u jižanského country-rockového zpěváka posedlého starými dobrými časy), čímž se opět obrušuje možný konflikt jen na bezpečnou, povrchní rovinu. Na jednu stranu chápu, že není smyslem každého filmu jít na dřeň a že melodrama si může dovolit odhození tohohle typu komplexnosti, ale přece jenom - při stopáži dvě a půl hodiny se nabízí trocha prostoru pro trochu větší odvahu. Taky je zajímavé, jak moc tenhle film stvrzuje mainstream a mainstreamové instituce. Úspěch u co největšího počtu publika je vším, nominace na Grammy je největší událost - štěstí je spojeno právě s tím, s čím ho spojuje mainstream. Potíže můžou nastat jen kvůli chybě lidského faktoru. Už dlouho mi na mysl nepřišel termín "pohádka pro dospělé", který se mi dřív tak moc hnusil, protože představoval všechno, co mi na filmech přišlo špatné - A Star Is Born je rozhodně pohádka pro dospělé (byť se špatným koncem - který mimochodem podle mě v tomhle podání, na rozdíl od těch předchozích, vůbec nepůsobí přesvědčivě a dostatečně motivovaně, rozhodně ne jako poslední a jediná možnost - neustále jsem přemýšlel, jak se od téhle soft verze dostane film ke svému nevyhnutelnému konci, co hrozného se musí stát, aby to bylo adekvátní - a najednou to prostě přijde jakoby odnikud). Film, ve kterém hádka s alkoholikem nedosahuje intenzity hádky kvůli zvednutému záchodovému prkýnku v našem světě, protože postavy musí být i ve svém nejnižším bodě sympatické, nebo alespoň vzbuzující lítost. V důsledku to tedy spíš "větší než život" je "menší než život" - předně protože ty výpustky ničím nenahrazuje (břitkými dialogy, silnými pointamy, výraznou režií...). Ale překvapivě se s tím dokážu smířit jako s něčím, co smí existovat. 70 % (21.12.2018)