Jmenuji se Oliver Tate

Film, který urputně nechce být další tuctovou romantickou komedií. Jenže netuší, jak na to. Zkoušení různých možností „odlišení“ jej proměňuje v sérii scén, které fungují nanejvýš samy o sobě, ale někdy ani to ne. Pročež je Oliver Tate občas milý, občas vtipný, ale převážně divný. Ne však dost divný, aby byl alespoň svou divností konzistentní, když už se tedy rozpadá vypravěčsky (nekoncepčním kombinováním prvků literárních a filmově-sebereflexivních). Příliš je z toho cítit snaha natočit něco jako Harold a Maude nebo Rushmore, přitom být svůj, být cool, udělat to tak nějak hezky, tak nějak pro všechny a hlavně dát divákům jasně najevo, co by měli ve kterém okamžiku cítit. Příště by úplně jednoduše stačilo více zapracovat na postavách, místo nichž Ayoade pracuje s figurkami ztělesňujícími určitý životní postoj. 55% (08.06.2011)

Melancholií prosycený snímek, který u mě zaznamenal prudký sešup dolů. Ze začátku jsem byl nadšen, i když obrazy, myšlenky a hlášky se na mě sypaly šílenou rychlostí, že jsem nestačil vše správně vnímat. Prvních třicet minut by určitě zasloužilo dvojí zhlédnutí. Potom se však film potápí, až se potopí nadobro. Celkově to vidím na tři a půl, ale vzhledem k jisté originálnosti a inovacím, zavřu obě oči a ty čtyři hvězdičky odkliknu. (31.08.2011)

Hoci tu niekto píše, že ''Oliver Tate je tak ryze welšská Amélie z Montmartru'' , tak ja som naopak mal pocit, že je to český Štěpán z Básnikov, čo navyše umocňovali tie jeho vačky pod očami. Takže na začiatku som ho mal za kus mladého a nesympatického hoväda. Ale našťastie sa chalan každou minútou vylepšoval až to dotiahol k piatim hviezdám u mňa ! (27.07.2011)

Hudba: Andrew Hewitt úvod a první část (film je rozdělen na dva party) je skvělý a mé fanouškovské srdce zaplesalo, když po dlouhé době opět vidělo film, který civilním a vtipným způsobem řeší školní lásku a outsidera, který "tichým hlasem" provází filmem (film podobného ražení jsem dlouho neviděl a trochu se mi po něm stýskalo). Když se film dostane do druhé části, kdy řeší problémy rodičů, bohužel se dostává do mírné křeče a už není tak lehký jako v předešlých scénách. I přesto- příjemný zážitek. (08.06.2011)

Submarine (moc teda tenhle nazev nechapu) se snazi bejt desne jina a originalni romanticka komedie, ale vysledek je spis divna tragikomedie. Kostra pribehu je pritom klasicka, kluk ma problemy s pritelkyni a jeho rodice uz spolu moc nevychazej, z cehoz je na nervy. Jenze na tohle je nabalena spousta wtf zaberu, ktery, jak kdyby vypadly z jinyho filmu, do toho naprosto mimozni dialogy a ani jedna postava tu neni vicemene normalni. Vevodi tomu hlavni hrdina, kterej by si mohl jit bez problemu zahrat do Omenu Satanovo synacka. Jasne, obcas je to zabavny, na to, ze Richard Ayoade vicemene timhle rezijne debutuje to je i solidne natoceny a obcas to funguje i jako takova exkurze do duse pubertaka (jakkoliv stupidne to ted zni), ale je to proste prilis divny a to bohuzel ne tim spravnym zpusobem. (25.10.2011)