Megamysl

Hmmm, tak tohle je už takové dospělejší. Potěr se u toho neprojásá k bezvědomí, film cílí na starší sortu diváctva. Tedy - dvakrát více moralismů, romantických chujovin, existenciálních debat, hepyjend jak od Steelofky. Přesto (nebo, nedej Satan, právě proto) jsem se pobavil dostatečným způsobem. Což ovšem v mém případě není zase tak složité. Já se zasměji i při pohledu na rozkydávající se Kotel prohulené Jílkové. (13.09.2013)

Od natočení Shreka se neobjevil animák, který by tak systematicky parodoval popkulturu a ustálená výrobní schémata zábavního průmyslu. Zatímco ale Shrek parodoval tradiční disneyovky, tedy vycházel ze všeobecně známého světa pohádek, Megamysl ironizuje superhrdinské komiksy a jmenovitě Supermana, což je oblast, která poněkud zužuje jeho působení. Je ještě jeden zásadní rozdíl, Shrek byl plný účinných fórků a postav, mezi kterými si každý našel to své. Megamysl má základní kostru podstatně jednodušší a má i méně účinných gagů. Je to určitě chytrý film, ale to ještě neznamená nejzábavnější a komerčně nejprodejnější. Spíš naopak, jakkoli ho považuju za lepší než nedávno zhlédnutý kousek Já, padouch, a taky odvážnější, bude s největší pravděpodobností Padouch podstatně úspěšnější, protože je mnohem konvenčnější a méně náročný na přemýšlení. Megamysl, jakkoli má podobu klasického rodinného animáku, dokážou ocenit spíš ti starší, kteří můžou uplatnit nadhled a znalost žánru. Megamysl si střílí z žánrových konvencí, právě z těch, které Já, padouch striktně dodržuje. Zatímco starší Úžasňákovi komiksových hrdinů pouze využívali a vycházeli z nich, Megamysl s žánrem pracuje víc tvůrčím způsobem a obrací ho naruby. Celkový dojem: 75 %. (07.12.2010)

Megamysl stojí především na rafinovaném využívání a variování postupů z klasických superhrdinských děl (například batmanovský komiks Killing Joke). Výborně si pohrává s pravidly žánru, těží z ozvláštňování superhrdinských klišé a díky tomu působí i přes zdánlivý nedostatek originality velmi neotřele a svěže. Oceňuji pořádnou dávku popkulturních odkazů a nepříliš předvídatelnou zápletku. (02.12.2010)

Rok 2010 přinesl dva padoušské animáky - Já, padouch a Megamysl - a musím říct, že každý měl své, čím si mě získal na svou stranu. Megamysl je opět plný kýče a klišé, což je pravidelně používaná substance u většiny dnešních filmů, ale to mně vůbec nevadí. Já jsem se bavil, a jak! Skvělá animace a úderná hudba jen přidaly na mých sympatiích vůči tomuto snímku a jeho hlavnímu modrému hrdinovi. Zkrátka jde sice o starou známou pohádku, ale to hodím stranou, protože se mi to páčilo!!! (09.03.2011)

Neviem prečo, no čakal som viac... byť kiddo a zabiť mi hlavného hrdinu hneď na počiatku snímku, tak zostanem v šoku do rannej dospelosti (a na oko hlavný bol, ha) a ešte keď ho dabuje Brad Pitt (proste šok!) forever, že ho po hod. vrátia takpovediac späť, do hod. moja decká myseľ "puk". Ferrell je fajn, daný soundtrack tiež... čo ja viem, proste čakal som viac. Ukázať deckám, že mozog je dôležity a nie všetko zlé je naozaj zlé danou formou... že hrdinstvo časom unudí a je treba ísť za svojím snom... dobre no. 6/10 (13.02.2011)