Melancholie

Lars von Trier po komedii, muzikálu a hororu ničí další žánr a já mu to žeru i s navijákem. Nejlepší film první poloviny roku 2011 a ryze pocitová záležitost. O konci dobrých věcí (ne nutně světa), o zbytečných nadějích, o vztazích. Při sledování zaujal především vývoj dvou hlavních postav. Přestože lze film určitě brát jen jako báseň o konci světa, pár momentů (jamka číslo 19; mostek, který nejde lehce přejet; vesmírná tělesa se chovají, jako kdyby neznala základoškolskou fyziku) otevírá i pole nejrůznějších interpretací. Lars von Trier je holt jednička na mém seznamu oblíbených nacistů. To bychom měli koment a teď krátké spoilerové interpretační zamyšlení: V první části filmu je zmíněno, že Johnovo golfové hřiště má 18 jamek. V druhé části snímku vidíme postavy (Claire se synem) u jamky číslo 19. Z toho plyne, že minimálně jedna z částí filmu není reálná, anebo má reálné základy, ale stala se jinak, než máme možnost vidět. Klíč je v tom, že v první části je v rozhovoru dán důraz na to, že hřiště má 18 jamek. To je totiž nesmysl. Osmnáctijamkové hřiště je standard, proč by tedy postavy na počet jamek výslovně upozorňovaly? Upozorňovaly by na to tehdy, kdy by Johnovo hřiště mělo nestandardní počet jamek. Máme tedy důvod domnívat se, že první část filmu se stala jinak, než vidíme - vidíme ji upravenou z pohledu Justine (po níž se kapitola jmenuje), která si tváří v tvář zániku světa transformuje apokalypsu do pouhé nepodařené svatby ve světě, kde je planeta Melancholia pouze tečkou na obloze, která připomíná, že ať se děje cokoli, vždy může být hůř (ať už je ta svatba vzpomínkou, či fikcí). Svět první části filmu je chtěným světem bez té poslední devatenácté jamky / bez konečného a neřešitelného problému. Takže přestože jsem z Melancholie měl přímo po sledování docela nepříjemný pocit, s krátkým odstupem si z ní vezmu cynickou, ale ve své podstatě pozitivní výzvu: Nestresujte se pozemskými starostmi, až začne dělat problémy kosmos, bude hůř. A ono je v podstatě jedno, jak to Lars myslel. Kdo bude chtít, ten si v tom filmu pro sebe něco najde, kdo ne, ten jej lehce odstřelí. To je na postmoderně to krásné. PS: Docela dost Vizigótů průběžně odcházelo ze sálu, hohoho. (28.05.2011)

Moje první setkání s Larsem von Trierem dopadlo velice dobře. Po dechberoucím úvodu mi bylo líto, že jsem Melancholii nezastihl v kině, po první části jsem byl nadšený a po části následující lehce zmatený, ale pořád nadmíru spokojený. Kombinace ruční "pozemské" kamery, "vesmírných" pohledů (jichž není mnoho), hudby (Wagner!) a perfektních hereckých výkonů (s bezkonkurenčním Kieferem Sutherlandem v čele) se vydařila. Neporozuměl jsem nejspíš úplně všemu, ale právě díky tomu si film v budoucnu rád pustím znovu. (13.05.2012)

Heil Trier! Neexistující hranice mezi melancholií a depresí, novodobý filmový romantismus za doprovodu Wagnera, skvostný výkon dam Dunst & Gainsbourg a estetický zánik světa, který přijme v klidu jen ten, kdo opravdu zná Melancholii - bolest "příčetných" je však o to ukrutnější.. Stravitelnější sousto, než-li Antikrist, na jazyku jednu chvíli krutě sladké, druhou nádherně hořké a po polknutí s dlouho přetrvávající chutí osobité filmařiny. Myslím si, že každý z nás by si v rámci "ujasnění priorit" zasloužil jeden tanec smrti s průletem planety a někteří (věřím, že minorita) i přímý zásah.. Když si tak tady pročítám některé krkolomné konstrukce, nedá mi to a musím přispět i se svojí troškou do mlýna. Symbol osmnácti jamek zde byl detašovaným dešifrovacím oddělením csfd rozklíčován jako iniciály Adolfa Hitlera (1 a 8 - pořadí písmen v abecedě, tedy žádná novinka nejen pro pravicové extrémisty), ovšem význam jamky číslo 19 zůstává zahalen tajemstvím. Pro mě ovšem ne! Jedná se o stejným klíčem získané iniciály AI, což jak dobře víme značí "Artificial Intelligence". Pořád nechápete? Zkrátka to nebyla planeta, ale řízená střela s umělou inteligencí, kterou vyslala Mezigalaktická golfová asociace směrem k K.Dunst, protože pomočila green a při souloži obtiskla obě půlky reklamního asistenta do bunkeru. Zívačka, Larsi! Zkus příště něco sofistikovanějšího.. (09.07.2011)

Ale jo, vpodstatě jsem byla na konci i potěšena, že jsem se dívala, ale pode mnou se země neotřásla. Jako hlavní z průserů vidím to, že mně srdce nekrvácelo z hudby, kterou Lars vybral. Víc napíšu až jestli se rozhodnu, že se chci k filmu vracet. - A vrátila jsem se. A strašně moc mě dojalo všechno, co se týkalo lahve s fazolemi. Kdybych byla herečka, chtěla bych hrát v takových filmech. -"But where would Leo grow up?" (30.09.2011)

Co napsat… Larsův předešlý film mě naprosto minul, ale tohle mě pohltilo. Místy mi až přišlo, jako by Lars neměl kameru, ale štětec a maloval nám různé obrazy, které byly podkresleny skvělou hudbou. A já je se zatajeným dechem sledoval, co všechno "namaluje”… Jinak jsem rád, že konečně Kirsten pořádně předvedla své… (herecké) přednosti a opravdu bych jí přál, aby z toho vytěžila alespoň nominaci na zlatého plešounka. Je mi jasné, že to se asi nestane, ale i tak bych jí to přál. Nezaostávali ani ostatní herci (Sutherland, Gainsbourg) ale Kirsten tahle role opravdu sedla. Myslím, že tohle jsem určitě neviděl naposledy. 100 %. (05.10.2011)