Melancholie

Dost často jsem si v duchu (a pak i nahlas) říkal, ať si Trier ty svoje vize a filmové postupy strčí do oněch míst, z ještě výraznějšího zklamání mě vyváděla nápaditá až magická kamera, John Hurt, Kirsten Dunst nebo Kiefer Sutherland. Trier je z pochopitelných důvodů oslavován i zavrhován, bohužel tentokrát jsem si s ním ÚPLNÝ konec nechtěl udělat hezký. Naše poslední schůzka v podobě Dogville totiž skončila silným rozčarováním až znechucením, Manderlay ani Antikrista jsem si přes práh pustit nenechal a ani tentokrát se mé artové já (zda-li ještě nějaké vůbec je) nechytalo.. Beru, že Trier nutí přemýšlet a do světa nevypouští vůbec hloupé věci, ale tenhle jeho negativistický koncept jsem si neužil, vlastně jsem si ho po pár desítkách minut ani užít nechtěl!! Nechtěl bych vidět, co se v Trierově hlavě občas odehrává.. (09.12.2011)

|| Scenár: Lars von Trier | Hudba: Kristian Eidnes Andersen | Produkcia: Meta Louise Foldager, Louise Vesth | Distribúcia: Nordisk Film | Štúdio: Zentropa | Rozpočet: 7,4 miliónov $ (52,5 miliónov DKK) | Tržby: 1,970,588 $ || Film, ktorý dokonale ztvárnuje trápenie duše v prípadoch, keď má človek úplne všetko, ale predsa je nešťastný. Dôvodom môže byť existenciálna prázdota alebo práve koniec sveta. Jedno je ale isté: Pánovi režisérovi sa snímok podaril takým spôsobom, že som trpel s postavami od začiatku do konca. Rád si u dobrých kusoch zasmútim alebo uroním slzu, ale trpieť pri filmu pre mňa nie je smerodatné... Ps: Pre každého tieto filmy dojmovo fungujú úplne inak. (01.05.2011)

Takhle má vypadat konec světa. Visuální a prožitková extáze! Nejsilnější film za hodně dlouhou dobu. // V Pardubicích přišlo na premiéru sedm lidí a tři z nich omylem, promítač rozsvítil sekundu po posledním záběru a utnul titulky. Ach jo. I tak to zanechalo enormní dojem. Keifer Sutherland skvělý! /// Viděno podruhé, výjimečný film!!!! (03.06.2011)

Přenesení pocitů z útrpného čekání na neodvratné (tragický konec svatby i světa) v Melancholii funguje na výbornou, stejně tak destrukce zažitých hodnot a v neposlední řadě také demytizace muže jako opory a jistoty. V druhé kapitole brilantní. Přesto ne tak elegantní a bezchybně funkční, jak bych si přál. První kapitola je sice logickým podhoubím pro psychologické kotrmelce v kapitole druhé, navzdory veškeré snaze o autenticitu z ní ale až příliš číší konstrukt (který je sice v kontextu následujícího dění pochopitelný, přesto ale vytrhává). Vesmírné šarády jsou ovšem neuvěřitelné, a závěrečná tlaková vlna diváka skutečně zamáčkne do sedačky. Drtivý emoční dopad se ale nedostavil, ačkoliv by hrozně moc rád... Kirsten se zde sice snaží, ale Charlotte Gainsbourg ji přehrává snad v každé společné scéně.. (25.07.2011)

Má-li být tento film jedním z nejslabších Trierových děl, je to se stavem světového hraného filmu ještě nahnutější, než by si bylo možné vůbec představit. Pro nepřipraveného diváka pohledy do obrazů renesančních mistrů, dalších činů symboliky neodvratného konce, celkového pohledu za kulisy lidských obřadů a dalších velkých okamžiků člověčího života působí šokujícím dojmem. Ještě nesrozumitelněji vyznívají mezní okamžiky svatebního obřadu, nevěsta, která podvádí během svatební noci ženicha, aby mu vzápětí oznámila konec právě zpečetěného vztahu a další početné až absurdně působící momenty. Kniha šifer se však postupně rozevírá, úvodní sekvenci srážky dvou planet ozřejmuje a zprvu nejasné žánrové zařazení zprůhledňuje do nevšední sci-fi. Zánik cilizace je v tomto pojetí prolnut hned do dvou rovin: v první má svůj kosmickoastrální rozměr, v té druhé, v rovině dekompozic, lomů, pohledů za a mezi kulisy, kam divákovo oko běžně nedohlédne, vynáší pro Triera charakteristické mene tekel nad celou světovou civilizací. Cítí či necítí velký Dán konec naší civilizace? Je to gesto nahodilosti nebo naopak varovného jasnozření? Odpovědi na tyto otázky, které MELANCHOLIA, osudová planeta či planetka Trierova filmu, navozuje, jsou i odpověďmi po kvalitě doposud posledního díla tohoto rozporuplného muže z nejjižnější skandinávské země. (06.07.2011)