Hostitel

Hostitel je přeslazená sci-fi limonáda ve které však místo kostek ledu plavou modré kontaktní čočky... Ačkoliv se film odehrává v nedaleké budoucnosti, tvůrci si celkem dobře vystačili s jednou pouští, několika bílejma kvádrama a asi 10 pochromovanými sporťáky, pochromovanou motorkou a pochromovanym vrtulníkem. Jo a zapomněl bych ny několik deosprejů a ty zmíněné modré kontaktní čočky... Aby jste film pochopili, musíte mít neustále na paměti, že ti s čočkami jsou emzáci a ti bez čoček jsou lidi. Jinak všichni vypadají stejně. Mladí, štíhlí, atraktivní perspektivní američané, prostě ti obyčejní lidé které můžete kdekoliv ve Státech potkat na ulici. Emzáci chtěj samosebou pochytat všechny lidi a ti se samosebou pochytání brání. Jenže do jednoho lidského těla byla přenesena duše ufouna a začla se vykecávat s duší mrtvého člověka, čímž samosebou vznikl problém. Emzákům se to nelíbí a když už tak chtějí aby duše napráskala kde jsou další lidičkové a lidičkové zase nevěří, že v těle s emzákem může být i původní dušička. No zašmodrchanec jak Brno. A tom je tenhle film. Nebudu spoilerovat, ale nebojte skončí to dobře po americku a nejedno dívčí tělíčko rozechvěné těmi svalovci líbajícími se za dešťů v poušti na konci vzlykne... No mne zaujal začátel, ale zbytek filmu jsem tak nějak prozíval. Být to o 70 minut kratší, mohl to být klidně slušný díl Krajních mezí. Dávám dvě žábronožky solné. Brr kdybych věděl čím krmím rybky v akvárku a že mi to může vlézt do hlavy... od teď už jenom sušené dafnie! * * (26.10.2014)

Kniha Meyerovky nebyla vyloženě špatná, aspoň prvních dvěstě stran, oproti stmívání jsem tam změnu zaznamenala, než se do toho nezapletla nějaká láska a pak spisovatelka opět sklouzla k tomu, co předváděla v sérii stmívání (s ještě větší dávkou sebeobětování a sebemrskačství hlavní hrdinky, než v již zmiňované). To co v knize nebylo špatně popsané byl rozvíjející se vztah Melanie a Poutnice a pak jak se dostala k lidem do jeskyně a jak si získávala jejich důvěru. Bylo to dlouhé, pomale se rozvíjející a právě proto celkem snadno uvěřitelné. Ve filmu to bylo jak kdyby s nima byla týden a už se všema byla nejlepší kámoš. To co v knize bylo dobré, to ve filmu buď vůbec není nebo je to změněné tak, že už to s původní "scénou" nemá téměř nic společného. Ubrala bych záběry na šutry a přidala bych víc scén o právě hlavní hrdince, kterak se se všemi zbližuje. A hlavně, po nějaké chvíli Wanda v knize již vůbec nepůsobila jako duše, ale jako člověk, se všema emocema a citama. Nevím jestli to byl záměr, ale ve filmu pořád působila jako ufon. Jsem zklamaná, protože z knihy sem úplně zklamaná nebyla (kromě toho, že Meyerová nadměrně užívá věty jako: Působí mu to bolest, zabolelo mě to, nechci mu způsobovat další bolest a její asi nejoblíbenější: Zalapala jsem po dechu, zalapal po dechu, zalapali po dechu. Steph, choď na kurzy s názvem: Učíme se psát knihu.). (17.04.2014)

No jo Meyer se nezapre, to zas byla kokotina. Zacatek jeste vypada docela slibne, honicky s hledacema, nekde se skrejvajici lidskej odpor a v hlavni roli fajn Ronan. Kdyz se ale zacne vykecavat hlavni hrdinka "sama se sebou", zaclo mi to trochu lezt na nervy. No a tady je prvni problem, on je vicemene o tom uz celej zbytek filmu, vetsinu deje tak par postav sedi na prdeli v jeskyni a mele a mele a mele. Kdyz se navic zacne resit, ze dva borci milujou dve zensky, ktery jsou ale v jednom tele, zaclo mi rapidne klesat iq. Par napadu je sice fajn, Niccol se nezapre, takze to je natoceny docela slusne a nijak vyrazne to nenudi, krome Ronan tu je fajn Hurt, jenze to je vsechno. Pribehove to je proste naprosty dno. Ale porad lepsi nez Stmivani, slabsi 3*. (04.08.2013)

Ani nevím jak začít tenhle komentář. Vím, že se mi to líbilo. Líbilo se mi to moc. V očekávání všelicos jsem šla do kina s myšlenkami typu "na csfd to má 60", "napsala to Meyer", "Ta kniha má 550 stran, ach jo, to abych začla rychle číst". A hleďme. Z 550 (už přečtených) stran se stalo dobře sestříhané i celkem dobře vygradované dílo. Nesouhlasím s polovinou komentářů tady. Že to nemělo akci? Dle mého teda mělo. Až se budu chtít podívat na vybuchující talíře v titanicu, pustím si něco od Michaela Baye. Třeba sračkoidní druhý díl transformers. Že je druhá půlka filmu tlachání? Neřekla bych. Saoirse (kterou nemám ráda) hraje perfektně. V půlce filmu se možná někomu stane, že začne mít rád Poutnici víc než Melanie. Diane Kruger se tváří adekvátně duši, kterou má v sobě. William Hurt na mě působil skvěle. Pak tu máme milostný trojúhelník. Ovšem není afektovaný jako v TW (srovnání se tu prostě nabízí), nýbrž pěkně postavený - něco ve stylu Stargate Jolinar - Samantha - Martouf s Lantašem - Jack. Já dávám přednost Ianovi, už jen pro tu jeho božskou tvářičku. Z kina si navíc odnáším dvakrát brekot (při té oběti, i při závěrečné řeči Poutnice - ano bylo to postaveno aby se brečelo a já to fakt nevydržela) a otevřenou pusu při pohledu na vnitrohorní obilné pole. Bože to bylo fakt fantastický. Na závěr všemi očekávané klišé - Poutnice dostane nové tělo. Jsem ráda za toto krásné klišé, i když jsem se musela párkrát v kině v duchu ujistit - Je to Meyer, nenechá jí zemřít. (výběr herečky se mi nelíbil, ale čert to vem). A pak je tu jedno zajímavé srovnání. Stejně jako v Twilightu nakonec Meyer sebrala postavě jedinečnost v tom, že vytvořila duplicitní charakter. V TW působil příchod indiánského křížence uměle až trapně. Byl jako laciné potvrzení děje, které mělo postavám zajistit štastný život až do nekonečna. Nicméně v Hostiteli se "přeběhlík" dokonale vyjímá. Musím říct, že mě to fakt překvapilo a nečekala jsem to. Skvělej konec. Takže dávám pět hvězd a pravděpodobně nadhodnotím o jednu kvůli zdejším dementíkům. Na druhou stranu ta hudba a enviromentální podtext... To si mě získá vždy. Já totiž hodnotím podle toho, co ve mě film zanechá. Nezajímají mě autoři, režiséři ani herci. Když se mi to líbí, tak se mi to líbí a tohle se mi setsakra líbilo. Pro mě je tenhle film vyjímečný - protože je s ním spojený můj nový život. (29.03.2013)