La Vida Loca

Zcela realistický dokument o jiné realitě ze Salvadoru. O realitě, kde platí zcela jiná pravidla a kde život člověka má vemi nízkou cenu. Již první ťafku dostanete v úvodním sdělení, že režisér již nežije a zemřel rukou člena jednoho z gangů. Dál následuje reportáž o mentalitě lidí, pro které je nejdůležitější příslušnost ke gangu. Autor zobrazil lidi ze Salvadoru v běžných denních situacích, které jou proloženy kontrastujícími záběry mrtvol po střelbě, potom křik a pláč lid kolem, pohřeb a truchlení. Jedna vražda za druhou. Nejvíce je působivý příběh mladé dívky, matky, se střelou v oku. Můžeme si jen domýšlet kolik lidí vystupujících ve filmu dnes ještě žije..Volná dostupnst zbraní, nefungující stát, nízká gramotnost a návrat k nejprimitivnějším vzorcům chování v přímém přenosu. (30.11.2012)

Tady se s tím nikdo nemaluje. Není to film, kde tečou litry umělé krve, tady se odklízí opravdový mrtvoly z ulice do černých pytlů. Není to hezkej pohled, ale je to realita, která je v těchto místech na denním pořádku. Nechtěl bych tam být a vůbec - pan režisér má můj obdiv, že tam takovej dokument natáčel 16 měsíců a nakonec ho zpracoval. Paradoxem je, že podle všech informací byl zavražděnej právě jedním členem gangu Maras (Mara Salvatrucha), kteří tvrdě bojujou v ulicích San Salvadoru proti gangu X8 (18th Street gang). Natáčení se mu stalo osudným, ale tím větší sílu celej dokument má. Evidentně z tohoto dokumentu vychází film Sin Nombre. P.S.: There´s no coming back, capici? X8 forever! (22.07.2012)

V tomto prípade nejde neporovnať s Tropa de Elite. A pokým tam sa nemáte čas zastaviť, tak tu mi to pripadalo ako nazretie do Letanovského mlyna. Nikto tam nechce ísť, ale o život tam nejde. Skrátka vygumovaní, potetovaní gangstri, ktorí sú každý deň konfrontovaní s bolesťou a smrťou a tak sa k tomu aj stavajú.. (29.11.2012)

Dokument o zbožných pekařích se zálibami jako jsou výchova dětí, tetování, aktivity v resocializačních programech či návštěvy pohřbů, neskonale trpících útlakem ze strany systému, policie a smrti. Taky jsem viděl řidiče autobusů, zdravotní sestry, koronery, prodavače či kněze a ti všichni vypadali, že ten útlak není tak hrozný a smrt je nechávala celkem v klidu. Nepříliš všímavý divák by mohl nabýt dojmu, že péct v Salvadoru housky není zrovna jednoduché.. Každý svého štěstí strůjcem je sice otřepaná fráze, ale zatraceně pravdivá.. (05.05.2015)

Mozna, ze nekdy ve dvaceti, kdyz jsem si jeste myslel, ze zmenim svet... Bych tento dokument ocenil vice. Ale tak nejak uz nemam potrebu soucitit s kdejakym vagabundem z druheho konce planety. Ale o Salvadoru se toho u nas moc nepromita, takze film vitam. Jen ve mne upevnil pocit, ze tam bych nejel ani zadarmo. (04.10.2020)