The Divide

Perverzní hororové drama, které na pozadí postapokalyptické katastrofy rozebírá temnotu a zvrácenost lidských charakterů, postupně se rozdělující ve zdánlivém bezpečí atomového krytu do několika táborů. Kdo očekává vizionářskou scifi se bude muset během několika krátkých minut bleskově přeorientovat do hororového žánru a jeho odnoží a spolu s osmičlenou skupinkou se skrýt na dvě hodiny do podzemního úkrytu ve kterém se po nějaké době začnou prosazovat silní jedinci a ti slabší na to začnou doplácet. Je to jako v přírodě. Z lidí se stávají zvířátka a ještě téměř všem kvalitně hrábne. Z lidí se ve vyhrocených situacích, a zvláště, když jim jde o život, stávají všehoschopné zrůdy, kteří se v rámci přežití neštítí vůbec ničeho. S tímhle tvrzením a jistým přesvědčením přišel za diváky novodobý šílenec režisér Xavier Gens, který umí perfektně navodit špínu a určitou beznaděj v příběhu, ale přece jen až tak zdatným psychologem není anebo ani nechce být. Skupinka lidí má zastoupení ve všech obecně známých lidských charakterech a slouží tedy jako jakýsi vzorek populace. Z toho film těží nejvíc a tak každému během chvilky docvakne, kdo bude ten hodnější a kdo bude ten zlý, ale z místního osazenstva si je opravdu těžké vybrat někoho vzorově sympatického, protože to byli dohromady ukázkový magoři. Nedoceněný Michael Biehn se jevil jako pořádný magor, ale to je nic proti bratrské dvojce Milo Ventimiglia a Michael Eklund, kteří pomalu film strhávali na svoji stranu a do sytosti se vyřádili na chudák Rosanne Arquette a pak to ještě zkoušeli na Lauren German. Biehn se mezi tou pofiderní sbírkou lidských povah stává jakýmsi spojovacím článkem a roli ve které by na sebe upozornil už delší dobu potřeboval. A šel do toho prsama, stálo ho to jen ufiknutý prst a zároven dokázal, že režiséři dělají chybu, když si na něho vzpomenou jen zřídka, protože charakterová studie jeho vypočítavého prevíta je příjemně temná, ale přesto nelze s jistotou tvrdit, že šlo přímo o bezcharakterní svini. Postupně byl stejně zastíněn již výše zmíněnými zvrhlými bratry. Sluší se také dodat, že film si nechce hrát na příběh v němž všechno musí být reálné a podléhat přísné logice. I přes preciznost scénáře se přece jen dopracujeme k několika nezodpovězeným otázkám, ale nejsou až tak podstatné, protože pobyt v uzavřených prostorách se postará o hutný nářez jehož dirigentem je Xavier Gens nepatřící k typům režisérů dlouze filosofujícím nad danými tématy. Jeho režie vykazuje výrazné rysy atraktivní podívané ve stísněném prostoru za účasti herců sice nižší svítivosti, ale s hereckými výkony odpovídajícími požadavkům smyslů zbaveného režiséra, se odehrává drama lidských osudů ve kterém si spolu s nimi do krytu vlezla i téméř syrová atmosféra a kvalitní gore. Pro Gense záležitost ve které se rád vyžívá a tak je nutné počítat s tím, že zmíněná psychologie postav vezme za své, respektive ustoupí do pozadí, na úkor krvavých a také nechutných scén, které nejsou pro slabší povahy. Divák by neměl po dvě hodiny dlouhého filmu zůstat ledově chladným. Situace, kterou nelze brát až tak reálně a přesto funguje. Diváci se po skončení filmu po vzoru jeho aktérů také můžou rozdělit na několik táborů a polemizovat nad právě viděnými scénami, pokud budou chtít. Gens tak docílil svého a natočil svůj další správný kontroverzní film. On už jiný nebude. 90% (20.04.2012) (méně) (více)