Expres na západ

Jedna místnost a dva chlapi, to nezní zrovna moc zábavně. Když je však jedním Tommy Lee a druhým Samuel L., tak je jasné, že tohle za zhlédnutí stojí. Ale asi by to chtělo divadlo nebo kilometrovou úhlopříčku, aby divák alespoň čas od času projevil svou aktivitu pootočením hlavy. Takhle se prostě vizuálně nic neděje a to, že Bílý několikrát naznačuje opuštění místnosti, žádnou akci skutečně nepřinese. Síla je tedy v tom, co oba říkají, což je fajn, ale v kombinaci se statickou scénou to trochu uspává a tak si nejsem jist, zda jsem si do života odnesl tu správnou myšlenku. Jestli jsem si tedy nějakou myšlenku odnést měl. (15.01.2014)

Dvaja herci, jedna miestnost a kopec nepretrzitych filozofickych dialogov a vysledok je strhujucejsi ako kdejaký akcny film. Najviac si cením, ze Samuel L. Jackson hra civilne a nie zase cool motherfuckera. Stvrtu hiezdicku nedavam hlavne kvôli zaveru, ktory mi nesadol. Dufal som, ze to dopadne pozitivnejsie. 7/10. (19.02.2015)

Ahoj holu holu holubičko, chceš vědět, co si myslím o tvým nejoblíbenějším filmu? Tak si drž děravý vansky, jdeme na to! 1) Ani v nejmenším mě skutečně, ale skutečně nepřekvapilo, že tam hraje Samuel L. Jackson. Naopak bych si klepal na čelo, kdyby tam ten čurák nebyl. 2) S jednopokojovou pelmel konverzačkou jsem dopředu počítal, stejně tak ale s kapánek citlivějším uvedením do myšlenkovýho soukolí. To násilný umělohmotný entrée bylo jak nečekaný vymrdání do prdele, dialogy strojený a nepřirozený už od úvodních titulků. 3) Scénář je transkripcí našeho vožraleckýho blábolení v Kahle a pseudofilozofickýho mlácení slámy na Kanálech, jeden žvást bez ladu a skladu naplácanej na druhej, očividně funkční konstituce sedmdesátiprocentního filmu, když příště nažhavíme founy a celý to beze střihu zaznamenáme, třeba na tom taky vyrejžujeme nějaký solidní palmáre. 4) Sympatický by mi to začalo být v momentě, kdy by ten negr rozpínající se po filmovým veškerenstvu zprudka vstal od stolu a začal hulákat, že volby nemají smysl a jak zbožnuje Zemanovy bonmoty. 5) Jako notorika s letitou praxí mě tam zaujala jediná věc a to émerická představa alkoholismu coby chorobnýho ocucávání hrdla skotský whiskey. Jak my zasvěcení a znalí reálií dobře víme, skutečnej alkoholismus je čůčo v akci ceděný přes chleba a poslední litr do výplaty už v den výplaty. 6) Hledal jsem v tom nějakou tu hloubku nebo šířku, prostě libovolnej rozměr či přesah, ale vyjevil se mi akorát nepřehlednej tok fádních ideí a názorových bagatel, na efekt obalenej vírou a vzletnou formulací, asi něco jako číst si návod na pračku v daktylským pentametru. 7) Snažíš se mě nachytat na vějičku s máslem na hlavě, zatímco kuju pikle s Chocholouškem?!? 8) O víkendu dáme další konverzačku, na kterou se chystám už dlouho, ale tentokrát společně, ať si ty masivní výboje intelektuálna můžeme přerozdělit, vidíš, že sám to nezvládám. 9) Kdybys psala komenty, už tu máš reklamu jak cyp. 10) Jedna hvězda za tuatam vtipný výměny, druhá hvězda za tvůj perfektní zadek. (29.11.2017)

Fascinujícně chytlavá a perfektně vygradovaná devadesátiminutová konverzace dvou lidí v jednom pokoji, hlavním tématem (a zároveň tím, co v sázce jest) je život. Někdo víru prostě není schopen přijmout, ač by mu byla záchranou, někdo vidí marnost na podkladě všeho. Smutný a osobní, zvlášť pokud si s "Profesorem" v názorech nejste až tak odlišní. P.S.: Jones s Jacksonem jsou výborní. "This shadow of the axe hangs over every joy." (03.04.2011)

V prvních minutách jsem cítil, že je zaděláno na velmi silný zážitek, už jen kvůli (na současnost) velmi odvážné formě v podobě dialogu dvou mužů tvořícího celý film a základních témat záchrany před sebevraždou a hledání smyslu života. Jenže několik velmi silných momentů v tomto duchu brzy vystřídaly nekonečné pseudofilozofické debaty bílého ateisty - profesora - a silně nábožensky založeného černocha - bývalého vězně - nad (ne)existencí Ježíše a nad (ne)jedinečnosti Bible, což tvoří asi 80% obsahu veškerých dialogů. Nekonečné dialogy dvou mužů v jedné kuchyni mě postupně spíše otravovaly, než jakkoliv zasahovaly (čest těm několika světlým okamžikům, kdy tomu bylo naopak), zvláště když většina inscenace plynula bez náznaku napětí i jakékoliv atmosféry. Chybí zde momenty překvapení, které by tu nekonečnou monotónnost spestřily, a dialogy připomínají spíše neustálé točení se v bludném kruhu. Současnou americkou kinematografii sleduji jen zřídka, takže oba účinkující herce jsem doposud znal prakticky jen dle jména a občasného zahlédnutí... do jisté míry mě svým výkonem zaujali, to ano, ale určitě ne natolik, aby mě dokázalo bavit je nepřetržitě sledovat téměř 90 minut(!) v inscenaci z jedné místnosti s poněkud kolísavým scénářem. Čekal jsem velký zážitek z komorního dramatu se silným příběhem a jedinečného hereckého koncertu, dočkal jsem se průměrné a zdlouhavé TV inscenace. [55%] (05.08.2021)