Legenda o Tarzanovi

Mr. David "věčný mudla" Yates - hmm hmmm. První pětiminutovka a střet moderní armády s divochy vypadal tak nadějně... Pak něco málo nic neříkající kostýmované nudy, kterou Yates celkem zvládá. Noa pak začlo to pravé tóčo v Africe …Nesmyslný střih, zkratkovitost, mizerně pojatá akce, nesympatický představitel hlavní postavy, zničení příležitostí pro výborné herce Ch. Waltze, D. Hounsoua a S. L. Jacksona. Jen ta Margot byla jediným světlým bodem celého filmu. … blééé, mohl to být podle scénáře zajímavý pohled na Tarzana, ale ... (16.10.2018)

Skarsgård plus mínus OK, Jackson si vedlejší roličku komického souputníka vychutnal, Waltz si jede svůj spolehlivý standart a Margotka s Djimonem přinejmenším vizuálně potěšili (heh). Škoda, že na tu CGI sebranku afrických živočichů už tak radostný pohled není. Absolutní brakovost chvílemi nádherně evokuje atmosféru naivních dobrodružných románů z minulého století, nicméně je pravda, že minimálně na pěti místech jsem se uchechtával věcem, kterým jsem se určitě uchechtávat neměl. I když, kdo ví... nejsem si úplně jistý, že jde o brakovost přiznanou. (12.07.2016)

Možná mám od dětských let pro Tarzana slabost a proto dávám 4 hvězdy, ale i tak se mi tento film zdá u některých popcornožravců podhodnocen. Kouzlo Afriky má. Má i romantické kouzlo Verneovek také (vím, že to napsal Burroughs). A taky se ve filmu objeví 4 hvězdy: hrdinný a atletický Alexander Skarsgård, sličná Margot Robbie, charismatický a trochu démonický Chistofer Waltz a pak taková drobná hvězdička snaživě humorný Samuel L. Jackson. (02.07.2018)

Hned na začátek bych určitě zkritizoval brutálně špatný výběr Tarzana. Když chlapec celý život žije, papá, leze po stromech, čůrá, kaká, směje se, povídá si, a dokonce jsme se s mojí spolusledovatelkou shodli, že od jistého věku zřejmě i spinká s gorilami, tak by chlapec měl alespoň malinko gorilu připomínat. Alexander Skarsgård je hubeňour s jediným a neměnným výrazem ve tváři. Dojem na mě opravdu neudělal. Celkový děj, zápletka a vše s tím spojené, bylo totálně divné a dost nezáživné. Dialogy jsou krajně neposlouchatelné. Jedinou radost mi udělalo snad jen to, že zvířátkům rozuměl jen samotný král džungle a nehovořila anglicky. Jinak bylo i na Afriku dost černo. Sešla se spousta goril a černoušků, přičemž měl člověk během sledování problém rozeznat, na koho se zrovna dívá. Tím pomyslným závažím, které převážilo misky vah a rozhodlo o tom, že se na tento filmový skvost kouknu, byl určitě Christoph Waltz, kterého zbožňuji. Nemá smysl si nic nalhávat, stál zde za hovno. Kromě jeho občasného bláznění s růžencem, coby novou smrtící zbraní ve správných rukou, mi zde převážně vadil. Jinak totálním vyvrcholením filmu je pochopitelně závěr, kdy Tarzan zverbuje celou tamní džungli. Opravdu od srdce jsem se já i moje úžasná společnost zasmáli. Nejvíce mě pobavilo, když, já tvrdím, že bůvoli, ona tvrdí, že pakoně, přičemž jedničku z biologie jsme měli oba, zválcovali kompletně celé městečko a prorazili si hravě cestu i skrze kamenné stavby. Vůbec celý závěr byla velká legrace, která k tomu smrtelně vážně míněnému zbytku ani moc nepasovala. Přes dvě hvězdičky se neodvažuji zajít. Z mého pohledu to chtělo, aby se snímek zkusil nebrat tak vážně. Přeci jenom stále vychází z pohádky, a tak to chtělo nemalou porci nadhledu. (06.08.2016)

Bez ohledu na to, že některé motivy jsou pravděpodobně přebrané z různých pokračování původní knižní předlohy, působí děj filmu jako zoufale vycucaný z prstu a celý film navíc vypadá, jako by si s ním nikdo z tvůrců vůbec nevěděl rady. Jako kdyby ho natáčeli postupně tři režiséři s různými vizemi, nebo jako by ho režisér David Yates chtěl natočit třemi různými způsoby najednou. Výsledný mišmaš je kombinací Tarzana, romanticky zastřené červené knihovny ve stylu Vzpomínek na Afriku a dobrodružství připomínajícího Indiana Jonese. Přitom ale filmu chybí napětí, dobře nasnímaná akce, humor i zábavnost. Naopak nechybí špatný střih a digitální triky kolísavé kvality. Herci jsou buď špatně obsazení, nebo hrají pod své možnosti, nebo obojí. Poslední záchranou tvůrců by bylo argumentovat, že se pokusili o zreprodukování naivní brakové atmosféry dobrodružných románů z dvacátých a třicátých let, což by ledacos vysvětlovalo. Ale i tak by to byla omluva poněkud chabá. Delší recenze ZDE. (19.07.2016)