Sejmout zabijáka

Pár dobrých drsňáckých vtípků a scének, ale to je tak všechno, kvůli čemu film stojí za to vidět. Z devadesáti procent je to banální, šablonovitá, utahaná a v závěru i otravně sentimentální gangsterka, jejíž uslintaný irský vlastenecký patos je nechtěně směšný. A ten sladkobolný závěr za zvuků cajdákovité irské muziky měl jako znamenat co? Měl snad vzbudit v divákovi soucit s "dobrým chlapem" Greenem a udělat z něho nepřímo lidového hrdinu v boji s italskou mafií? Jděte se bodnout s těmihle úhly pohledu. Z mýho úhlu po sobě šly dvě party grázlů a jedna holt nakonec prohrála, to je celý. A upřímně mi byly všechny postavy dost u zadku, protože i herci jsou dost nevýrazní a průměrní; Žid Walken k smíchu, oteklý Kilmer k pozvracení, ani můj oblíbenec Vincek mě moc nebavil, hraje toho svýho taliánskýho kápa tak, jako by šlo o roli komediální a ne dramatickou. A jedna holka ukáže cecíky, no fakt vodvaz. Za to melodrama s irskými kluky v závěru nedám ani třetí a do koše s tím. (06.12.2020)

V podstatě nemám žádné závažné výtky vůči tomuto mafiánskému počinu. Dobrý soundtrack, známé tváře, solidní scény a příběh podle skutečné události. Sejmout zabijáka mi ovšem nepřineslo žádný extra pocit napětí, emocí nebo soucitu s hlavními hrdiny, což u jiných snímků tohoto žánru třeba zažiji. Abych byl upřímný, tak Joe mi dvakrát sympatický nebyl a totéž platí o Dannym..Tak snad právě proto dávám 3*. (11.11.2011)

STŘÍLELI NA NĚJ A BOMBARDOVALI HO. ZKUSILI VŠECHNO CO UMĚLI. ALE BOJOVNÍCI NEUMÍRAJÍ. TATO LEGENDA STÁLE ŽIJE..... /// Střípky ze života pouličního gangstera Dannyho Greena, kterej dokáže solidně nasrat šéfy mafie a těží z tělesných proporcí R.Stevensona a jeho ,,neokoukanosti“. Solidní, leč obyčejný vyprávění nabírá na obrátkách v závěrečný půlhodince (jako vždycky), když začíná válka gangů. Jo jo, když jde o kejhák, bejvá to zajímavý. Film o Irovi, chlápkovi se špatnou pověstí, kterej měl už od malička drzost, pořádný koule a hrdost keltskýho bojovníka. Dělal věci, který se jiným nelíbili (ale dělal je dobře a rád) a jehož smrt znamenala pro mafii větší pohromu, než jeho život. Já však raději jinou legendu. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Mám rád filmy podle skutečných událostí a nemíním ztrácet čas čtením knihy od Ricka Porrella - ,,To Kill the Irishman“. 2.) Jsem Ir! 3.) Zjistím, jak bude vypadat moje dřevostavba po výbuchu. 4.) Chci poznat chlápka, kterej přežil skoro stejně pokusů o zabití jako inspektor Clouseau. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * (07.05.2011)

Jonathan Hensleigh mě opět mile překvapil, po výborném Punisherovi jsem dostal atmosférickou lahůdku z mafiánského podsvětí. Natočit dobrý gangsterský film není jednoduché, chce to především osvědčená herecká jména a kvalitní scénář, aby výsledek stál za to. Tady se povedly obě zmíněné věci. Ray Stevenson je neskutečný sympaťák, věřte, že si jeho postavu irského mafiána oblíbíte (což je s podivem, když to vlastně není žádný hrdina), doopravdy úžasný výkon po všech stránkách. Že se celý film může opřít o reálnou věrohodnost je na místě, v té době bych v Clevelandu žít nechtěl, neboť bych určitě nasedl do špatného auta a to pak udělalo bum. Příběh je hlavním kladem filmu, nemá to sice nikterak úžasný spád, ale silných momentů zde najdete habaděj (závěrečná scéna doprovázená irskými tóny pomalu vehnala až slzu do očí, i když člověk ví, jakým zloduchem bezesporu Greene byl). Vedlejší role jsou přímo luxusně obsazené, ať už se jedná o Kilmera, který toho jako policista stejně moc nezmohl, po Walkena ztvárňujícího lichváře konče D'Onofriem. Triky popravdě moc neohromí, ty digitální výbuchy aut v některých chvílích drásaly mé oči, ale o to tady nejde. Za docela malý peníz skvělá zábava, u které by v případě rychlejšího odsýpání člověk uvažoval i o plném počtu. Takto dávám "jen" silné čtyři. Hodnocení: 82 % (11.11.2017)

Další povedená variace na téma Pizza vs. Leprechaun. Podobných filmů jsem už viděl desítky, možná snad i tři prdele, a vždycky jsem byl schopen tomu sympatickému zloději a vrahovi s lidskou tváří v hlavní roli tak nějak držet palce. S politováním musím konstatovat, že tady mě ten zarputilý reprezentant keltských zájmů v zámoří docela sral a celou dobu jsem v modrém dresu temperamentně kroutil hlavou nad neschopností útočníků Squadry Azury, která nebyla téměř sto minut sto sundat nějakého irského vidláka, který se notabene místy choval jako totální kokot. Asi to bylo tím "Podle skutečné událostí". Být to podle neskutečné události, bouchnul by milý Ir dříve, než by jste řekli mozzarella a Don Vito by zbytek filmu drobil Calzone nad jeho rakví. Ale nevadí. I když bych panu Stevensonovi za kmotra nešel a výraz "Irska mafie" mi zní jako Židovské triády či Italská yakuzza, měl jsem, jak říkáme my lingvisté, skoro dvě hodiny docela fun. (02.05.2011)