La Vida Loca

Zcela realistický dokument o jiné realitě ze Salvadoru. O realitě, kde platí zcela jiná pravidla a kde život člověka má vemi nízkou cenu. Již první ťafku dostanete v úvodním sdělení, že režisér již nežije a zemřel rukou člena jednoho z gangů. Dál následuje reportáž o mentalitě lidí, pro které je nejdůležitější příslušnost ke gangu. Autor zobrazil lidi ze Salvadoru v běžných denních situacích, které jou proloženy kontrastujícími záběry mrtvol po střelbě, potom křik a pláč lid kolem, pohřeb a truchlení. Jedna vražda za druhou. Nejvíce je působivý příběh mladé dívky, matky, se střelou v oku. Můžeme si jen domýšlet kolik lidí vystupujících ve filmu dnes ještě žije..Volná dostupnst zbraní, nefungující stát, nízká gramotnost a návrat k nejprimitivnějším vzorcům chování v přímém přenosu. (30.11.2012)

Já jsem asi naivní, ale většinou jsem si myslela, že filmy, které se týkaly, či týkají gangů, jsou trochu přehrávané, aby to přitáhlo širokou diváckou oblast. Jak hluboce jsem se mýlila, skutečnost je daleko hrůznější a mě z toho jen mrazí po celém těle a jsem vděčná za Čechy i se vším tím politickým atd. bahnem. Přemýšlím, jestli existuje vůbec nějaký pozitivní film o čemkoliv ze Salvadoru, ze země, kde denně zemře 12 lidí násilnou smrtí............ (12.07.2015)

Dokument o zbožných pekařích se zálibami jako jsou výchova dětí, tetování, aktivity v resocializačních programech či návštěvy pohřbů, neskonale trpících útlakem ze strany systému, policie a smrti. Taky jsem viděl řidiče autobusů, zdravotní sestry, koronery, prodavače či kněze a ti všichni vypadali, že ten útlak není tak hrozný a smrt je nechávala celkem v klidu. Nepříliš všímavý divák by mohl nabýt dojmu, že péct v Salvadoru housky není zrovna jednoduché.. Každý svého štěstí strůjcem je sice otřepaná fráze, ale zatraceně pravdivá.. (05.05.2015)

Je to sám život před kamerou a je drsný tak, až člověku přechází zrak. A hlavně si říkám, že se tady máme dost fajn, když nám po ulicích neběhají takhle frustrované děti, které si od počátků puberty hrají se zbraněmi a jsou nuceny dospět s poslední kapkou mléka na bradě. Oficiální prameny sice tvrdí, že Poveda zemřel rukou gangsterů, ale moc bych se nedivila, kdyby ho za proslov mladíka v pekárně nechala odstranit vláda. Ta kritika vládních projektů byla ostřejší všech břitev světa. (15.11.2013)

,,MARAS – KRUTÉ GANGY, KTERÉ VZNIKLY V IMIGRANCKÝCH GHETTECH V USA. DOKUMENTARISTA CH. POVEDA NATÁČEL MEZI ČLENY GANGU NA PŘEDMĚSTÍ SAN SALVADORU 16 MĚSÍCŮ..…“ /// Lidi, jejichž jediný zážitky se skládaj z toho, jak po někom ,,šli“, jak ,,šel“ někdo po nich a kdo nemá votapatovanou aspoň ¾ těla, ten jakoby nežil. Zákony ulice a neustálej válečnej stav. Srdceryvný projevy u rakví a nevím, co si jako mám vod toho pohledu do soukromý slibovat. Nějak mi nepřijde, že tím (Poveda) naráží na kořeny pouličního násilí. Spíš si myslím, že právo na spravedlivej proces a na život se přeceňuje. Ovšem ONI nejsou můj problém (aspoň kurva doufám, že je nenapadne sednout na kajak a …). Dokument se nezaobírá ani tak kriminalitou, jako situací několika lidí kolem gangu (a kolem čeho jinýho? Tam jsou všichni Gogo. Vlastně Mara…), lehce ukáže práci policie, mrknem k doktorovi, navštívíme kurátorku, vyslechnem pár (možná víc) myšlenkovejch pochodů…, ale spíš jen tak nějak všeobecně mapuje dění kolem členů Mara 18. Trochu jsem se vzdělal, ale spíš víc nasral. ,,BŮH OPATRUJ TVOJI DUŠI“ … (a co kdyby jste do těch rakví šli všichni!) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Vobčas si během kérování zabékám. 2.) Apanteos, domov můj (druhej). /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (30.10.2013)