The Divide

Nejvíce jsem se pozastavil nad zdejším hodnocením, dávat dvě hvězdičky tomuto filmu je trošku úlet. Rozhodně bych tohle označil za zapamatováníhodnou záležitost. Špinavé, hodně špinavé, kruté, nechutné, ale pořád dokonale reálné. Z lidí, když se dozví že civilizace skončila, se po čase a v určitých krajních podmínkách stávají zvířata. (09.05.2012)

Když zavřete několik psychicky labilních lidí do jedné místnosti, tak se vsaďte, že to bude jedinečná podívaná. A když k tomu přidáte atomovou bombu a fakt, že nemůžou odejít… to je The Divide. Tenhle film opravdu není pěkný, to vám můžu zaručit. Po jeho zhlédnutí jsem si okamžitě vzpomněl na podobný film Once Were Warriors, ne proto, že by tyto filmy měly stejné téma, ale že po jejich zhlédnutí mi opravdu nebylo do zpěvu. Oba dva umí zapůsobit (Warriors o něco víc, ale to není tak podstatné). Čím si mě tímto film získal, byli herci - Lauren German hrála opravdu zvláštně, tak jakoby skoro nehrála a tím si mě podmanila, Rosanna mě přesvědčila, že není špatná herečka, jí jen stačí dát do ruky pořádný scénář a ona si s tím nějak poradí no a Milo byl ukázkový zmetek. Kdyby se film "obtěžoval" nám situaci trochu více vysvětlit a hlavně zodpovědět pár otázek, které každého napadnou během sledování filmu, neváhám a jdu na plný počet. Takhle "jen" hodně silných 80 % s tím, že pokud chcete vidět film, kde slovo "beznaděj" je prakticky vyryté ve vzduchu, pusťte si The Divide. Pokud jste ale slabší povaha, nedoporučoval bych to… (05.09.2012)

Peklo nad zemí a velmi brzy peklo i pod ní!! Suterén newyorského činžáku se nedobrovolně stane útočištěm několika mladých lidí. Zatímco venku se děje neznámé zlo, uvnitř se začínají naplno projevovat odlišné charaktery přeživších. Klaustrofobní prostředí, únava, stres, ponorka, ztenčující se zásoby jídla a pití, psychická nepohoda a důstojnost v trapu. Lidské pudy už klepou na neprostupné zdi a tahle skupinka si rozhodně nebude hrát na gentlemany. Jenže tahle story ani zdaleka nedrží na pevných základech. Režisérovu Hranici smrti jsem neviděl, ale co pamatuju z některých recenzí, tak se francouzský tvůrce vedle vraždění, deprese a ponižování pokoušel i o nějakou tu myšlenku. O tu se zřejmě snažil i tady, jenže marně. Jeho látka neumně přechází mezi jednotlivými stavy ztenčujícího se počtu postav, jeho mixážní pult mě prostě nepřesvědčil o tom, co se na plátnu děje. I když se to děje pod rukama řemeslně schopného tvůrce. Tenhle výlet skrz násilí a lidskou (ne)důstojnost se tak prostě zastavil v půli cesty, vpravo urval kus samoúčelného násilí, vlevo umělé psychologie a došel asi tam, kam dorazí jeho hlavní hrdinka. Prakticky nikam. Místy trochu uspěchaná, jindy hodně nafouknutá bublina!! Jo, a dýchali z čeho? (22.07.2012)

,,Seš na sebe pyšnej?" Takové komorní drama jsem opravdu nečekal. Film se hned na začátku rozjede, nabírá na rychlosti a sviští až do temného finále. Jen trochu vnímavý divák se do závěrečných titulků neodtrhne. Není vůbec důležité, co se stalo, ale jak si v nastalé situaci poradí skupinka přeživších v podzemí zříceného mrakodrapu. Zpočátku spoustu optimismu, naděje i mírného veselí vystřídá postupně strach a hrůza. Příchod ozbrojenců ve skafandrech je natolik mrazivý, že je úplně jedno, zda jde o lidi či mimozemšťany. Pravá hrůza však přijde postupně tak, jak skupina začne propadávat ponorkové nemoci a zoufalství z toho, že není cesty ven. Drobné šarvátky přerůstají ve stále otevřenější konflikty, charaktery postav se obnažují. Vypuká válka, kde si není nikdo jist, na které straně stojí. Hned zkraje jsem si vzpomněl na zfilmovaný román R.Merleho Malevil. Psyhologická studie uakzující, kam až může člověk dojít, pokud překročí zdánlivě nepřekročitelné hranice. ,,Tady máš sekeru a rozsekej tu mrtvolu na kusy!" (11.02.2013)

Další z mnoha filmů tematizujících pád WTC-čka, tentokrát příběh hasiče trpícího vážnou posttraumatickou stresovou poruchou. Čili totéž co Rambo, jen místo Vietnamců tu máme Arabáše. Zajímavým formálním prvkem filmu je způsob, jak tu přechod od umělých zdrojů světla k přírodním, od zářivek k primitivním svíčkám, vytváří paralelu k rozpadu těch lidí. (02.04.2012)