Melancholie

Lars von Trier po komedii, muzikálu a hororu ničí další žánr a já mu to žeru i s navijákem. Nejlepší film první poloviny roku 2011 a ryze pocitová záležitost. O konci dobrých věcí (ne nutně světa), o zbytečných nadějích, o vztazích. Při sledování zaujal především vývoj dvou hlavních postav. Přestože lze film určitě brát jen jako báseň o konci světa, pár momentů (jamka číslo 19; mostek, který nejde lehce přejet; vesmírná tělesa se chovají, jako kdyby neznala základoškolskou fyziku) otevírá i pole nejrůznějších interpretací. Lars von Trier je holt jednička na mém seznamu oblíbených nacistů. To bychom měli koment a teď krátké spoilerové interpretační zamyšlení: V první části filmu je zmíněno, že Johnovo golfové hřiště má 18 jamek. V druhé části snímku vidíme postavy (Claire se synem) u jamky číslo 19. Z toho plyne, že minimálně jedna z částí filmu není reálná, anebo má reálné základy, ale stala se jinak, než máme možnost vidět. Klíč je v tom, že v první části je v rozhovoru dán důraz na to, že hřiště má 18 jamek. To je totiž nesmysl. Osmnáctijamkové hřiště je standard, proč by tedy postavy na počet jamek výslovně upozorňovaly? Upozorňovaly by na to tehdy, kdy by Johnovo hřiště mělo nestandardní počet jamek. Máme tedy důvod domnívat se, že první část filmu se stala jinak, než vidíme - vidíme ji upravenou z pohledu Justine (po níž se kapitola jmenuje), která si tváří v tvář zániku světa transformuje apokalypsu do pouhé nepodařené svatby ve světě, kde je planeta Melancholia pouze tečkou na obloze, která připomíná, že ať se děje cokoli, vždy může být hůř (ať už je ta svatba vzpomínkou, či fikcí). Svět první části filmu je chtěným světem bez té poslední devatenácté jamky / bez konečného a neřešitelného problému. Takže přestože jsem z Melancholie měl přímo po sledování docela nepříjemný pocit, s krátkým odstupem si z ní vezmu cynickou, ale ve své podstatě pozitivní výzvu: Nestresujte se pozemskými starostmi, až začne dělat problémy kosmos, bude hůř. A ono je v podstatě jedno, jak to Lars myslel. Kdo bude chtít, ten si v tom filmu pro sebe něco najde, kdo ne, ten jej lehce odstřelí. To je na postmoderně to krásné. PS: Docela dost Vizigótů průběžně odcházelo ze sálu, hohoho. (28.05.2011)

POZOR! Tento komentář je prudce entelygentňy a jeho čtení může mít spoustu vedlejších, nežádoucích účinků!! Například zmrd! Vidím, že než jsem opět dostal chuť potýrat se nějakým nesmírně sofistikovaným filmem, byla tu už nakydána hromada hnoje, a já se bez mučení přiznám, že některým zdejším autorům, kteří jsou prostě yntelechtuálně jinde, jednoduše nerozumím a pochybuju, že i oni sami sobě! Tím "yntelechtuálně jinde" jsem měl samozřejmě na müsli tam, kde je kdejaký pošahaný na(r)cistický nudil utáhne na špatně vařené nudli! "Drž hubu, vole!!", sugeruje mi teď mé artové já, "Je to přece Lars (!!!), tak se, kurva, zamysli, jak budeš před těmi esoterickými mudrlanty vypadat, když tu teď budeš ječet, že císař je nahý!" No nedbám a dokonce zjišťuji, že je mi úplně u prdele, když mnou teď bude pár mentálních mutantů pohrdat! Vím, co jsem viděl! Viděl jsem zcela exponovaný císařův anál! Nešlo to nevidět, když se přede mnou Jeho veličenstvo navíc vyzývavě předklánělo. A ač jsem se v tom hovně šťoural sebevíc a sebepozorněji, ten klíček ke studnici moudrosti a estetického vyjádření existenciálních jinotajů, který "pan režisér" spolkl, když heiloval na tiskovce, jsem prostě nenašel! Cítím se tolik duševně ochuzen!! No, vlastně, když se teď hluboce zamyslím nad předchozí větou, tak mi to navodilo docela melancholickou náladičku. Kurva, že by???!!! Je to TO ono???!!! Že bych i já začínal famózně šlapat hovna a pomalu se dral na hladinu pochopení syslu? Uf, tak ne, je to jen tím, že mi v posledních dnech zase začaly krvácet hemoroidy. Každopádně už je pomalu na čase, abych se přemoudřele vyjádřil i k dílu samotnému! Připomnělo mi to ten špatný vtip, jak se doktor ptá pacienta, co by dělal, kdyby mu zbývaly tři hodiny života.... "No, nejprve bych dvacet minut čuměl na patologické zvratky kýčovitého krajinkáře, poté bych na VHeSku natočil tak hodinu brutálně nudného svatebního videa a jako svůj Opus magnum bych nechal další hodinu plácat dvě šeredné pipiny pičoviny o nesmrtelnosti chrousta. No, a když by vyšel čas, teprve poté bych si šel pořádně zašukat!". Kdyby ty planety udělaly kataklyzmatické berany už tak v páté minutě, napálím tomu za pět jen proto, že bych nemusel další dvě hodiny s pěnou u huby zatínat zuby do chrániče a křečovitě si hrůzou svírat suspenzor. Nicméně je to přeci Lars(!!!), a tak nebudu hvězdami plýtvat. (14.11.2011)

V mnoha očích fantastická podívaná s hlubokými myšlenkami, ale mě to nějak míjelo. Co jsem asi vnímala nejvíc, byla Kirsten, ale Melancholia se mohla přibližovat a vzdalovat jak chtěla a já nic. To není dobře. Buď se budu muset podívat ještě jednou a nebo nechám Larse von Tiera chvilku dáchnout........chyběli mně emoce, ale atmosféra byla na pětku, ta se maximálně povedla.....60% (19.05.2017)

Prvá, nie príliš vzrušivá (trojhviezdičková) polovica je skvelo zahraná a poteší delikátnym medzinárodným ansámblom vo vedľajších rolách. Neprinesie ale nič viac, než ktorákoľvek konverzačná scénka z iného Trierovho (či Ozonovho) filmu. Druhá (štvorhviezdičková), tiesnivejšia, pôsobivejšia, obrazovo krásna a scenáristicky zaujímavejšia polovica filmu zážitok zosilní a výsledný dojem ponechá omámený artistickým audiovizuálnom, no myšlienkovo začudovaný a nenaplnený. Trier akoby si iba niečo skúšal, akoby iba zhmotnil pocit, myšlienku z krátkeho veršu. Pre niekoho to môže byť zaujímavá a duchaplná meditácia (napokon, je to hra s obrázkami, hudbou a postavami nesmierne elegantná), no pre mňa ostáva Melancholia iba hŕstkou pozitívnych dojmov, ktorých váha po skončení záverečných titulkov vyšumela do prázdna. (27.05.2011)

Moje první setkání s Larsem von Trierem dopadlo velice dobře. Po dechberoucím úvodu mi bylo líto, že jsem Melancholii nezastihl v kině, po první části jsem byl nadšený a po části následující lehce zmatený, ale pořád nadmíru spokojený. Kombinace ruční "pozemské" kamery, "vesmírných" pohledů (jichž není mnoho), hudby (Wagner!) a perfektních hereckých výkonů (s bezkonkurenčním Kieferem Sutherlandem v čele) se vydařila. Neporozuměl jsem nejspíš úplně všemu, ale právě díky tomu si film v budoucnu rád pustím znovu. (13.05.2012)